Všude dobře, proč být doma

"Potřebujeme být blízko někoho, koho známe, takže můžeme jet kamkoliv." Sledovat párek zoufalců Burta s Veronou, kterak vyrážejí hledat nový domov u nevšedních známých a příbuzných po ose Phoenix - Tuscon - Madison - Montreal - Miami - domov, mne nevšedně ponudilo. Pominu-li skutečné zhovadilosti typu, že jen absolutní trubka může v šestém měsíci těhotenství cestovat bez těhotenské průkazky, tak mne nejvíce zamrzelo to, že všechny navštěvované osoby sice byly podivné, ale opravdovou zábavu jsem zažil jen u antikočárkové "sestřenice" L. N. Celé to tedy vyhodnocuju jako bloumající utahanost, která mne absolutně neoslovila a těch pár fórků to nezachránilo. (23.11.2016)

To, co chybalo Americkej krase, Ceste do zatratenia, Marinakovi a Nudzovemu vychodu, dotiahol Sam Mendes do dokonalosti v Away We Go. Tak neskutocne inteligentne dialogy zo zivota, uzasny vyber hudby a postav, humorne situacie a prupovidky? "Burt, Burt... I reject your aggression. I reject your unbelievable bullshit!" Srdce mi skakalo radostou, a to ma Burt ani nemusel naschval strasit a nadavat mi: "You cuntsucker!" :) Co viac k tomu dodat, scena na trampoline je jedna z najsilnejsich, ake som kedy videla. Tolke stelesnenie lasky a suznenia dvoch postav je snad naozaj mozne iba vo filme, ale o to viac nas to prinuti rozmyslat o tom, kde robime chybu a ako sa k takej partnerskej dokonalosti dopracovat. "Do you promise to let our daughter be fat or skinny or any weight at all? Because we want her to be happy, no matter what. Being obsessed with weight is just too cliché for our daughter. Do you promise, when she talks, you'll listen? Like, really listen, especially when she's scared? And that her fights will be your fights?" Sam Mendes je dokazom rezisera, ktory vezme neznamych hercov, s krasnym nametom a vytvori z neho male-velke dokonale dielko, ktore sa razom stane pre mnohych synonymom krasy, stastia, spokojnosti, lasky a oddanosti. (17.09.2009)

Spousta zábavných situací, bohužel také dost tak nějak zbytečných momentů, žádný konec.. Navíc, jak píše Chlupis, divák prostě nemůže nepřehlédnout "dějovou prázdnotu", protože jednotlivé konfrontace ústřední dvojice s jejich přáteli ještě děj netvoří. Nebo aspoň ne dostatečně. Herecké výkony jsou parádní, hlavně ze začátku jsem si vychutnával jejich příjemnou civilnost, nicméně ke konci už mi to skoro bylo nepříjemné. Maya Rudolph mi něčím byla nepříjemná a John Krasinski mi nejen svým plnovousem připomínal mnohem komičtější roli Adama Goldberga z Dvou dní v Paříži. Komentář, se kterým se ztotožňuji: Nathalie. Ačkoliv jsou jejich představitelé výborně sehraní, z filmu vůbec není poznat láska hlavních postav, divák jim prostě musí věřit, když svou obří lásku jednou dvakrát zmíněj...ale proč by zrovna oni dva měli vytvořit dokonalou rodinu, hlavně když viděj, že se to nikomu jinému nedaří, je záhadou, která zůstane nezodpovězena. A proč do místa, kde skončej, nejeli rovnou? Aha, protože to by tento film nevznikl a rovnou bychom se mohli podívat na Revolutionary Road, jak to s nimi dopadne. (26.09.2009)

Po Revolutionary road přišel Sam Mendes s něčím odlehčenějším (díky bohu) a do hlavních rolí tentokrát neobsadil hvězdné tváře - ústřední dvojici obsadili John Krasinski a Maya Rudolph, kteří právě svého neznámého (divákovi - mně) vzhledu využili v mnoha konverzačních pasážích. Jejich putování po vybraných městech severoamerického světadílu je pak důkazem toho, že někdy i cesta může být cíl.. v tomto případě pak lze opravdovým CÍLem nazvat cíl cesty. Zní to možná trochu komplikovaně, ale snad pochopitelně. :) Zajímalo by mě, zda tohle měl Mendes v sobě celou dobu, či jestli se jedná o jeho režisérskou evoluci.. každopádně mi Away we go v mnohém připomínalo filmy Woodyho Allena, což je z mé strany rozhodně míněno jako kompliment. (27.11.2009)

Po kratším úvodním nádechu jsem najednou zjistila, že mně je s Burtem a Verenou báječně. Tak příjemná atmosféra, která mezi nimi byla po celou dobu a ještě silněji vyčnívala při návštěvách jejich trochu ulítlých známých, jsem dlouho nezažila. Naprosto neznámí hlavní protagonisté byli moc fajn a obzvlášť sympatický byl John Krasinski, který hrál úžasně přirozeně. Maya Rudolph pak vynikla hlavně ve finální části celého jejich putování po americkém kontinentu. Nejhezčí návštěva byla asi u Ellen, kterou hrála opravdu moc roztomile Maggie Gyllenhall a na jejich Domov Kontinuum bych zareagovala naprosto stejně jako Burt s Verenou. K tomu všemu skvělý soundtrack a na konci krásný domov, kam bych se okamžitě nastěhovala taky. Sam Mendes u mě zabodoval na jasnou pětku. (02.01.2013)