Vejdi do prázdna

Už úvodní titulky věstily, že si toho Gaspar Noé vzal buď moc a nebo málo... a pořád nevím, možná měl vsadit na kvalitnější matroš a svůj rauš pak přeměnit v nápaditější improvizaci, protože, ač by se tenhle bezútěšný posmrtný pohled na pozůstalé z neokoukané duší perspektivy mohl zpočátku zdát revolučním, postupně zreinkarnoval do nudy k posrání... (24.03.2014)

Domnívám se, že repetitivnost Enter the Void – jak dějová, tak formální – je integrální součástí sdělení, které nese, o podstatě lidské existence (vizte výmluvný název). Zvláště v cca závěrečné půlhodině ve mně vyvolává dojem, že chce (a daří se mu to) na diváka přenést nesmyslnost tohoto údělu, když jediné, co jej zadržuje od vysvobození (= konce filmu), je pohled na souložící páry, s jistými výmluvně zářícími tělesnými partiemi; vyčítat mu utahanost nebo dokonce předvidatelnost proto považuji za nesmyslné. V souladu s tím je Enter the Void jednou z mých nejúmornějších filmových zkušeností. (14.05.2010)

Noé, skončí ty smažky v ráji a co si tam dají, Noé, a kdy příjde ta smrt pro ně k hrám? . . . Doslova atmosféerická féeťácká féerie, vizuální psychedelická hříčka a bez ohledu na potenciální bezobsažnost verbální kule i srdcerváč, zasluhující s nadhledem(!) už jak formou tak i obsahem pět hvězd, protože d.m.s.n. GéeN. věděl a natočil TO geniálně a prostě NA TO MÁ! . . . A to fakt jsem nikdy nic nebral a nic neberu! I ta soustředěnost a zároveň únava při sledování vás nakopne do jiné dimenze. Pokud na to tedy ovšem máte... Chuť! Stačí jen vejít... Enter! - - - P.S. Zase jednou vyvedená experimentální a provokativní hříčka, přijatelná spíše pro dospělé a poučené, po které si prostě můžete(?) dát tibetský čaj a oddech a repete... %-o - - - P.P.S. Tajné! A Ježíš byl buddhista! - - - - - (Poprvé i podruhé viděno 7.2.2012 na dvd /s originální zvukovou stopou a v původním formátu obrazu/, hodnocení 1349., komentář zde v lehké halucinigaci jako dvěstěsedmnáctý - 7.2.2012) (07.02.2012)

Jsou filmy, ktere sokuji. Sokuji a divak se vraci z kina s hlavou plnou myslenek, casto i oplzlych, a jeste dlouho mu vydrzi. Pak je Vejdi do prazdna. Noe svymi zabery uz jen pokracuje ve sve image a la Zvraceny. Baví ho dávat do snimku mrtvolku embrya, sex na sto zpusobu a obri vystrikujici penis. To vse uz na me ale pusobi prilis prvoplanove. Ano, kamera je krasna. Napad je originalni. Ale povrchnost a ucelovost to vsechno zabiji. (29.04.2010)

Mastershit. Pseudo/kvazi artové nezávislé drogové porno (což je vlastně naprostý oxymóron) se schematickým příběhem (respektive s jakousi nelineární a fragmentární narací) bez jakékoliv interesantní ideje, navíc s rozpadajícím se syžetem, což je očividně účel), který onanuje sám nad sebou. Pár originálních nápadů (práce s kamerou a střihem) film zachraňuje od odpadu. Formální prostředky filmu ale u mě nikdy nezastíní myšlenkové vakuum. Noé není normální a natočil si, co chtěl. To ovšem neznamená, že každý experimentální film (s filosofickým podtextem) je třeba cenit jako poklad, ani v době dnešního stále tupějšího mainstreamu. Btw – nejlepší je na tom ten plakát. (Více časem, došla mi cizí slova. Tímto zdravím Enšpígla). Tenhle film jedině s Dimethyltryptaminem. (04.05.2010)