Dům ďábla

Aké jednoduché je vrátiť sa atmosférou do hororov 80. rokov! Vtedy sa točilo jednoducho úplne inak. Miesto rýchlych strihov a množstva očakávaných a lacných lakačiek sa kládol dôraz na budovanie atmosféry už od začiatku filmu. Možno to má pomalý rozjazd, no zvedavosť ako sa dej bude vyvíjať je veľmi veľká. Po príjazde hlavnej hrdinky do domu som spozornel a od filmu som sa nevedel odtrhnúť. Aj keď sa vlastne vo filme nič poriadne v prvej polovici nedeje, natočené je to brilantne. Strach z neznáma, pochybnosti, vnútorný nepokoj a napatie som pociťoval neustále. Stále sa to stupňovalo až do akčnejšieho finále. Vymyslené je to celé naozaj veľmi dobre, ale po skončení filmu som si hovoril, že keby tvorcovia pritlačili na pílu viac a už skôr, vystrašil by ma tento horor oveľa viac. Z jednej strany som bol spokojný s kvalitnou robotou (atmosféra filmu je neskutočná), no na strane druhej mi bolo ľúto toho veľkého nevyužitého (strašidelného) potenciálu. Som však veľmi rád, že niečo takéto v dnešnej dobe vzniklo. Po dnešných hororoch plných rýchleho klipovitého strihu, tuposti, lacných lakačiek, bezhlavého násilia a vrážd pôsobí The House of the Devil ako balzam na hororovú dušu. (07.11.2011)

Mladá studentka zareaguje na inzerát, ve kterém se hledá chůva. Netuší však, že spadla do osidel satanského kultu a hlídání dítěte byla jen záminka, jak nalákat další oběť do honosného domu na odlehlém venkově, jehož postarší obyvatelé vyhlížejí přinejmenším podivně. Jenže vidina snadno vydělaných peněz je pro nemajetnou studentku mnohem lákavější než varovné pocity. Tohle je horor, u kterého budete mít (ne)příjemné mrazeníčko v zádech až do finále, které mohlo být sice zběsilejší, ale hlavně dívka přeživší evidentní průstřel hlavy, není zrovna to, za co bych mohl režiséra a scenáristu Ti Westa pochválit. On zaslouží velkou pochvalu za vynikající vybudování strašidelné až tíživé atmosféry, perfektně vystihl atmosféru a autentický styl 80 let, včetně úvodních a závěrečných titulek a hlavní představitelka Samanthy Jocelin Donahue sem perfektně zapadla. Poslední dobou není mnoho hororů, u kterých by se dalo spolehlivě bát a proto si tenhle zaslouží výjimečnou péči, ačkoliv nějaká ta piha na kráse se najde. Film byl natočen podle údajně nevysvětlitelných faktů a nebýt toho přehnaného konce, tak bych tomu i věřil. Mé hodnocení: 70% (30.01.2011)

Přiznávám, že osmdesátkové horory v malíku zrovna nemám, pokud ale děsí a napínají tak jako The House of the Devil, vzdělání si s chutí doplním. Ti West dosahuje minimem prostředků (jeden dům, jedna dívka, mrtvolné ticho) maximálního efektu - atmosféra houstne každou minutou, každým dalším otevřeným pokojem, každým rozsvíceným světlem a pak se nikdo nemůže divit, že u obyčejného zazvonění telefonu leknutím nadskočíte. Závěrečná desetiminutovka se nese v trochu jiném duchu (nebudu spoilerovat), výsledku ovšem na působivosti neubírá. Spíš naopak. 80% (05.12.2009)

Zdá se, že hlavní důvod vzniku tohoto filmu je něčí nostalgie po časech, z jejichž estetiky se mi zvedá kufr. Nemohu se tedy s jeho zálibou tak nějak ztotožnit. Úžasně "umělecké" pohledy na hlavní hrdiny od jejich kotníků, záběry na kráčející nohy bez zbytku těla, tříminutové mučivě pomalé zoomy bez opodstatnění dějem, kompoziční úlety takového druhu, že takhle neladně by netočil ani laik... Ne, prostě ne. Krom toho nesympatičtí úplně všichni herci do jednoho, přehrávající. To, že děvčata jsou blbá, padouši jsou padouští a nikdo jiný tam nehraje se rozumí samosebou. Ale když si odmyslím tuhle stylizaci, která "udělala" celý film, tak to docela šlo. Onen skromný zbyteček. (16.02.2013)

Štylistické cvičenie na tému 70s/80s proto-slasher/satan horror za maximum. Asi najvernejšie retro, aké som kedy videl. Úplne podmanivá atmosféra strašidelných hororov konca sedemdesiatych rokov by sa dala krájať. Štylistická nuda prvých 3/4 filmu ma prekvapivo celkom bavila a koniec to je už klasický strašidelný horor, aký bol v tej dobe bežný, no teraz je to ako blesk z jasného neba. (23.08.2012)