Nepřemožitelný Ali

Turci útočí do našich trafik, a tohle je jeden ze dvou filmů, které se snaží zaujmout Indyovského příběhem, bez akce, bez humoru, bez hlášek, ale hlavně se snahou natočit něco zajímavého. Nepřemožitelný Ali jasně vystihuje Tureckou mentalitu a celkovou podstatu filmu, nezávazné, jednoduché a relativně obyčejné, ale na Turecko značně vystihující. (25.09.2008)

Oficiální text distributora je v popisu charakteru snímku jako obyvkle silně zavádějící, ale v jedné věci se ta spojitost mezi Nepřemožitelným Alim a Indym najít dá - a je jí nesmírně charismatická ústřední postava, která má v případě Aliho vše, co chybí filmu jako celku. Tedy síla, břink a vášen v srdci. Chápu, že pro mnohé je tento film moc pomalý a letargický (včetně akčních scén), ale mně se přesto zamlouval, už kvůli slušnému vizálu a atmosféře rodicího se Turecka. 50%. P.S. pro Cycake: Myslíš, že zakladatel Turecké republiky nemohl trpět chronickou zácpou, nebo co? :-) (18.08.2009)

Ali, postava někde mezi Robinem Hoodem a Supermanem. Až na pár hlášek je to nudný film plný stereotypů a v podstatě stavící na víře, že přítelem Turkem může být jen jiný Turek. Představitel Kemala Mustafy (Ataturka) je spíš než vůdcem revoluce směšnou figurkou která vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. Defné je skoro kopií Winifred v Limonádovém Joe, jenže tento film nemá být parodií. Film se snaží reagovat na soudobé tendence najít smíření mezi osmanskou a republikánkou tradicí země, ale autoři to berou za úplně špatný konec. Podobně jako řada tureckých komedií z posledních let je zhlédnutelný, ale to je tak asi vše. Rozhodně nenavazuje na silnou tradici let sedmdesátých, kdy vzniklo několik zdařilých komedií. které nebyly moc chytré, ale za to vtipné. (27.07.2008)

Film je pokusem ukázat těžký zrod tureckého státu. Pak kolísá mezi romantickou komedií v papírových kulisách a parodií na historický film. Ali svým, vždy upraveným zjevem – bílá košile, šálka, kterou nikdy neztratí i když jde z rvačky do rvačky, mezi ostatní nezapadá, spíš vyčnívá a kdyby nerozdával a občas neschytal tvrdé rány, působil by tak trochu pohádkově. Ali jako postava je symbol tureckého hrdiny. Herecky je to film jednoho muže, který to vše zachraňuje. (28.05.2012)

„Dobrodružství ve stylu Indiana Jonese“ je hodně klamavá reklama (a nepochopil jsem ani zařazení do žánru komedie), ale podle popisu děje jsem čekal alespoň nějakou zábavnou turexploataci. Slušná zábava to být mohla, kdyby se vystříhala půlhodina stopáže, ale ona se nevystříhala. Zbývá tedy zdlouhavý příběh o romantickém hrdinovi, který bojuje za svůj národ a svou lásku (nechybí zrádce, dodávka zbraní, získání oddaného pomocníka a plavné skoky setinu před výbuchem), to vše vykreslené v telenovelózně uhlazeném vizuálu. Dobré je „komiksové“ uvození retrospektivních scén a okolnosti závěrečného souboje. Jen by mě zajímalo, co na to Nepřemožitelný Ali, když pak vládnoucí Atatürk zakázal nosit fez (všimněte si, že na plakátu už ho ostatně nevraživě pozoruje). (18.03.2013)