Odsouzeni k boji

Dal bych i pět hvězdiček, ale problém mám s tím antiamerikanismem, ve filmu ho prostě cítím. Natočeno je to skvěle, jsem moc rád, že vznikají i takovéhle filmy, ukazující to i z "druhé strany", vyvažující, jak tu někdo správně poznamenal, ten hurápatriotismus. ... Kdyby to mělo být takhle, jak ukazuje film, je to strašné. Pro mne je tam malá nápověda, že možná to tak nebylo. Povstalečtí instruktoři režírují holčičku, která přežila, aby řekla do jejich videokamery, že "pak ji Američani udeřili do oka". Ale my jsme předtím jako diváci viděli, že - pokud se nepletu - zranil ji granát. Takže překroucení za účelem náboru a zfanatitování dalších mladíků, alláhových mudžahedínů. ... Na konci se dozvídáme, že kauza se provalila díky právě této videonahrávce - a podle ní také vznikl film. ... Nebylo tedy vše trochu jinak, i s tím "otřesným zákrokem Američanů" proti bezbranným civilistům? Kéž by. ... Každopádně ovšem skvěle natočený a zahraný film. ... Pomůže každému připomenout, co je to válka... (07.08.2008)

Z hlediska obsahu je to masakr a navozená autenticita tohoto polodokumentárního stylu připomíná spíše rys literatury faktu než hraný film. Zachycené zásadní momenty krutosti ani trochu diváka nešetří. Od začátku je jasné, že přesvědčivou stránkou filmu je to, že je natočen podle skutečných událostí a dobře. Z filmu lze vytušit určitou nestrannost pohledu a není důvodů tomu nevěřit. Nevím, jestli je potřeba ještě něco dalšího dodávat, ale znovu bych už tenhle zážitek určitě nemusel. (16.11.2009)

Film, který má své zcela zřejmé poselství: válka je nesmysl, svinstvo, co nejhůř odskáčou nevinní. Od počátku jsou nám skoro dokumentárním stylem ukazovány tři pohledy: 1) rozjívení američtí vojáci 2) poklidné, spokojené irácké rodiny 3) teroristé - náznakem ti nahoře, ale především dvojice zmanipulovaných, zblblých mužů, netušících, jaká jatka rozpoutají svým rádobyhrdinským činem. Američtí vojáci nejsou zobrazováni zrovna líbivě a nejspíš ten pohled bude velmi realistický; co může být kladného na bandě necitlivých, frustrovaných, sprostých fakanů, pro které je zabíjení pouhou hrou, sportem. V osmnácti letech zkrátka většina lidí nemá potřebnou empatii, snahu o pochopení druhých, soucit, rozum - zvláště chlapci bývají dokonalý materiál na tupé, vraždící, snadno ovladatelné stroje. Iráčtí civilisté jsou naproti tomu ukazováni málem svatí, což příliš objektivní nebude - vcelku totiž nepochybuji o jejich averzi až nenávisti vůči nevěřícím, podporované už odmalička, živené do naprostého fanatismu. Žádným skutečným nepřátelským činem se však neprovinili, do neozbrojených lidí se střílet nemá a v tomto smyslu šlo jednoznačně o nevinné oběti. Teroristům, oněm dvěma atentátníkům-začátečníkům, film připsal pocity viny... osobně z útoků na tržnicích, v autobusech a mešitách nemám dojem, že by si takoví lidé lámali hlavu s civilními oběťmi. Náboženství schvalující vraždy a slibující za ně věčný ráj nelze než zavrhnout, v této podobě nepatří do civilizované doby. Na filmu mi vadila chyba české verze - na kanálu Filmplus chyběl překlad iráckých dialogů: často šel význam zhruba odvodit, ovšem sledovat celé minuty nesrozumitelných hovorů je kapku nuda. To nemuseli překládat ani angličtinu - ono věčné dementní "fuck" a vulgární vtípky nepotřebují komentář. Závěr se mi nezdál věrohodný: prozření amerického desátníka, co v jednom okamžiku zuřivě a bez výčitek střílí do vyděšených iráčanů, aby o pár minut později soucítil se ženou, oplakávající mrtvého manžela (tady se irácká slova poprvé a naposled dočkala dabingu: "Rašíde, ach, Rašíde!", to bychom v originále asi nepochopili:-)). Brát "Odsouzeni k boji" jako dokument (kdyby šel víc do hloubky), dala bych 4*. Jako válečné drama mě to bohužel příliš neoslovilo: spousta nudných Iráčanů a otravných, nesympatických Američanů. Navíc kromě zúčastněných nikdo nezná skutečnou pravdu o této tragédii, jasný je jen výsledek: 1 mrtvý US voják, 24 Iráčanů - co se dělo mezitím jsou víceméně dohady. Poselství nicméně bylo předáno srozumitelně a nezpochybnitelně (a pokolikáté už?): válka je svinstvo. 65% (13.05.2009)

V strachu, nenávisti a smrti je to stejné jako v lásce, důvěře a přátelství – přednastavená očekávání a emoční vyladění určují to, co člověk vidí a jak reaguje. Největší překážky a konflikty mezi lidmi nakonec vytváří ne tak politika, náboženství a společenská zřízení, která jsou spíše důsledkem rozdílů, ale hlavně samotné rozdíly ve způsobu žití a myšlení a neschopnost či neochota tyto rozdíly mírně překonávat. ___ Film značně získal na působnosti a věrohodnosti tím, že ho natočil režisér-dokumentarista. Samotná pomsta za smrt vojáků na civilním obyvatelstvu přibližuje tento snímek k českým filmům Atentát a Lidice včetně jistých politických důsledků a dopadů této pomsty. (19.06.2012)

Příběh o americké armádě, která má zjednat pořádek v íráckém městě Haditha a o tom, co nastane, když je jeden z nich zabit a dva další vážně zraněni po výbuchu bomby nastražené ve vykopané díře na silnici....Američané zbavení smyslů a prahnoucí po pomstě za každou cenu šlápnou tentokrát vedle, když si myslí, že jsou těsně za povstalci, kteří na ně nastražili bombu a vyvraždí civilisty... "Bomby těch zkurvenejch utěrkářů zabíjí mariňáky každý den!" (11.04.2010)