Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(více)Recenze (160)
Pri sledovaní Monster som sa len utvrdila v domnienke, ktorú som nadobudla už pri sledovaní Black Books. A síce, že Dylan Moran sa podľa všetkého s pohárom vína a cigaretou v ruke už narodil :). Najviac som sa bavila na jeho pojednaní o "mladistvých" a samozrejme na konci, pri demonštrovaní úkazu írskych vlasov! To som išla do kolien! Napriek tomu, nemôžem dať 5 hviezd. Je síce fakt, že v Monster na ploche 85 minút zaznie viac a lepších hlášok ako vo všetkých častiach Black Books dohromady, neubránila som sa tomu pocitu, že takto, podávané jedna za druhou sa trochu strácajú a že jednoducho lepšie vyniknú v menších dávkach a v kontraste s naivným dobrákom Manym. Povedané inak: myslela som, že toľko srandy naraz neprežijem! ()
Moranova mluva zní jako plácání opilce (zvlášť když svá vystoupení doplňuje vínem a cigaretou), ale to plácání je tak vtipné, neotřelé a překvapující, že člověk sedí a čučí a směje se. Neuvěřitelná přirovnání a nápady jsou prostě odzbrojující, takže poslouchat (a sledovat) Dylana Morana je prostě labužnický zážitek. ()
Jak říkám - nejsem fanda Stand up comedy, ale na tuhle bych šla. Dylan řeší to, co se honí hlavou i nám a především narážky na neustálý soutěžení o Nejlepčí pohovku měsíce, nejsofistikovanější kulinářskej blivajz, když se přitom každej někdy ve spěchu ve špajzu Na stojáka místo Boeuf Bourguignonne se sklénkou Bordeoux láduje chlebem se sádlem a cibulí (což je mimochodem delikatesa) a zalejvá to Veltlínem - zkrátka přetvářky, lži a zbytečnosti, co s dospělostí přijdou, jakoby snad lidi s věkem ztráceli schopnost nazývat věci pravými jmény a styděli se za to, jací jsou a tak se pořád museli nakrucovat do slunce, aby je ostatní viděli v lepším světle. A většinou, ať věci řeknete, jak chcete, i chovanec pavilonu Cé pozná, že prostě jen lžete, mlžíte - slovíčkaříte. Přikrášlování realit a obohacení šatníku produktivního věku o masky, skrz který stejně každej vidí. Nechci říkat silnější holce, že je tlustý prase, ale taky jí nebudu tvrdit, že má v tý minisukni pěknej zadek. Nepojedu na sjezd homosexuálů s transparentem "sodomie a úchylárny", ale normální to přece taky není. Každá barva kůže s sebou nese charakter a ženy a muži nejsou stejný - je na prd tvrdit opak jen proto, že není in to přiznat nahlas, ačkoliv to všichni vědí. Mimochodem: francouzská kulturní vložka je nej..."What was I thinking...It's rubbish!" ()
Moudra a postřehy ze všedního života u kterých je nutno dodat, že bez formálního obalu - škoda jen, že to s Dylanem a jeho "stářím" nejde jako s vínem - občas mi připadá, že lehce ztrácí pojem o tématech ke kterým hovoří a dostává se do cyklů ve kterých se mnohdy opakuje.Naštěstí je tohle problematika až pozdějších skečů a z toho důvodu je pro mě kousek "Monster" za plný počet bodů. ()
U stand-upů musí být člověk nejen vtipný, ale také divákovi sympatický. To u mě pan Moran splňuje na 110%. Jeho image irského omezeného hulváta se hodně podobá stylu Bernarda z legendárních BBooks až na to, že ubylo absurdností a přídalo se na chytrosti. Moran se svým vlastním nekonvenčním stylem trefuje do obvyklých témat, popíjí vínko, a občas si zapálí cigaretu. Pusobí dojmem přiopilého, rozcucháného váguse, ale Irové ho stejně jako já žerou a on si to zaslouží, protože v tomto oboru je to bůh. "You know, I would, for instance felate a smurf before I pick death." ()
Reklama