Julie a Julia

Parazitismus par excellence, zjemnělý diblíkovitou Madame Cuisine v podání teatrálně praštěné Meryl Streep. Jako celek místy nefunkční, protože propojení přes sporák působí dosti nepřirozeně a nevěrohodně- když dvě dělají totíž, není to totéž a na kopie Mony Lisy se, pokud vím, fronty nestojí. Zatímco biografie americké ambasadorky žabožroutích lahůdek Julie Child jest staromódně příjemná osmdesátka, falešná blogosféra nesympatické hysterky Julie Powell tahá kulinární duet Nory Ephron do průměrných vod. Motivace "učit lidi vařit francouzskou kuchyni a hledat nové cesty" a plán "zvládnout x receptů za x dnů a dokonale je okopírovat" mi připadá i jako roztomilá metafora na starý a nový Hollywood:) (04.10.2009)

Příjemná oddychovka. Meryl Streep jako obvykle vynikající. Filmu však škodí přehnaná stopáž. Určitě by mu prospělo zkrácení minimálně o 30 minut. Pak by se ona pohodová atmosféra tolik nerozmělnila a chvílemi nebezpečně nebalancovala na hranici utahanosti. Mimochodem, ze všech věcí, které Julie v průběhu filmu vařila, jsem měl chuť pouze na onen čokoládový dort a topinky, které se objevily hned na začáku... Francouzská kuchyně zřejmě není úplně pro každého. (09.10.2009)

Jen za Meryl Streep bych dal všech pět. Jenže film rozdělený do dvou rovin si jde proti sobě. První rovina sleduje Julii Child v podání naprosto excelentní Meryl Streep. Prostředí Paříže a všech těch pochutin bych jedl po celou dobu. To však by nesměl mít film druhou rovinu. Šedá myška Julie Powell se rozhodně něco už konečně (do)udělat. Veme knihu Julie Child a uvaří vše co tam je. Mám snad jen já ten pocit, že na konci filmu (spoiler) řekne za mě Julie Child druhé Julii totožný názor? Nelíbí se mi to. Nudná Amy Adams (a to se mi tak líbila v Noci v muzeu 2) působila jako výtvor od mcdonalda. Oproti labužnické Meryl Streep! Bohužel film hodnotím jako celek ***. Je to velká škoda, protože být film jen a opravdu jen o Julii Child pak vidím zasloužených ****. (25.01.2010)

Takový moc milý film podle skutečných životů. Úžasná Meryl Streep jako stejně úžasná manželka velvyslance v Paříži, kde se zamiluje do francouzské kuchyně, tvrdohlavě projde kurzem vaření se samými muži -z ženského ji totiž vyhodili:-) Elegantní padesátá léta a ona se se svojí přítelkyní rozhodné vydat francouzskou kuchařku pro americké ženy, s energií a šarmem sobě vlastním. Amerika, současnost...jedna mladá žena s hodným mužem, s nímž se přistěhuje do podnájmu nad pizzerií, se kvůli osobní nespokojenosti se svým životem rozhodne za jeden rok uvařit úplně všechny recepty a napsat o tom blog. Během této doby se s ní povahově přes několik desítek let prakticky ztotožní...a vaří...takové skvěle odpočinkové, laskavé a určitě vás přepadne hlad nebo začne honit mlsná:-) (09.07.2013)

14.2.2010 ~ Romantická komedie s prvky dramatu, která nepřetéká ostrovtipem, romance je tu taky poskrovnu a největší životní drama tu prožívají humři. Film je spíš o lásce. O lásce k jídlu a schopnosti se k něčemu nadchnout. ~ Upřímně řečeno ani nevím, že bych kdy projevil zájem vidět film o dvou nadšených kuchařkách. A ani pořádně nevím, jak se mi tu objevil, ale když už tu byl, byl by hřích ho odepsat. Nakonec, občas zabrouzdat k žánru a filmu, po kterém bych normálně asi zrovna neprahl, uškodit nemůže ;) ~ Julia (Meryl Streep), manželka nepříliš důležitého zaměstnance ambasády si jednoho dne usmyslí, že se naučí vařit. A protože má milujícího a podporujícího manžela, vrhne se do toho se vší vervou a výsledkem je spolupráce na francouzské kuchařce pro Američanky. ~ Jilue (Amy Adams) je kancelářská krysa na nepříliš uspokojující pracovní pozici. A taky se rozhodne jednoho dne, že udělá něco se svým kuchařským uměním. A to tak, že udělá jídla podle všech receptů z kuchařky, kterou pomohla stvořit Julia. ~ Mezi těmito dvěma světy je nějakých 50 let odstup. A v tomhle filmu sledujeme vzestupy i pády obou kuchařinek, jak se jim jejich koníček prolíná s jejich vztahy a zjišťováním, kolik času a nervů jsou tomu všichni ochotni obětovat. ~ Nakonec se z toho vyklubala příjemná nedělní oddychovka, která by bez Meryl sice možná nestála za moc (tu nominaci na Oscara rozhodně nemá jen za sezení v zapěněné vaně ;), a která trvá dvě hodiny. Dvě hodiny jsou vážně moc. Ale co, každý si v tom najde něco a to přesně v takovém množství, aby to nebilo do očí. A ty dvě hoďky jsem ochoten odpustit :) (23.04.2011)