Žena v Berlíně

Film ani vyloženě nenadchnul (to se při takto brutálním tématu ani nedá), ale ani nesklamal. Je objektivní, férový, realitu té doby ukazuje (pravděpodobně) věrně. Líbí se mi dvojjazyčnost a obsazení rolí, ve kterých Rusy hráli ruští herci a Němce němečtí herci. Zajímavé je, že Nina Hoss zahrála Anonymu ne jako současnou ženu, ale jako tehdejší ženu. Její chování tedy není pro současného diváka naprosto čitelné, o to však je autentičtější. ■ Otázka: "Jste fašistka?" zůstává ve filmu nezodpovězena. Podle tvůrců filmu proto, že Anonyma ve skutečnosti zřejmě k tomuto smýšlení inklinovala a nechtěla muži, kterého milovala, lhát. (21.04.2010)

Ty čtyři hvězdy nejsou za to, že by se mi ten film líbil. Naopak, nelíbila se mi snad ani minuta, pociťovala jsem odpor snad po celou dobu. Ale ten film mi v jistém smyslu otevřel oči. Jednak jsem donedávna o tom chování RA vůči ženám poraženého státu moc nevěděla (zvlášť ne o tom, že se to snad mělo týkat až 2 mil žen a průměrně to jedné provedli 12x), ale ten film mi pomohl to chování pochopit. Ne omlouvat, ale prostě pochopit. A uvědomit si něco o své dosavadní naivitě. Zpět k filmu: oddychovka to pro mě nebyla. (26.05.2020)

"Jak máme teď žít?" Strašně smutné drama o ženě v době, kterou si většina z nás už nedovede představit, natož pochopit její velmi bolestný vnitřní boj s jejími rozporuplnými pocity. Jsou věci o kterých se špatně mluví, píše a už vůbec těžké je zrealizovat do filmové podoby. Fakta, které by mnozí nejraději zamlčeli, ale nejdou jen tak vygumovat z dějin, jakoby se nic nestalo. A já jsem ráda, že jsem mohla vidět události ke kterým ve velkém docházelo nejen na konci války v Německu, ale ve více státech a co já vím tak u nás také. Tento snímek byl pro mě i jistým zdokumentováním událostí, které mám možnost číst v archivních rodinných dopisech z rajchu. Byla jsem překvapená, kolik situací odpovídalo událostem ve filmovém zpracování. A nedivím se, když jsem tam četla, že nejen ženy při bombardování vybíhaly z krytů pro dobrovolnou smrt. Je jisté, že nejde jen o jednostrannou záležitost, ale to nic nemění na tom, že to byl velmi věrohodný válečný film. (27.10.2012)

Válka mění slova! Láska už není to, co bývala...Netradiční pohled na konec II. světové války očima jedné ženy. Silný, netradiční příběh obyvatelek jednoho polorozpadlého činžáku ofehrávající se v dubnu 1945, kdy sovětští vojáci dobyli Berlín. Každodenní strarch, beznaděj, znásilňování....ale hlavně vůle přežít. A nikdy už nebude nic takové jako bylo dřív. Jak dál žít? Silný, výborně natočený příběh, který utkví v paměti. (16.05.2010)

Hodnotím to stejně jako oblíbená JANARYBA, což je ženská a to je u tohoto filmu nesmírně podstatné. Je to film o berlínských ženách. Poprvé jsem se s tímto problémem setkal na brigádě jako student, kde mi jeden betonář z Chrudimi vyprávěl příběh své matky, opakovaně znásilňované Rusy, která zemřela na infekci a vnitřní krvácení. Za komoušismu vás to hodně veme. Potom jsem viděl film Bubínek, nesmírně geniální, kde je to také podáno dost naturálně. Příběh tohoto filmu je hodně zvláštní v tom, že na opakované znásilňování ruskými primitivy si ty ženy vlastně zvyknou a vyhodnocují co nejméně nebezpečnou a bolestivou soulož. Proto také hlavní hrdinka skončí až u komandira s nejvyšší autoritou, který jí kromě sexu o který moc nestojí poskytuje hlavně ochranu před ostatními malčiky. Má štěstí, major je intelekuál a klavírista a je na ní vidět, že i milovat by ho mohla. Baťuška Stalin má však s majorem jiné plány. (25.06.2012)