Bouřlivé výšiny

Co se týče děje - velmi slabé, ale práce kamery výborná. Naprosto podtrhuje atmosféru, již jsem cítila při četbě knihy. Detailní záběry na přírodu působí poeticky, ale zároveň realisticky. Kaya Scodelario je sice krásná, ale její způsob herectví se nijak neodlišuje od její role v seriálu Skins. Adaptace z roku 1992 s Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem mě zaujala víc. (02.11.2012)

Na CSFD snad není jiná adaptace dle slavného románu, která by měla více filmových verzí, a já se prostě musim pochválit, že jsem si napoprvé vybral tak zatraceně dobře. Jak to ta ženská dělá, že mě i napotřetí dokonale zhypnotizuje svým nezaměnitelným tvůrčím talentem? Cítím se pokaždý jako uhranutej a připadá mi, jako by to celý bylo točený jen a jen pro mé oči. Neskutečně hmatatelná živočišnost, jedním slovem magie. Až jednou Andrea v budoucnu přijde se syrovým hororem, vesmírnou sci-fi anebo putovní fantasy, odnese si v únoru toho krásnýho roku domů pytel plnej Oscarů. Fakt. (03.02.2017)

Zaplaťbůh konec, snad nikdy jsem se na závěrečné titulky tak netěšila... Téměř pořád jsem měla dojem, že se jedná o nekonečné domácí video, které si pro své potěšení natáčí senilní čeledín z pastoušky. Tu natočí manželský sex na mezi, tam porod na tom skoro stejném místě... Nic proti rozevláté kameře a změnám oproti knize, ale trvá to tak dlouho a ještě to stejně neobsáhne celý děj? ZÁKAZ dívání pro pejskaře, z pouhé jedné scény v závěru by vám nebylo dobře. Už prosím netočte Větrnou hůrku, stop please! (29.05.2012)

Adaptace, která se místy snaží být velmi autentická, místy zas moderní a aktuální. To první mi sedlo dokonale; život na Větrné hůrce je neidelizovaný, sídlo nepůsobí nijak přehnaně zámožným dojmem a ze všech scén je přímo cítit ona izolovanost od okolního světa. To druhé dopadlo už o poznání hůře. A nejde tu ani o to, že se z cikánského chlapce stal černoch nebo že úvodní titulky mají odporně moderní font, jako spíš o to, že celá druhá polovina knihy z děje vypadla a že mi ta kamera neustále snímající detaily trávy, vlasů už během první poloviny filmu začala lézt na nervy. Ale nenechte se odradit; právě na vizuální stránce je totiž těnto film postaven a právě ona většinou v recenzích schytává pozitivní reakce. (15.11.2011)

,,NA VÝŠINÁCH JE TO JINÉ….“ /// (NAŠEL JSEM HO VENKU…) Tak tak, dobrej křesťan venku černocha nenechá. Roztřesená kamera sleduje jak mladík po očku šilhá po dívce, smrdí to láskou. Venku fouká vítr (furt, až mi je z toho kosa), na obloze hejno ptáků, po louce se honěj psi a mládežníci se válej v bahně (nesmím zapomenout na dramatickou pauzu se záběrem na mokrou větvičku – napsal bych vlhkou, ale…). Asi tak 50x zfilmovanej příběh o nepřející lásce, nepřející rase, plnej anglickýho počasí a kamerových záběrů ,,na nic“ (kameraman zřejmě dostal životní šanci vyzkoušet si všechny čudlíky na kameře a splnit všechno, co ho kdy v kamerových fantaziích napadlo – radši nemyslet, co může znamenat ten třes…). Život v osadě o pár číslech v 18.století, sleduje zajímavě rozmezí cca 30ti let. Děti rostou a rostou a jak už to tak bejvá, přichází obrat a já nevím, jestli ten tragickej příběh lásky co zabíjí, není spíš pro masochisty nebo sadisty. Byť romanticky založený. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Na větrné hůrce“, kterej v roce 1847 napsala Emily Brontë, číst nebudu. 2.) Zjistím jaký to je, když se černoch stane bratrem skinheada. 3.) Vždycky mě dojme, když se lidi romanticky 5 minut válej po mrtvole. 4.) Thx za titule ,,Stuďo“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.07.2012)