Poločas rozpadu Timofeje Berezina

Představy Američanů (a Evropanů na západ od Opony) o Rusech jsou většinou skoro stejně kuriózní, jako představy Rusů o Američanech. Proto americké filmy z ruského prostředí většinou dopadají trapně. Nuže, tento je výjimkou potvrzující pravidlo. --- Chyby v reáliích zřejmě rozpozná jen znalec, základní rys ruské mentality je však zobrazen zcela věrně: Rusové si nikdy, od mongolských časů až po dnešek, nedokázali vážit práce. Nikdy se v Rusku nevyplácela. Nikdy si nedokázali představit jiný život než ten, že masy otroků trpně dřou v boji o holé přežití a sní o vzestupu do řad privilegované menšiny, která je brutálně odírá. Jelcinova doba, ve které se příběh odehrává, byla vzácným obdobím slabosti státu, kdy vládli oligarchové. Vzápětí Rusové s úlevou přijali obnovení normálních pořádků, když Putin, disponuje rostoucími ropnými příjmy, oligarchy změnil v opričníky a obnovil samoděržaví. --- Depresivní nálada, která z filmu dýchá, je však umocněna ještě jednou myšlenkou, zdaleka ne specificky ruskou (bohužel). Když chcete prodat perly a všude kolem je jen vepřín, jak asi pochodíte? V tomto případě je ruští vepři sežrali jako granule. Skoro doslova. --- Chytrý příběh, vynikající film. (08.01.2011)

Tohle je moje krevní skupina .S ještě nerozloženými buňkami. -Silný film,bez zbytečných gest.-V podobných filmech se často stává,že tak trochu přehánějí,nebo naopak zůstávají na okraji a jen tak přešlapují. Tady mě tedy dost vzalo,jak neuvěřitelně reálně na mě příběh působil. (a to i přes někdy hodněčernohumorné pošťuchování) (14.05.2009)

,,PU-239 JE ČLOVĚKEM VYROBENÝ IZOTOP, PŘEMĚNĚNÝ Z URANU-238 V ŘETĚZOVÉ REAKCI....“ /// Děti pojďte se podívat! Jaderná elektrárna houká na poplach….no vono nakonec není tak zle, jen taťka má trochu prekérku. ,,JAK SE CÍTÍŠ? BUDEŠ V POŘÁDKU.“ (už jsem myslel, že mu to nikdo neřekne!) Velký Rusko. Drž držku a chcípni. Jenže Timo má svůj plán (vyhnout se smrti – neblbni, byls někdy v Černobylu?), a tak se na plac dostávaj (zřejmě aby bylo veselo) tři parodie na gangstery (vole, to je vobraz Moskvy těch porevolučních dní!). Zatím co Timo vypadá hůř a hůř, systém (ruskýho) volnýho trhu není schopnej pojmout Pu-239. Fandím mu (v nelegálním obchodu? Víš co by chcíplo nevinnejch spoluobčanů? Seš divnej…), ale serou mě ty karikatury, vydávající se za mafii. Přemejšlím, jestli příběh o chlápkovi prodávající plutonium (v Rusku) nemá bejt černá komedie. Není? Neříkejte…groteska střídá drámo, drámo zase grotesku a fakt netuším, co z toho má film táhnout. Takže: nikdy nic neprodávej dementům. Páč umřeš chudej. Inu což. Konec dobrý, všechno dobré. Ale já fakt čekal něco kapku jinýho. Spíš to drámo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu Pu-239 and Other Russian Fantasies (1999), kterou napsal Ken Kalfus číst nebudu. 2.) Při kontrolním testu se mi zbláznil dozimetr. 3.) Thx za titule ,,Batista“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (09.09.2012)

Timofej byl ozářen. Protože nebyl hlupák, rychle pochopil, že od chlebodárců se spíš než pomoci dočká potupy, a vzal odpovědnost za budoucí osud ženy a dítětě do svých rukou. Vedle toho sledujeme moskevskou mafii od nejubožejších pešáků až po konkurenční špičky. Dvě linie a skoro se nechce věřit, že se ty prostřihy nakonec spojí. A tady mám problém. Timofej je v otřesné situaci, jeho martyrium ještě umocňuje herecké podání Paddyho Considineho, není tam světýlko na konci tunelu, je to jen a jen tragické a smutné, a na druhé straně mafiánští pohůnci působí jako by jejich etudy točil Guy Ritchie ve svých dobrých létech. Rozdílný feeling obou linií mi o sebe velmi drhne, ten pocit maličko usmiřuje jen osud jednoho z nádeníků, který není až takové hovado a když se láme chleba, zachová se lidštěji, přičemž ač není ozářen jako Timofej, stejně je způsobem svého žití odsouzen. Všichni jsou odsouzeni. (25.05.2009)

Jsem bohužel od fochu, a tak mě některé scény, především ta, kde hlavní hrdina s ukradeným plutoniem přijde na tržiště s cedulkou "Prodám levně plutonium", přišly jako hodně nejapná komedie a z celého příběhu jsem jasně cítil, že scénárista se v branži pohybuje opravdu povrchně a má představy běžného laika. Ten, kdo by se dostal k čistému plutoniu a dokázal ho propašovat ven, by zatraceně dobře věděl, na koho se obrátit a především by se dokázal postarat o to, aby materiál nikde nechyběl. Plutonium se ve skutečnosti nekrade a nepašuje, protože má specifické vlastnosti, které ho dokážou velice snadno identifikovat a odhalit. To, co se dostává na černý trh, je obohacený uran, který zdaleka tak nezáří a je hůř odhalitelný. Jenže toho by bylo potřeba na výrobu zbraní opravdu velké množství. Ve filmu mi přišla nevyvážená snaha o jakési poselství na jedné straně a na druhé straně snaha o zábavný film s rázovitými postavičkami z podsvětí a la Guy Ritchie. Jako ryze oddechový film celkem funguje a dal bych mu 3*, ale obecně nemám rád snahu vézt se na vlně strachu z jaderného průmyslu a démonizovat ho. Pokud už dochází k průšvihům s jaderným materiálem, je to v drtivé většině v medicíně, kde šlendrián dovoluje zašantročit zářiče z rentgenů tak, aby končily na smetištích a ohrožovaly životy lidí. Tahle story je ryze vykonstruovaná, kdyby došlo - a k tomu dochází zcela výjimečně - k podobné nehodě, zacpalo by postiženému a rodině ústa štědré odstupné. To, co by představovalo největší průšvih pro vedení, by bylo zveřejnění jakýchkoli negativních informací, protože média i veřejnost jsou k naší branži hodně kritické a vždycky naladěné k hysterii. Celkový dojem: 45 %. (06.03.2011)