Vzájemná objetí

Soundtrack Jóhann Jóhannsson: 1. Looking for Peyton ,2. Dutch ,3. Cabin Fever ,4. Playa del Sul ,5. Random Hearts (Love Theme) ,6. Phone Call Soliloquy ,7. The Folks Who Live on the Hill ,8. Keys ,9. Aqui en Miami ,10. Decisions ,11. Intimate Distance ,12. Passengers ,13. Personal Effects ,14. Seasonal Changes ,15. Closing In ,16. Good Thing (15.05.2011)

Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami a nakonec dal plný počet. Jednak fandím podobným námětům, které nejdou tak vztříc divákovi a pak se mi také líbilo samotné ztvárnění filmu. Bylo to syrové, použitím kamery, prostředím, málomluvností postav, podzimnímu počasí ... Je mi vlastně trochu líto těch, co je to nezasáhlo a myslí si, že jde o nudný a přehlédnutelný snímek. (10.09.2014)

Na drama necekane klidne tempo a spousta peknych detailnich zaberu, ktere umocnuji emoce. Ashton byl vyborny, i kdyz mel skoro porad na hlave cepici nebo kureci prevlek a chodil tak, jako by mel v zadku rozevreny destnik. Musim vyzdvihnout i postavu neslysiciho Claye, ktereho vyborne ztvarnil Spencer Hudson. Prijemne prekvapeni s prijemnou hudbou. (13.01.2012)

Film s hodně vážným námětem - jak se člověk má vyrovnat se ztrátou blízkého, který navíc zemřel násilnou smrtí? Michelle Pfeiffer jako vždy velmi krásná a křehká, Ashton Kutcher - no, sice ho mám zařazeného v kategorii neherce, ale této role se kupodivu zhostil docela dobře. Role mladého kluka, který do svých dvacetičtyř let žil jenom studiem a zápasením a najednou zažívá poprvé velké emocionální otřesy (smrt sestry, vztah se starší ženou), mu docela sedla a to, jak se to v něm pere, bylo vidět hlavně v jeho očích. Osobně mě ale nejvíce zaujala Kathy Bates, její smutek mi dával hodně zabrat. Hollander si libuje v dlouhých a detailních záběrech (obličeje herců máme před sebou téměř přes celou obrazovku), Jóhansson sestavil výborný soundtrack, ale přesto to jako celek nevybočuje nad průměr. (06.12.2011)

Je to smutné, ale atmosféra dojímavého vyrovnávání se s náhlou ztrátou se tak nějak nevydařila. Kutcher tomu nepomohl, i když Pfeiffer se snaží. Když chce žena středního věku udělat ze svého dvacetiletého náhodného milence otce svému dospívajícímu postiženému synovi, je to spíš zoufalý než životanosný nápad. Kdyby to vycházelo z charakteru ženské hrdinky, mohlo to být vyjádřením její rozhozené psychiky. Jenomže se zdá, že to tvůrci mysleli zcela vážně. Což je průšvih. A taky je to příspěvek k debatě o držení zbraní. (29.10.2017)