Poločas rozpadu Timofeje Berezina

,,PU-239 JE ČLOVĚKEM VYROBENÝ IZOTOP, PŘEMĚNĚNÝ Z URANU-238 V ŘETĚZOVÉ REAKCI....“ /// Děti pojďte se podívat! Jaderná elektrárna houká na poplach….no vono nakonec není tak zle, jen taťka má trochu prekérku. ,,JAK SE CÍTÍŠ? BUDEŠ V POŘÁDKU.“ (už jsem myslel, že mu to nikdo neřekne!) Velký Rusko. Drž držku a chcípni. Jenže Timo má svůj plán (vyhnout se smrti – neblbni, byls někdy v Černobylu?), a tak se na plac dostávaj (zřejmě aby bylo veselo) tři parodie na gangstery (vole, to je vobraz Moskvy těch porevolučních dní!). Zatím co Timo vypadá hůř a hůř, systém (ruskýho) volnýho trhu není schopnej pojmout Pu-239. Fandím mu (v nelegálním obchodu? Víš co by chcíplo nevinnejch spoluobčanů? Seš divnej…), ale serou mě ty karikatury, vydávající se za mafii. Přemejšlím, jestli příběh o chlápkovi prodávající plutonium (v Rusku) nemá bejt černá komedie. Není? Neříkejte…groteska střídá drámo, drámo zase grotesku a fakt netuším, co z toho má film táhnout. Takže: nikdy nic neprodávej dementům. Páč umřeš chudej. Inu což. Konec dobrý, všechno dobré. Ale já fakt čekal něco kapku jinýho. Spíš to drámo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu Pu-239 and Other Russian Fantasies (1999), kterou napsal Ken Kalfus číst nebudu. 2.) Při kontrolním testu se mi zbláznil dozimetr. 3.) Thx za titule ,,Batista“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (09.09.2012)

Ač nenatočeno Rusy, přesto na mě tento film z ruského prostředí udělal dojem. Výkon Paddyho Considineho - hlavně jeho skvěle napsané vnitřní monology - jsou něco, kvůli čemu film stojí za to vidět. Tyto bravurní vnitřní perly nádherně kontrastovaly s jednoduchostí vymahačů výpalného, jejichž osudy se s osudem hlavního hrdiny protnou až ad absurdum. A plutonium-239 vdechnuté nosní dírkou jako špatně řezaný kokian, to už je třešínka na dortu lidské blbosti... (05.02.2012)

Timofej byl ozářen. Protože nebyl hlupák, rychle pochopil, že od chlebodárců se spíš než pomoci dočká potupy, a vzal odpovědnost za budoucí osud ženy a dítětě do svých rukou. Vedle toho sledujeme moskevskou mafii od nejubožejších pešáků až po konkurenční špičky. Dvě linie a skoro se nechce věřit, že se ty prostřihy nakonec spojí. A tady mám problém. Timofej je v otřesné situaci, jeho martyrium ještě umocňuje herecké podání Paddyho Considineho, není tam světýlko na konci tunelu, je to jen a jen tragické a smutné, a na druhé straně mafiánští pohůnci působí jako by jejich etudy točil Guy Ritchie ve svých dobrých létech. Rozdílný feeling obou linií mi o sebe velmi drhne, ten pocit maličko usmiřuje jen osud jednoho z nádeníků, který není až takové hovado a když se láme chleba, zachová se lidštěji, přičemž ač není ozářen jako Timofej, stejně je způsobem svého žití odsouzen. Všichni jsou odsouzeni. (25.05.2009)

Nevyváženost. To je můj hlavní dojem a ta nevyváženost má několik rovin. Zrovna čtu knihu Modlitba za Černobyl od Světlany Alexijevičové, mimochodem asi nejpříšernější a nejpřímější výpověď toho co se v Bělorusku po výbuchu v Černobylu v roce 1986 opravdu dělo. Hned první příběh jednoho z hasičů vyprávěný jeho přeživší ženou, která o něj do posledních chvil pečovala ač lékaři tvrdili, že už to není lidská bytost, ale reaktor - mnou totálně otřásl. Proto jsem si celkem uměl představit při dávce co Timofej dostal co se asi bude ve filmu dít dále. Nemoc z ozáření byla ztvárněna přesně a věrně i to jak tělo doznávalo změn v podobě krvácení, loupajícíc se kůže a vypadávání vlasů... Potud jsem to drama sledoval se zatajeným dechem i ty ruské postsovětské reálie. Jenže pak do toho nepochopitelně přišla humorná vložka v podobě tří zlodějíčků a začalo to být značně žánrově nevyvážené. Vážné momenty ozářeného, který věděl co se děje i jak je rodině nebezpečná jeho přítomnost střídaly ,,akce'' gangsterů jejichž debilita asi měla být humornou částí filmu... Timofej navíc chtěje zajistit rodinu ukradne PU - 239 a prodává jej na tržišti tak, že má na kartónu napsáno tužkou PU - 239. A tak tam stojí s tímto nápisem mezi babkami s jablky a zelím a prodejci magneťáků a dvdéček... Ať mi nikdo neříká, že odborník, který mohl k radioaktivnímu materiálu nevěděl kam s ním jít... Pak už se film tak nějak podivně točí v kruzích k očekávanému konci. Pobavilo sice závěrečné šňupnutí, ale ten ,,happy end'' si tvůrci mohli odpustit. Dál nebudu spoilerovat. Takže za mně průměr a i mírné zklamání... Dávám tedy jen za 3 000 doláčů. * * * (22.05.2018)

Najväčšiu radosť mám keď náhodou natrafím na film, o ktorom som nič nepočul a úplne ma dostane. Po úvodných titulkoch som sa do filmu zažral a moje otvorené ústa sa mi zacvakli až desať minút po skončení tých záverečných. Žasol som nad tým aký silný, pútavý, smutný i veselý príbeh dokázali tvorcovia vyrozprávať. Film prakticky nemá slabé miesto. Nepotrebuje 10 či 20 minút na rozbeh. Dostane vás hneď od úvodu, v ktorom sledujeme nehodu v továrni, po ktorej hlavný hrdina nemá veľa času a je si toho vedomý. Prelínanie smutnej roviny s čiernym mafiánskym humorom funguje výborne, hoci to znie čudne. Scény s mafiánmi určite pripomenú to najlepšie od G. Richieho a väčšina srandy pramení z toho, že sú to STUPÍDO BASTARDO. Tragický koniec neprekvapí, od samého začiatku to Timofej Berezin vie a diváci tak isto. Herecký aj režíjne absolútne skvelé, niet veľmi čo kritizovať. Ešte niekoľko dní som film nosil v hlave a to jé pre mňa vždy signál, že si film zaslúži plné hodnotenie. Rád si to pozriem znovu. 100%. (18.01.2011)