Muž a jeho pes

Nenápadně hořký příběh o stáří. Ačkoli se tu zdanlivě nic moc nestane a na první pohled se zdá, že se tvůrci jen snaží lacinými filmařskými metodami dojmout, velmi nenápadně se jim daří podstrčit divákovu podvědomí pečlivě budovaný pocit frustrace a prázdnoty, dokonale odpovídající pocitům hlavní postavy, kdysi silného muže, který skončí nemocný, bez prostředků a opuštěný. Svou zásluhu na výsledku má také Jean-Paul Belmondo v roli starce, ve kterém jako v uhasínajícím ohni jen občas mezi zčernalými uhlíky problikne jiskřička bývalé síly, šarmu a rošťáctví. (25.02.2010)

Veskrze dojemná výpověď o bezbrannosti stáří a o lidské lhostejnosti. Bezprostředně po závěrečných titulcích jsem měla dojem, že dějově poněkud roztříštěný scénář příliš spoléhá na stále VELMI charismatického Jean Paul Belmonda, jehož herecké umění nezestárlo. Teprve s odstupem času mi došlo, že tenhle snímek vznikl hlavně kvůli němu, pro něho ... že autoři jednotlivé scény zcela přizpůsobili fyzickým možnostem Bebela - tak, aby natáčení zvládl, aby si MOHL zahrát ještě jednu velkou roli ... A to je od všech zúčastněných úžasné gesto, je v něm lidskost, vřelost, poděkování, úcta i pokora. Navíc angažovali to nejvstřícnější a nejroztomilejší čtyřnohé chlupaté stvoření, jaké bylo k mání ... ;-) ... Tak přihazuju 1* navíc - za všechny ty jedinečné okolnosti, které nemůžu jen tak pominout. Z mé strany jde opět o hodnocení, ve kterém hrají velkou roli osobní sympatie, ale návrat francouzské herecké legendy na filmové plátno mě upřímně potěšil - a dojal. (18.11.2009)

Muž a jeho pes je smutným filmem o stáří. Je to též pocta několika výjimečným hereckým osobnostem. S vrásčitou tváří, bílým vlasem a třesoucí se rukou stále dokáží fascinovat a uchvacovat publikum svou elegantní přirozeností, se kterou po desítky let přiváděli diváky do transu a uznalého obdivu. Vzájemné party mají jiskření a hloubku. Stárnutí a tělesná sešlost jsou nepříjemnými společníky na konci životní dráhy. Vytrhují jednotlivce ze společnosti a nechávají je na pospas krutosti sžíravé samoty a pocitům neužitečnosti. Tehdy ztrácí život člověka svůj poslední smysl a zoufale hledá cestu vykoupení a konečného řešení. Hlavní postavou příběhu je starý Charles (dobrý Jean-Paul Belmondo) v nejtěžších chvílích vlastního života. Rychlé zestárnutí ho vhání do situace, kterou po celý život nezažil. Poslední zbytky životního elánu se vyčerpávají v prohlubující se samotě, bezradnosti a pozůstatku hrdosti. Ve dvou zorných úhlech pohledu okolí. Plné porozumění a slušnost ostře kontrastují s neochotou a odtažitostí. Svět se mění, odcizování je normou a samota způsobuje palčivější bolest. Hlavní ženskou postavou je mladá služebná Leïla (velmi zajímavá Hafsia Herzi). Je Charlesovým protikladem v rozpuku životních sil. Nerozhodnost a lehkovážnost se sváří s očekáváním, dychtivostí a soucítěním. Je Charlesovým světlým bodem, a přesto mu nedokáže a neumí pomoci. Důležitou postavou je Jeanne (zajímavá Julika Jenkins), poslední spojovací článek Charlese se životem. Rychlé viditelné zestárnutí znamená konec spojení a melancholický věčný smutek v duši. Z dalších rolí: Jeannin nastávající a laskavý lékař Robert (režisér filmu Francis Huster), starý a svérázný Charlesův bývalý vojenský velitel (pozoruhodný Max von Sydow), rekonstruující řemeslník v rozpacích (Jean Dujardin), starý Charlesův kamarád Baptistin (příjemný Pierre Mondy), pokrytecký bezdomovec (sympatický Charles Gérard), polský taxikář nespokojený se synem (příjemný Daniel Olbrychski), či strávník z charity (Robert Hossein). Taková koncentrace stárnoucích legend francouzského a světového filmu se jen tak nevidí. Film způsobil poprask díky návratu Belmonda po dlouholetých zdravotních problémech. Stáří je kurva a většina lidí se mu nevyhne. (30.01.2017)

Pre niekoho možno prvoplánový a citovo vydierací film, pre iného pomalá a kultivovaná snímka o priateľstve a ľudskej chamtivosti a zlobe. Belmondo na staré kolená dokazuje, že nepatrí do starého železa a možno práve v tejto polohe je mi omnoho sympatickejší. Smútok v jeho očiach bol ťahúňom vlastne celého filmu. Nejedná sa o geniálny film a Huster nedáva do filmu absolútne nič osobné a vlastné. Len sporadicky natáča scény, ktoré nie sú síce ničím výnimočné, ale ani nie sú zlé. Tá hodinka a pol čo som strávil pri pozeraní tohoto filmu mi bola veľmi príjemná a len ma mrzí ten otvorený koniec, pretože ktovie prečo ale Charlesové osudy by som veľmi rád sledoval aj naďalej. Film, ktorý sa nesnaží byť dokonalý ale ľudský. A v tomto smere mu to vyšlo. (01.02.2010)

Film plynie pomaličky ako deň starca a scenérie sú rovnako bezútešné ako sychravá jeseň. Charles sa dostáva na ulicu a jediným verným spoločníkom je jeho malý pes. Stretáva ho opustenosť, beznádej, smútok. Ale kdesi vnútri stále žije sympatický úsmev, nezlomná viera a hrdosť. Belmondo stvárňuje všetky tieto emócie a stavy duše s "gabinovským" prehľadom, jeho herectvo je vierohodné a silné. Ako je silný s pribúdajúcimi minutami aj tento príbeh. A ja stále verím, že to nie je Bebelov posledný film. (12.11.2009)