Půlnoční polibek

Přiznávám, že jsem pořádně nečetla, o čem to má být, takže jsem šla do kina s tím, že jdu na romantickou podívanou, ale už první minuty mě vyvedly z omylu. Tohle je opravdu něco úplně jiného, ale v podstatě ze života. A i na trochu té romantiky dojde :-) Pro mě neznámí herci předvádí výborné výkony, kamera je zajímavá, hudba fajn a černobílé provedení tomu dodává jiný rozměr. (01.04.2010)

Pokusím se oprostit od veškerého pozadí filmu, kde kontrastuje vzhled takového indie nezávislého, lehce artového filmu proti tomu, že ani jedno vlastně pořádně není, a kouknu se na samotný požitek. Ve sledu amerických romantických komedii je to opravdu doušek na probuzení smyslů. Je hodně romantický, je to i komedie, ale na seriózní úrovni. A jeho černobílost podtrhuje pocit výstřižku z novin, malého výstřižku z rubriky obyčejných neobyčejných lidí. A hezky to plyne, řádek po řádku... místy melancholicky, místy ironicky. Má to prostě svoje kouzlo i přes zjevnou minimalističnost a snahu zapůsobit "alternativně". Což je chvályhodná snaha, co se povedla, ale když to člověk prožene hlavou sem a tam, ve výsledku poněkud okatá. To však nic nemění na faktu, že je to moc pěkný snímek, který ocení (a možná i docení) hlavně citlivější charaktery a milovníci romantických komedií všeho druhu (což občas zavání mentálním masochismem), jako jsem já. (23.09.2010)

Neuvěřitelně krásné. A dějiště impozantní, mé milované Los Angeles zachycené z úplně jiného úhlu pohledu, než člověku dostane ve většině filmů. Že měl film malý rozpočet? No a co? Neshledala jsem na něm žádný nedostatek, a atmosférou předčí leckteré hollywoodské trháky. Navíc černobílé provedení u tohoto typu filmů podle mě vždycky přidávalo na uměleckém dojmu. (16.01.2010)

Nic moc konverzačka s absolutně příšerným obrazovým doprovodem. Něco tak hrozného jsem viděl naposledy v rámci Noci filmových nadějí IV (edit: konkrétně od tohohle: http://voyo.nova.cz/multimedia/noc-filmovych-nadeji-iv-vsechno-si-nekoupis.html?s=3 ), i studiové pohádky ČT vypadají stokrát lépe. Má to vizuální kvality home videa, ale už ne styl, kvůli čemuž (plus ještě plochým postsynchronům a minimu ruchů) jsem měl většinu času nepřekonatelný problém se do toho alespoň trochu ponořit a místo toho jsem vnímal to amatérské natáčecí pozadí. V určitém směru je to velmi progresivní film o filmu, kdy oproti zažitým konvencím nenahlédneme ani na okamžik do zákulisí. Ale je tam pořád cítit. A má to hodinu čtyřicet. Ufff. O to víc smutné, když si člověk uvědomí, co všechno filmaři zvládli v těch cca šesti minutách, co měli k dispozici v Paris, je t'aime. Nejlepší scéna je hned ta úvodní, doporučené shlédnutí zhruba- 00:00:00 - 00:06:00, 00:12:55 - 00:13:00, 00:13:18 - 00:14:10, 00:33:00 - 00:39:07, 01:07:30 - 01:09:53, 01:23:50 - 01:33:48. Dohromady cca 25 minut. Viděna barevná verze. (27.02.2011)

Také mi mocinky moc vadila blonďatá slečna v hlavní roli, která zavírala ústa jen výjimečně a na poměrně krátké intervaly. Byla typickou představitelkou někoho, o kom byste s klidným srdcem prohlásili, že je kráva. LA bylo krásné. Ruské kolo u pláže mi bylo hrozně povědomé. Mám pocit, že už jsem se na něm několikrát projel, ba dokonce jsem z něj sestřeloval jednoho pána v úžasné hře GTA 5. Dialogy určitý náboj měly. Celkem pěkně se poslouchá povídání o tom, kdo se kde před prvním rande vyholí a kdo u čí fotografie prohání šuldu. Z tohoto pohledu to příliš nenudilo. Stopáž byla také lidská a závěrečné Wind of Change bylo asi nejkrásnějším momentem filmu. Zkrátka takový citlivý příběh o dvou lidech prožívajících nelehké období, kteří nechtějí být na Nový rok sami. Pěkné, leč, z mého pohledu, ničím výjimečné. Poznámka pro některé zdejší komentátory. Slovo "loser" se píše s jedním "o" a nijak jinak. Vím to dokonce i já, tak si to opravte! Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (04.05.2016)