Žena pod vlivem

Viditeľne improvizačná, realistická a vlastne výstražná dráma o manželskom vzťahu, ktorý funguje na klasickom princípe - ja som muž, ty si žena - s tým, že obaja to nemajú v hlavičke až tak presne poukladané, čím ale vlastne pôsobia živo a nefantasticky, tak ako v niektorých súčasných ( ale aj minulých ) ´´medkolohuby´´ filmov z rovnakého súdka. Škoda len tej prepálenej minutáže. (21.10.2021)

Niekedy úporná snaha o niečo môže tú vec len pokaziť a následná nemohúcnosť potom napácha ešte väčšie zlo. Hlavne keď si nie sme istí sami sebou, to je potom hotový blázinec. Film pekne vykresľuje, ako to vyzerá v domácnosti, kde navonok kraľujú všetky príznaky bipolárnej poruchy. Mimo smrti už nie je nič horšie, ako sa báť zveriť vlastné deti vlastnej matke. Cassavetes odviedol skvelú režisérsku prácu a hlavne stavil na tých správnych hercov. Petra Falka som vždy vnímal ako pána Columba, no tu mi ukázal, že mu neboli cudzie ani vážne dramatické pózy a že takéto vypäté situácie zvládal zahrať s prehľadom. 80/100 (10.05.2016)

Veru sa nepozeralo jednoducho na to, ako tu po sebe celý čas všetci kričali. Až mi to miestami začínalo prekážať. A nechápal som, prečo ženinu labilnú psychiku k výkyvom správania ostatní podnecujú vlastným hysterickým chovaním. Ale ľudia sú rôzni. A nájdu sa aj takí, čo majú rôznych ľudí v sebe. Napríklad ten koniec. To sa už v (pred)titulkovej sekvencii herci vzdali svojich rolí a išli si svoje? Zaujímavé. Až na hranici s genialitou. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s Rogerom Ebertom). (06.11.2015)

Příběh ze kterého mrazí. Herectví Portmanové v Black Swan si vážím, ovšem to co předvedla Gena Rowlands je minimálně o level výše. Peter Falk, který pro tentokrát odložil svůj baloňák, rovněž vynikající. Silný snímek pro trpělivé, který není svou trpkou realitou určený pro slabší povahy. Místy jde opravdu na dřeň problému. Veledílo. Btw. docela by mě zajímalo u čeho se nudil uživatel Lokutus. Hlavní hrdinka se sice v něčem utápěla, ale rozhodně to nebyl alkoholismus. Jednou se sice opila...pravda. 100% (02.02.2014)

Obvyklá (a neméně strhující než ty ostatní!) Cassavetesova „hra na osud“, tentokrát rozvržená do dvou dějství, pointovaných evidentně jen dočasnou slastí, vratkým záchytným bodem v nezadržitelném pádu do propasti. Věčná krize neobyčejné ženy (zřejmě celoživotně) vychovávané k nejistotě (o své normalitě), sochané egoistickým okolím do moorovské sochy nesvobody, plné ran a děr, jimiž prosvítá ten nejčiřejší, slabě tryskající pramen Lásky, něčeho v dané chvíli (životě-káznici, životě-lágru) nemožného, je vylíčena milostným, smyslovým jazykem vlastním režiséru Tváří, který věcnost sděleného zlidšťuje a umožňuje divákovi účastnit se hrdinčina bolu, léčit její rány a pít z jejího zřídla. PS: "Mé velké město vplulo do noci. / Z rozespalého domu prchnout chci, / děvčátko, žena, tak jdu před chodci, / o ničem nevím, jenom o noci. // Červenec mete větrem dláždění, / za oknem hudba, přelud blažený, / v skořápce hrudi srdce vášněmi / do jitra mate vítr splašený." (Marina Cvětajeva) (14.12.2014)