Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Teho TeardoHrají:
Toni Servillo, Anna Bonaiuto, Flavio Bucci, Carlo Buccirosso, Giorgio Colangeli, Fanny Ardant, Piera Degli Esposti, Nuot Arquint, Massimo Popolizio (více)Obsahy(1)
Režisér Paolo Sorrentino natočil portrét výjimečného muže, který stál čtyřicet let v čele Itálie – Giulia Andreottiho. Andreotti byl v poválečném období sedmkrát italským premiérem a v mezidobí aktivním členem (většinou ministrem) křesťanskodemokratických vlád. Film stylizovaným, kvazi-dokumentárním a výtvarně vytříbeným jazykem popisuje obrovskou moc, která se postupně koncentrovala v Andreottiho rukou. Odehrává se v roce 1991, kdy se Andreotti – ročník 1919 – stal doživotním členem italského parlamentu, takzvaným „senatore a vita". V tomtéž roce začíná v Palermu největší moderní proces s mafií a provázanost Cosa Nostry a bývalého premiéra je čím dál zřetelnější. Film se retrospektivně dotýká dalších sporných míst v Andreottiho politické minulosti: vraždy svědků a nepohodlných novinářů, křivá svědectví, únosy... Těžko věřit, že za tím vším stojí tento muž s vizáží úředníčka, konvenční, praktikující katolík, chladný v osobních vztazích. Snímku dominují jeho typické brýle a odstávající uši (film si vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší masky). Herec Toni Servillo si dokonale osvojil Andreottiho studenokrevný plazí výraz, za nímž se schovají všechny emoce... Italové si zvykli šedou eminenci své politické scény nazývat různě: Moloch, Sfinga, Belzebub, Starý lišák...Přezdívku „Božský" mu poprvé přiřkl nezávislý novinář Mino Pecorelli. Za podíl na vraždě tohoto novináře byl třiaosmdesátiletý Andreotti v r. 2002 odsouzen ke 24 letům odnětí svobody. Nejvyšší soud však později konstatoval, že celý případ se odehrál v 70. letech, a je tudíž promlčený. Andreotti zemřel nepotrestán v roce 2013. Suverénně natočený snímek svým originálním výtvarným pojetím, přesvědčivým soundtrackem a dokonalým ztvárněním hlavní postavy získal cenu poroty na festivalu v Cannes v r. 2008 a řadu dalších ocenění. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
Prostě božský. Popravdě nevím, co mám napsat, abych dokázala vystihnout tu obrazovou genialitu Paola Sorrentiniho. Už po prvních minutách Vám prostě vyrazí dech. Úvodní scénu by ani Tarrantino nezvládnul lépe. Což mě přivádí k úvaze, že i když je italská politika zkorumpovaná od spodních vrstev až k těm nejvyšším, pořád si umí zachovat styl a dekoru. Asi jsou moc silná slova o poslání našich politiků učit se od těch italských rétoriku či styl oblékání (srovnejme naše 90. s těmi italskými: účes à la jágr nikdo na hlavě nemá). Ale to mě zavádí úplně někam jinam a už slyším spoustu nesouhlasných hlasů typu: "A co třeba Berlusconi?". Každý si musí udělat svůj vlastní názor, ale jsem si stoprocentně jistá, že i mistr obrazu Sorrentino by nedokázal z naší politické scény vyfilmařit ani ťuk. Zpátky k filmu. Toni Servillo by v klidu mohla změnit hereckou kariéru za tu politickou (ostatně je dobře vidět, jak celá politika záleží hlavně na vystupování na veřejnosti a špetka hereckého kumštu se vždycky hodí). No a hudba? Kdo čeká nějaké zádumčivé smyčce ať si pustí trailer, který mu prostě vyrazí dech. Rada na závěr. Nesnažte se pochopit všechno napoprvé. Vyznat se ve jménech je nadlidské síly. Bohatě stačí, když si potom přečtete článek o Andreottim a všechno Vám to zapadne do sebe, tak jak má. Dávejte pozor na to, co Andreotti říká. Některé jeho citáty jsou známy po celé Itálii. Jenom by mě zajímalo nakolik je Il Divo pravdivý, kde čerpal Sorrentino, aby se v tom "belzebubovi" vyznal. ()
"NEMÁM MALÝCH ZLOZVYKŮ" Dynamický styl, který osciluje mezi přísnou podobou skutečných osudů a karikaturou náznaků, vládne tomuto politickému příběhu a posouvá ho mimo stupně obvyklé u podobných témat. Výborný Servillo v roli kontroverzního italského politika Giulio Andreottiho rozehrává úsporný koncert a nadmíru dobře jsou zvoleni i další představitelé italské politické smetánky. Jen pro běžného diváka bude asi chrlená informační lavina mimo veškeré vstřebávací schopnosti. Jinak ale lahůdka. 85% ()
Těžce působivá forma dokáže prodat i poměrně nezajímavou látku. Aneb snímek Božský popisuje příběh jedné z největších politických osobností novodobé Itálie v takové formě, že i pro neznalce problematiky uběhnou necelé dvě hodiny bez nejmenších problémů. Ať již je tak výsledek jakýkoliv, vytříbená forma působí naprosto fascinujícím způsobem. ()
Ani pol roka po NÁSLEDKOCH LÁSKY vo mne nevyprchalo nadšenie zo Sorrentinovej réžie, ktorá exhibuje aj v BOŽSKOM neskutočným spôsobom a v nesmiernom rozsahu štylistických prostriedkov. Paolo je proste úžasný formalista, ale odvaha, s ktorou takúto výzbroj použije v portréte skutočného politika a pritom udrží odstup aj neutralitu, je dychberúca. Pravdou však je, že bez orientácie v talianskej politike začne byť chvíľami ten príval mien trochu príliš... ()
MFFKV - Paráda! Geniální styl, různé mody vyprávění a jeho zprostředkovatelů (totálně netečný a neproniknutelný hrdina; rozsáhlé výslechy; nefokalizované sekvence), i přes choulostivé politické téma (rekonstrukce historických událostí v Itálii) překvapivě nezaujaté, i když pro plné pochopení všech vztahů (těch jmen jsou fakt desítky a pro neitalské nebo jinak zainteresované publikum je to napoprvé nepobratelné) si na to budu muset zajít ještě jednou... a kochat se. ()
Galerie (18)
Photo © Indigo Film

Zajímavosti (12)
- Film měl v italských kinech premiéru 28. května 2008. První televizní projekci 2. února 2011 na stanici LA7 uvedl Enrico Mentana. (classic)
- Toni Servillo (Giulio Andreotti) si dokonale osvojil mimiku i skrývání vlastních emocí za odtažitý výraz, kterým byl proslulý politik, kterého ztvárnil. (Lynette)
- Film sa natáčal vo viacerých talianskych mestách: Neapol, Palermo, Turín, Rím. (Arsenal83)
Reklama