Cadillac Records

Občas neuškodí nahlédnout do nedávné historie a zjistit, co se dělo v době, o které nevím nic víc, než co jsem slyšel ve škole, v televizi, či jsem si o ní přečetl v knihách a na internetu. Tenhle hudební film mi takovou exkurzi nabídl, a já jsem se tak mohl dozvědět o amerických hudebních hvězdách blues, rock´n´rollu a r´n´b, o kterých jsem dosud (možná trochu ostudně) vůbec nic nevěděl ani neslyšel. Exkurze to byla určitě zajímavá, to nepopírám, po hudební stránce naprosto vynikající film, příběh je totiž doplňován úžasnou melodickou hudbou, která se rozhodně dá poslouchat delší dobu, aniž by jakkoliv unavovala nebo se jí člověk přesytil. Taktéž herecké výkony jsou naprosto vynikající, tam není téměř co vytknout, a stejně jako jsem o všech těch hudebních hvězdách minulé dekády slyšel poprvé, tak i téměř se všemi herci jsem měl tu čest se seznámit ve filmu vůbec poprvé (s výjimkou Adriena Brodyho), a bylo to seznámení velice kvalitní a příjemné. Takže pak už zbývá jen příběh. A tam je podle mě největší kámen úrazu. První hodinka je docela příjemná a utíká pěkně rychle a svižně, ale čím byl film delší, tím se stále více vlekl, až jsem si pokládal otázku, kdy to skončí. Bohužel skutečně ten příběh stále více nudil, až už mi to připadalo neúnosné. A právě díky tomu filmu uděluji jen tři hvězdy, jinak je zde všechno naprosto perfektní. Uvažoval jsem i o čtyřech hvězdách, ale právě ten táhnoucí se příběh způsobil, že jsem se přiklonil k nižšímu hodnocení. (07.08.2010)

Emočně ploché, odtažité, nudné..tak bohužel tyto slova mě napadají po zhlédnutí Cadillac Record a navrch příliš dlouhá stopáž a hudba, kterou opravdu nemusím(hned několikrát se jí podařilo mě uspat), takže jsem neustále přetáčel a vracel se jestli mi neuteklo něco zajímavého, důležitého a neuteklo. Film jsem si původně pořídil, díky účasti Emmanuelle Chriqui, ovšem její příliš malá a téměř epizodní role(hrála ženu Leonarda Chesse) rovněž neměla možnost mě nějak výrazněji zasáhnout. Prostě film, který mi jen tak prošumí hlavou a za pár dní(spíše minut) nebudu vědět o čem, že vlastně byl a že jsem ho viděl. (28.08.2009)

50. roky máme zafixované ako zlaté obdobie blues, lenže veci neboli ani zďaleka tak ružové. Rasová diskriminácia, alkohol, drogy, kriminalita, zatýkanie alebo aj smrť. V súčasnej dobe, kedy sa točia seriály na motívy úplne všetkého, bohužiaľ pri sledovaní cítiť, že by látke asi viac prospela takáto forma. Cadillac records rozpráva o období a ľuďom v ňoch pôsobiacich ako z rýchlika, osobne by som si rašej pozrel o každom hudobníkovi nejakú samostatnú časť. Divák sa ale môže zamestnávať aj otázkou, ktorá postava filmu je tá hlavná, či Leo alebo Muddy. Nakoniec sú ešte zaujímavejšie postavy vedľajšie, sú oným korením príbehu. Chcelo to na režisérskej stoličke predsa len niekoho významnejšieho ako Martina, takto sme dostali iba presne to, čo sa dalo čakať. Bez chýb ale bez väčšej pridanej umeleckej hodnoty. (09.11.2017)

Na doporučení Kašpiho ml. sem si dal tenhle film. Začátek mě doslova nadchnul. Při vyprávění sem měl pocit stejnej jako třeba u Godefellas. No, ale jak film plynul, tak mě čím dál tím víc nudil, až sem byl na konci rád, že je konec :o). Téma každopádně na jedničku - historie americkýho blues a 1.nahrávacího studia. Ty songy se taky povedly. Zbytečně moc tam bylo songů, těch co zpívala ta ženská. Sice jí to teda zpívalo úžasně, ale nuda. Co mi v tomhle filmu chybělo nejvíc? Drogy a chlast :o). Celý to vypadalo tak jako slušný, ale něco mi říká, že si kluci dávali mnohem víc do trumpety než jak nám to bylo ukázáno. Taky mi chyběl od Chucka Berryho jeho top hit - Johny B. Goode. Chuck sito ale dával pěkně, místo orgáčů na hotelu si ženký tahal k sobě do cadilaku :o). Kéž by bylo víc podobných filmů. Tohodle škoda, páč měl fakt parádní nástup! (26.03.2015)

Ak si aspoň pri mene Chuck Berry spomeniete na nesmrteľný refrén go Johnny go, tak budete každý záber doslova hltať.Často zvyknem písať pri životopisných filmoch, že je takmer nemožné vtesnať do nejakých dvoch hodín celý život jedného génia, no tu to paradoxne vyšlo a životy jedných z najvačších legiend bluesu a rock n rollu sa dokonale preplietli pod hlavičkou jednej nahrávacej spoločnosti.Výborne obsadené a bezchybne zrežírované všetky hudobné čísla, kde vidno že režisér trval aspoň na tom brńkani do rytmu čo mi napríklad pri Still Crazy chýbalo a často mi to pripomenulo, že je to predsa len film.Beach Boys sucks! (06.05.2009)