Cadillac Records

Rovnou se přiznám,že hudební filmy jsou mou slabou stránkou a pokud je slušně zvládnutý scénář a režie, pak nemám co řešit. A byť Cadillac Records není tak poutavý jako Ray, přesto umí světu říct, jak to tehdy bylo, co se zpívalo a kolik se za to platilo. Co je pak hlavní, je výběr písniček a ten je faktograficky dokonalý. A vo vo vo to jde,ne? (06.02.2011)

Za většinu hudebních žánrů můžeme děkovat právě lidem, o kterých je tenhle film. Není to úplně dokonalé, občas se to hodně táhne a pak to dost nudí, ale písně jsou úžasné a kdo mě vážně překvapil byla Beyoncé, předvedla podle mě nejlepší výkon z celého filmu jako Etta, ale na to, aby byl film dokonalý tomu něco chybělo. (10.01.2016)

Když jsem před nedávnem sledoval Jennifer Hudson, kterak fantasticky zpívá Jacksonovu "Will You Be There" na jeho vlastním pohřbu, měl jsem na kahánku. Vzpomněl jsem si na její výstup v Dreamgirls, mrzela mě netaktnost tvůrců dát R&B hudbě ve filmech prostor, aniž by to bylo laciným tahákem na nás, mladý lidi. Přečetl jsem zdejší komentáře. Komentáře o cestě ke Cadillacu přes Ettu James, až po lidi, kteří jsou zainteresovaní v daném žánru. Chtěl jsem zažít něco podobného jako při Dreamgirls. Tedy emoce. A ono nic. Pole s prozpěvujícími si černošskými dělníky, mělo tu atmosféru, ale připadalo mi to všechno strašně odtažitý, chtěný a nudný. Hudba za plnou, ale co do skvělý nálady ze skvělého filmu, bída bídavá. Ještě, že tu mám tu Jennifer, která mě nikdy nezklame. A pokud přijmete mé doporučení, pusťte si jí zazpívanou "And I Am Telling You Im Not Going" (ale jen tu, co zpívá na svém albu :)). Málokdy jsem měl husí kůží, jako tady... (22.08.2009)

Filmy o hudbe mojej mladosti ma automaticky zaujímajú, aj keď spravidla neprinesú nič prevratného, čo je prípad tohto filmu. Som v nej zorientovaný a tak mám možnosť si vychutnávať zaujímavé detaily a neznáme fakty. Teda, ak tam sú. A v tomto filme ich bolo pomenej. Ale hlavný motív vzostupov a pádov v showbiznise a Cadillac, ako symbol úspechu stačia na mierny nadpriemer. (19.04.2010)

Jsem velký a nadšený hudební fanoušek .. přiznávám ale, že bez dokonalého hudebního sluchu .. takže všechny ty odkazy mých oblíbenců, že začínali na kořenech černošského blues mi až tak moc neříkají .. já slyším jen klasický rock´n´roll a hlavně pozdější rock, takže film pro mě vlastně začal až příchodem postav : Chuck Berry a Etta James .. do té doby to bylo ode mě tak na dvě, maximálně možná tři * ... závěr, to už bylo něco úplně jiného .. ti dva jmenovaní, tomu dali tu správnou hudební šťávu dle mého gusta, to už je ta má krevní skupina, takže jsem byl zralý na kapesník, protože upřímné dojetí mnou cloumalo opravdu víc než silně …. zaráží mě ten nevděk černých hudebníků .. ve své době, by bez bílých vizionářů jako byl Leonard Chess, mohli hrát akorát tak v nějakým pajzlu pro černý, nebo možná na chodníku na okraji velkoměsta, ale rozhodně ne pro miliony posluchačů bez rozdílu barvy pleti .. a že to nikdo pro ně nedělal zadarmo? .. a oni by to snad zadarmo dělali? .. že neudrželi korunu .. pardon dolar, je jejich blbost a vlastně i typická vlastnost, takže .. co si tak dnes stěžují (viz. několik dokumentů z TV, kde si strašně stěžují na bílý, vlastně na ty, co jim otevřeli cestu k vrcholu ...) … (11.10.2010)