Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(více)Recenze (160)
Neskutečně vtipný a pro mě nejlepší one man show ever. Znal jsem tohoto herce z Black books, ale nidky bych nevěřil, čeho je schopný na jevišti. Připadá mi, že on to snad ani nehraje v Black books, že on prostě takový je. Neuvěřitelný na co tento týpek přijde a co dokáže rozebrat až na kost. Hodina a půl žvatlání, dá se říci o ničem, přesto hodina a půl výbuchů smíchu. Na závěr si dovolím citovat z tohoto představení, jedna z nejlepších částí - "Vypusťte svůj potenciál", To je velmi, velmi nebezpečný nápad. Ruce pryč od vašeho potenciálu. To je věc, od které byste se měli držet na míle daleko. Jen si ho pokazíte! Je to potenciál, neřešte ho! Je to jako váš bankovní účet. Vždy tam máte daleko méně, než si myslíte. Nechte ho za imaginárními zamknutými dveřmi ve vašem nitru. Neotevírejte ty dveře. Jediné, co uvidíte, bude jedna drobná šedá vyhladovělá kočka s průjmem. Bude sedět na tvrdé posteli bez matrací...a bude na vás mňoukat s vypoulenýma očima. Pravděpodobně s cigaretou v hubě. Na zdůraznění atmosféry bude její nájemnice v zadní řade lízat nanuk. A nějaký hrozný chlap, záblesk starého režimu, který bude mít v ruce čaj... a na sobě pruhovanou vestu, bude říkat "mň mň mň"... To je váš potenciál. :D ...a přídáte - li k tomu neskutečný vypravěčský talent Dylana Morana, válíte se pod stolem...je to těžké popisovat, tohle člověk prostě musí vidět!!! ()
Člověk až žasne jak se někteří jedinci dokáží vydělávat na živobytí. Někomu dokonce stačí jen nevymáchaná pusa a odvaha postavit se před publikum v divadle, vypít u toho několik sklenek vína a vykouřit pár cigaret. Na rovinu přiznávám, že mám rád snad všechny druhy humoru a ten anglický patří k mým nejoblíbenějším. A také přiznávám, že Dylana obdivuji, obdivuju tu jeho schopnost si takhle dopředu připravit monolog dlouhý půl druhé hodiny, obdivuji tu schopnost dokonalého projevu toho monologu, obdivuji jeho smysl pro humor, obdivuju ten jeho přehled a schopnost mluvit skoro o všem. Ze začátku jsem teda moc nechápal, čemu se to publikum směje, až jsem měl chvílemi nutkání vystoupení vypnout jenže u Moranových stand upů je ta výhoda, že když se vám dané téma nelíbí, tak záhy přijde jiné, on totiž snad každých deset minut téma mluví o něčem úplně jiném. Každé téma je naplněná jeho osobním názorem na věc, chvílemi na mě jeho výstup působil jako kázání. No a díky tomu jsem se i já za nějakou chvíli naladil na tu správnou vlnu a zbytek výstupu jsem si užíval. Asi nejlepší mě jako zarputilému odpůrci rapu přišla ta část, kdy Moran narážel na dnešní hudbu. Mě se to líbilo, asi by mi nevadilo si ho poslechnout naživo. ()
Jak říkám - nejsem fanda Stand up comedy, ale na tuhle bych šla. Dylan řeší to, co se honí hlavou i nám a především narážky na neustálý soutěžení o Nejlepčí pohovku měsíce, nejsofistikovanější kulinářskej blivajz, když se přitom každej někdy ve spěchu ve špajzu Na stojáka místo Boeuf Bourguignonne se sklénkou Bordeoux láduje chlebem se sádlem a cibulí (což je mimochodem delikatesa) a zalejvá to Veltlínem - zkrátka přetvářky, lži a zbytečnosti, co s dospělostí přijdou, jakoby snad lidi s věkem ztráceli schopnost nazývat věci pravými jmény a styděli se za to, jací jsou a tak se pořád museli nakrucovat do slunce, aby je ostatní viděli v lepším světle. A většinou, ať věci řeknete, jak chcete, i chovanec pavilonu Cé pozná, že prostě jen lžete, mlžíte - slovíčkaříte. Přikrášlování realit a obohacení šatníku produktivního věku o masky, skrz který stejně každej vidí. Nechci říkat silnější holce, že je tlustý prase, ale taky jí nebudu tvrdit, že má v tý minisukni pěknej zadek. Nepojedu na sjezd homosexuálů s transparentem "sodomie a úchylárny", ale normální to přece taky není. Každá barva kůže s sebou nese charakter a ženy a muži nejsou stejný - je na prd tvrdit opak jen proto, že není in to přiznat nahlas, ačkoliv to všichni vědí. Mimochodem: francouzská kulturní vložka je nej..."What was I thinking...It's rubbish!" ()
Vystoupení Dylana Morana mě vždycky zaručeně vytáhnou z nudy či špatné nálady. Jeho humor je prostě neskutečný - přirozený, samozřejmý, cynický, roztomilý, sarkastický, uličnický, ujetý, hluboce lidský, úžasně lehký a přitom nikdy povrchní. Nevím, jestli to dělá ten merlot, který si vždycky k projekci dám, ale nic tak úžasně osvěžujícího snad ani neexistuje (když nepočítám Like, Totally a What It Is). ;) ()
Po dlouhé době mne opět něco potěšilo a taky posunulo. Málokdy se poštěstí, že se člověku vloudí do života nová věc, "svěží jak řeka", která mu prostě dodá energii. Konečně zase vím, že nejsem takovej magor, že jsou i jíní lidi co to vidí stejně, a že svět ještě není tak v prdeli, když se umíme sami sobě smát. Dylan Moran mi zvedl náladu už v Black books a tohle je jen logickým vyústěním jeho celkového postoji k životu. Je to prostě parádní a já mám z toho radost.100% ()
Reklama