Alois Nebel

Zaujímavý experiment českej produkcie, ktorý však pod rúškom výbornej animácie skrýva poloprázdny svet ľudských duší neschopných pootvoriť sa okoliu viac, ako je to nutné. Je radosť vidieť, ako dobre sú spracované tváre titulných postáv, mj. Karel Roden je prevedený majstrovsky. Príbeh a dej je pomerne tajomný a príliš mnoho vám toho neodhalí ani v závere, no skrýva sa v ňom viac než je zrejmé na prvý pohľad. Do značnej miery sa však jedná o vyslovene artový film, no nízky výskyt dialógov a hlavne rýchle prechody medzi scénami mi dosť vadili. Aj tak je však výsledný zážitok z filmu dosť dobrý a určite naň tak skoro nezabudnem. (25.12.2012)

Lojzíku nááš na kolejíích... Adaptace komiksu jdou točit různě. 1) Doslovně s rizikem, že u nikoho jiného než u fandů předlohy neuspějí (Watchmen); 2) Doslovně, zábavně, s hvězdným obsazením a tak, že komiks vlastně znát nepotřebujete (Sin City); 3) "Neuctivě" tak, že z předlohy vyrvete pár nejatraktivnějších linek, za což vás pak ovšem fanoušci komiksu budou nesnášet (Z pekla)... A ještě čtvrtým způsobem, který je vlastně stejný jako posledně uvedený, ovšem účinek má úplně jiný - zatímco fanoušci předlohy vám lehnou k nohám, český masový divák, pro kterého jste to vlastně všechno zjednodušoval, o vás nebude stát. A to je případ Aloise Nebela. Po čertech živý organismus skvělé komiksové knihy (její) tvůrci okrájeli opravdu na maximum a natáčeli vlastně jen s kostlivcem, který zbyl. Kostlivec to je ovšem stále čiperný, pořád má co říct a na plátnech/obrazovkách rozehrává (ne)příjemně sugestivní lidské osudy. Jednou hraje na strunu traumat, pak zabrousí do černých vod úplné beznaděje, odkud se vynoří na světlo, které ovšem nemusí svítit pořád. Pokud jde o mě, říkám, že všechno důležité, co říká komiks, říká i film. Mrzí mě jen Aloisova kratičká stopáž. Být tak o dvacet minutových vagonů delší, uvezl by toho jesenického nákladu mnohem víc.__P.S. A ano, vypadá to skvěle. (19.04.2012)

Atmosféra, na které Alois Nebel údajně staví, mne obešla velkým obloukem - ano, mlhy, deště a lesy tam mají hezké, s příslibem něčeho zajímavého uvnitř, žel zůstává jen u toho příslibu - a všechno ostatní mě už spíš štvalo. Utahané, na 80 minut neuvěřitelně rozvláčné, přes minimum slov stále plné banalit, bez pořádné kostry i vnitřností. Aloisovi by dle mého zkrátka více slušelo přízvisko Öde. (29.10.2012)

O animaci, rotoskopii, grafice a výtvarném umění vůbec vím naprosto kulové, takže ze mě může mluvit prostá opičácká neznalost, když hrdě prohlásím, že ona vyzdvihovaná technická stránka vypadá dost otřesně. Kombinace propracovaného prostředí/detailní zvukové stopy/reálných motivů s obtaženými konturami a ohavně trhaného pohybu letmo načrtnutých postav s prvnáčkovsky oválnými obličeji a žádnou bradou snad byla záměrnou stylovou volbou, ale výsledek působí dojmem nepodařeného studentského experimentu a nijak dobrým způsobem na sebe strhává pozornost. Což je možná nakonec dobře, protože kromě primitivní dějové linky nenabízí Alois Nebel už vůbec nic. Ono už u komiksu si lze místy klást otázku, kde končí subtilnost a náznakovost a začíná prostor pro čtenářovy projekce, ale adaptace onu naleštěnost hovna dovedla k dokonalosti. PS: překvapuje mě, že tu nevidím žádné skřeky ohledně prznění předlohy, protože zatímco Alois Nebel je blbácky usměvavý naivka, tak Miroslav Krobot je… Miroslav Krobot. (03.08.2012)

K uplynulému desetiletí české kinematografie, resp. k celé její polistopadové existenci, zaujímám, diplomaticky řečeno, rezervovaný postoj, protože jen malé množství natočených filmů spadá do průměru, natož aby jej v nějakém ohledu překročilo. Proto i Alois Nebel pro mě nepředstavoval lákadlo, i když byl nominován do oscarového klání, neboť i ohlasy na tenhle film byly rozporuplné. Nicméně nakonec mě zlákal k návštěvě kina, což u českých snímků dělám tak jednou do roka. A v žádném ohledu toho nelituju, protože Nebel pro mě představuje velmi příjemné překvapení - po dlouhé době se objevil český film, který promyšleně buduje atmosféru, má vybroušenou formu, není užvaněný a tak, jak má kinematografie působit, působí i on především obrazem na filmovém plátně. Nesmírně by mě překvapilo, kdyby Oscara přece jen získal, i když si myslím, že v řadě ohledů překonává slavné animované filmy nedávné minulosti. Valčík s Bašírem předčí způsobem animace, Persepolis zase po výtvarné stránce. Má ale smůlu, že se odehrává na periférii světového dění a autorská dvojice mu případný výlet do zahraniční distribuce neusnadňuje, protože motivaci a skutky svých hrdinů nelíčí tak, aby byly srozumitelné ve světovém měřítku, a ocení je spíš domácí, maximálně středoevropské publikum. Valčík s Bašírem pojednával o ničem menším než o válce a zločinech proti lidskosti, Persepolis zase o celosvětově známé náboženské revoluci v Íránu. Těch několik procent populace, které podobným tématům je schopno porozumět a dají se považovat za potenciální diváky, si k něm dokáže najít cestu nepoměrně snáz než k minimalistickému komorně laděnému Aloisi Nebelovi. Cílené oslovení obce amerických akademiků by znamenalo protáhnout příběh o celé desetiletí do minulosti, ukázat na osudech hrdinů jedné malé železniční zastávky, odstoupení Sudet a vyhnání českých obyvatel, nějakou tu partyzánskou sabotáž a válečnou akci wehrmachtu, dobytčácké nákladní vlaky směřující do Osvětimi, později zase přesun těžké vojenské techniky po kolejích při okupaci v r. 1968 a tím i delší, řekněme dvouhodinovou stopáž. Výsledný film by byl určitě epičtější a obsahoval by témata srozumitelná i v zámoří. Ale i v téhle verzi je pro našince Alois Nebel výbornou volbou i přes to, že autoři někdy přistupují k výkladu nedávné historie poněkud volněji. Na podzim 1989 už určitě nevykonávala polská pohraniční stráž zběsilé pronásledování přeběhlíků přes hranice a polská státní bezpečnost měla určitě jiné starosti a jiné úkoly, než se věnovat diverzantům. On ten pád polského režimu přišel poněkud dřív a hlavně jinak než ten náš. Alois Nebel je film intimní, ale přitom syrový, kde může divák často jen tušit, jaká dramata se odehrávají za zarostlými tvářemi a svítícím zrakem jednotlivých postav. Svou roli hraje i nepřístupná divočina a temné pohraniční hvozdy, rozvodněné řeky a lesní velikáni. Výborné obsazení, kdy jednotlivé herecké typy přesně odpovídají charakterům postav. Celkový dojem: 95 %. (07.01.2012)