Ať vejde ten pravý

Zvláštní film, typicky seversky divný. Horror je nadnesené označení, protože strachu nevyvolá ani co by se šušní za nehet nacpalo, maximálně mírné mrazení. Ošklivé scény se najdou, to jo, akorát nepřinesou pocit osobního ohrožení. Dětští hrdinové odkazují na rodinný film, ale to je hodně vzdáleno realitě, tohle pomalu plynoucí drama s melancholickou až depresivní atmosférou by většinu mladých diváků spolehlivě znudilo. Náctileté pipinky by byly znechuceny, protože Oscar není zrovna Patyzón, vzhledem ani chováním. Naopak, je to od pohledu typický otloukánek, na čele má napsáno "kopněte si do mě" a někteří spolužáci rádi vyhoví. A Eli také příliš nevyhovuje mladistvým představám o vznešených upírech, je to spíše politováníhodná osůbka. Film obsáhl poměrně hodně motivů a námětů k zamyšlení, ať už jde o lidské starosti jako šikana, rozvedení rodiče, alkoholismus, až po ty upíří lapálie, jakými je věčné skrývání před světlem i světem, hlad, nutnost opatřit si potravu... a výčitky. Je v tom spousta emocí. Sblížení dvou izolovaných outsiderů snad nikoho nemůže překvapit. Romantická rovina mě lehce otravovala, ovšem měla své opodstatnění a ne právě malicherné. Vytknout můžu i předvídatelnost, ale nepřinesla sebou nudu, tak co... Závěr mi přišel poněkud nedotažený (SPOILER: vždyť co dokáže vyřídit 12-leté dítě bez dospělého?), na druhou stranu nevím, jak jinak by to mohlo skončit - takhle nějak jsem si to přece představovala:-). "Let the Right on in" je nevšední snímek, co utkví v hlavě, a jsem si jistá, že se k němu budu vracet. Povedená záležitost, byť ne na plný počet... Škoda prohřešků proti logice. 81% (20.05.2010)

Scénář: John Ajvide Lindqvist .. Deprimující osmdesáté léta, mrazivé Švédsko, krvelační upíři. Zvláštní žánrová směsice laskavé dětské romantiky a churavých nechutností. Silné v táhlém, atmosferickém podání - kulhající v drobných nelogičnostech a občasné povadající sugestivnosti. Nic excelentního, ale pořád působivější než dementní Twilight. 70%. (17.01.2009)

Vynikajúci švédsky film o samotárskom chlapcovi, ktorému sa do susedstva prisťahuje rovnako mladé 12 ročné dievča so svojím strýkom, ktorý jej zaobstaráva ľudskú krv pretože je upírka. Prekvapivo realistické podanie držiace sa starých dobrých upírských pravidiel. Nie je tomu tak dávno keď som bol nadšený zo švédskeho upírskeho a prevažne komediálne ladeného teenagerského FROSTBITEN. Toto je však už iná káva, kľudne sa môže zaradiť k festivalovým filmom s hlbším podtextom v sebe. Remake od tvorcu CLOVERFIELDa je na ceste. (27.11.2008)

A nemá se člověk u hororu aspoň trošku bát? Podobnou nálepku bych v případě tohoto snímku raději vůbec nezmiňoval, anebo ji šoupnul až na poslední místo v popisku žánrového mixu. Spíše je to takové milé, nikam nespěchající, mrazivé nadpřirozené drama. S přihlédnutím k americkým mutantům, strašidlům a masovým vrahům ve všech jejich zběsilých filmech se od nich Let the Right One In nemůže více lišit. Tento snímek je "příběh", a ne šílená jízda plná videoklipovitých lekaček, jak si podobný žánr představuje Hollywood. Má hutnější atmosféru - v tomto případě se krve opravdu nedořežete, všechny končetiny jsou tu promrzlé až do morku kostí - neznámé a překvapivě přesvědčivé herce, klidnou a nezaměnitelnou hudbu... Celé je to vlastně parádní dramatický kousek, ale to jsem již nastínil v úvodu. Obrovská pochvala směřuje k české distribuci, která tento nezávislý (!), švédský (!!), a lehce přehlédnutelný (!!!) snímek šoupla do pražských multiplexů. Jen tak dále, snad se za pár let dočkáme i dalších nových snímků režisérů jako jsou Alfredson, Jones (Moon), nebo Christian Alvart (Pandorum). Bylo by to fajn. (24.11.2009)

Jsem dojat a zahajuji humanitární (vlastně spíš vampiritární) akci "Solidarita s upíry". Ehm. Celkovou nelogičnost příběhu (např. po Eli nikdo nepátrá ač jí viděli na místě činu i v baráku) ponechme stranou a zamiřme rovnou k tomu hlavnímu. Asi je v pořádku zabíjet, když vás to vlastně vnitřně strašně netěší, stačí, že jste zamilovaní. a já tu jinakost nechápu, protože jsem zapšklý, he. Nechutnost či estetizace násilí, to jsou třeba důvody, proč nemám rád asijské animáky. Tohle bylo něco dost podobného. Obahojoba zvrhlosti jako pouhé jinakosti nebo jak si to mám vykládat? BTW ta fascinace tvůrců krví byla dost zvrhlá sama o sobě. (11.01.2009)