Nine

Jistě vás také navnadil výživný trailer, plný rázných rytmů a řady slavných hereček. Sestříhaný je přímo dokonale. Kostýmů se ujala osvědčená Colleen Atwood, který získala dva Oscary za Chicago a Gejšu. Kulisy a dekorace připomenou (mé milované) Chicago, ještě aby ne – pracoval na nich tentýž člověk. Tímto ale výčet kladů téměř končí. Aby Marshall podtrhl atmosféru Itálie a jejích obyvatel mluvících anglicky, najal si hodně italských herců, Francouzku Marion Cotillard a Španělku Penelope Cruz. Jejich akcenty jsou roztomilé, a to je tak vše. Největší problém Nine je scénář. Nekoná se žádné drama, děj nikam negraduje, jen tak vegetuje a po čase nudí. Taneční a hudební čísla film absolutně nikam neposouvají. Jejich vkládání působí násilně, nedotaženě. Většina písniček je velmi nevýrazných. Day-Lewis zpívá (respektive recituje), seč může, ale já jsem mu jeho rozpolcenost nevěřila ani na chvíli. Když mi v Chicagu při písni Mr. Cellophane o nevěrné manželce Roxie běhal mráz po zádech, tak při písni Luisy o záletném Guidovi jsem cítila naprosto nulové emoce a nudu, byť svůj pěvecký talent herečka předvedla už ve filmu Edith Piaf. A nominaci na Oscara za song Take it all nechápu už vůbec. Tanečnice jsou krásné, kostýmy úžasné, ale k dokonalosti čísla Cell block tango se to ani trochu neblíží. Postavy se rozezpívají naprosto v nevhodných chvílích a jejich intimní citové výpovědi jsou zcela o ničem./// Když zazní už v traileru avizovaná píseň Be Italian, kterou zpívá Fergie, (členka skupiny Black Eyed Peas), začne mít Nine konečně nějaké koule. Fergie má vskutku obdivuhodný hlasový fond (a není na rozdíl od zbytku ženského ansámblu naprosto plochá). Věříte jí, že je jednou z postav, která zásadně ovlivnila nábožensky přísně vychovávaného Guida. Jenže celkový výsledek je upachtěný, suchopárný a bez emocí. (02.03.2010)

Jelikož miluju muzikály, byl tenhle film pro mě jasnou volbou, bohužel ale nesplnil moje očekávání. Rozhodně musim pochválit choreografii, půvab všech hereček, zpěv i hudbu, na tom nebylo nic špatného. Ale jako celek film ničím nezaujal, hrozně se vlekl a k hlavnímu hrdinovi jsem si nemohla vytvořit pozitivní pohled. Některé části celkem nudily, nebo byly zbytečně dlouhé, taky jsem si myslela, že příběh bude tvořit pak ten jeho film, ale celé se to změnilo a tudíž jen jeho vzpomínky nebo představy, mi bohužel jako hudební film nestačily. Nějak jsem tam postrádala pointu, konec byl sice tak nějak pozitivní a zakončoval celý film, jenže to je jen tečka mezi scénami, které byly nemastné, neslané a které nezvýšila ani Nicole Kidman, ani Judi Dench. Tohle se podle mě moc nepovedlo. (25.02.2011)

Crrrrrrrr! To bylo moje srdce, vidělo Nine. A chtělo tančit, tak tančilo. Pravda, nejsem znalec tanců, leč taneční jsem prohopsal a taky poznám, kdo šmajdá a kdo tančí srdcem. V Nine je to tak, že polovina lidí tančí s vášní a ten zbytek vlévá do diváka emoce. Zpěvem. Z úsudku mého a taky neschopnosti pohanit jakékoli Marshallovo dílo, pálím hvězdičky z vysoka a nebudu se u toho vrtět, rád půjdu proti proudu - Vás, diváků. Nine mělo ohromnou šťávu, drajv a tanečníky, kteří mě utahali k smrti. A ještě jedna podstatná věc: na dvě hodiny jsem si připadal jako pravej talián. Ach, be italian!!!!!!! (12.04.2010)

Strašná sprostosť. Na snímku som sa pozrel, lebo ma lákala po mnohých stránkach. V prvom rade mnohé sexi herečky, v nylonkách a stilettách, v neposlednom rade, pretože Nine je známy broadwayský muzikál. Ale je pravda, že ja muzikály neznášam. Tomuto som však dal šancu. Film nás navyše zavedie do talianskych Benátok. Nedostal som ale nič. Žiadny sexi náboj, žiadne dobré songy, proste nič. Po nudnom muzikáli Chicago, sa režisér Rob Marshall púšťa do ďalšej nudnej snímky. Ničím výnimočné tanečné čísla a superhviezdna herecká zostava nezachraňuje filmovú verziu presláveného brodwayského muzikálu Nine. (26.10.2019)

Pokud se nemýlím, jedná se o variaci na tvůrčí i osobní krizi Felliniho 8 1/2, který mě kdysi zanechal samotnou se svými rozpaky... Zhudebněné hledání cesty ven zaujalo mnohem více, než jsem si zprvu dokázala přiznat - méně absurdní, správně dramatické, hodně atmosférické, propletené černobílými vzpomínkami, ozvláštněné kompilací útržků Felliniho filmů a místy italštější než Itálie. Bezesporu největší oživení má na svědomí hudba a divadelní aranžmá, hned v závěsu se však plouží nahrbený, rozervaný a zoufalý Daniel Day-Lewis, obklopený nádherou hollywoodských žen (které v každém výstupu dokazují, že jsou skutečnými herečkami) v úžasných scénách, jimž vévodí Be Italian, My Husband Makes Movies a Cinema Italiano. Nějak se nebojím ten film nazvat zážitkem... (11.07.2012)