Nahá pravda

Cary Grant naoko odcestoval na Floridu, ve skutečnosti ale zůstal doma v New Yorku, zřejmě z důvodu ve filmu nespecifikovaných záletů. Opálení, prozíravě získané v soláriu, přijde vniveč, když se od manželky dozví, že na Floridě celou dobu pršelo. Podezření z nevěry je na obou stranách, protože kolem Caryho ženušky Irene Dunne se podezřele točí těžkopádný učitel rétoriky. Rozvod je na spadnutí... O mylnosti tradované domněnky, že tato komedie "stvořila" Caryho Granta, jak ho známe z pozdějších filmů, se lze snadno přesvědčit nalezením třeba jen ukázek z jeho starších filmů. To, co se změnilo, je kontext a způsob, jak jeho výrazové prostředky využít v čistě komických scénách. To je, jak se zdá, opravdu zásluha režiséra McCareyho. Nahá pravda vznikla jako už třetí adaptace obnošeného námětu, ale i když se odehrává převážně v interiérech, má dost šťávy a rytmu, aby nepůsobila divadelně. I když nedosahuje bláznivosti Leopardí ženy ani sofistikovanosti Holiday, má nejméně pět scén, které si budu pamatovat vždy jen odsud. Ve dvou z nich figuruje talentovaný foxteriér v roli Mr.Smithe, psa, kterého si u soudu nárokují obě znesvářené strany. :-) I když se nemůžu zbavit dojmu, že dramaticky využitelnější by byla ta část děje, kterou film přeskočil (Cary Grant, který má být pryč a není by bezradně sledoval domnělé zálety své ženy a nespatřen by se jim snažil zabránit), je to stále solidní zábava a jedna z příležitostí ocenit u nás nepříliš známou Irene Dunne, schopnou herečku s nakažlivým smíchem. 70% (20.08.2010)

Tak u tohohle kousku se krasna Irene Dunne (majitelka nejhezciho smichu - dle meho nazoru) paradne vyradila! Takze jí predevsim patri muj dik za mily a vesely vecer u tv... Zdatne sekundovali predevsim: Cary Grant, Alexander D'Arcy, Cecil Cunningham, Ralph Bellamy a samozrejme Asta, jako Mr. Smith... :-))) (23.09.2009)

Zajímavý, svým způsobem bláznivý námět, u kterého mi ale něco našeptává, že měl Leo McCarey vsadit na podobnou kartu jako v následujících letech jeho kolegové z branže Hawks a Cukor - tj. postavit Carymu naproti Katharine Hepburn. Ti dva se s velkým úspěchem střetli ve známé hře "Philadelphia Story" a Katharinin cit pro sarkastickou komiku, respektive lišáckost by dle mého názoru vynikl i zde. Dobře je to například vidět na scéně sporu o "Smittyho" - měl bych aspoň ztíženou možnost v rozhodování, které postavě přát. (Podobná slova bych použil i na Rosalind Russell, která hlavní mužské hvězdě vzdorovala v "His Girl Friday".) Irene Dunne, ač mi její výkon výrazným způsobem nevadil, v tomto směru zaostává a snad poprvé jako vždy skvostný Archie tak nemá výrazného komediálního partnera. Ale i s jeho maličkostí je snímek i se sedmi křížky na hrbu stále svěží, což kdyby mi někdo řekl ještě před pár lety, samým údivem bych se s křečí smál. P.S. Nevím, jestli to byl jen můj dojem, ale tento film jako kdyby posloužil Billymu Wilderovi k inspiraci pro slavnou scénu u biografu v "Slaměném vdovci". (12.08.2010)

Vždycky jsem si říkal, že Caryho romantické komedie s Katharine Hepburn se nedají dohnat, ale Nahá pravda mě vyvedla z omylu. V kontrastu s dnešními vyčpělými romancemi je úžasné sledovat, jak brilantní byly scénáře (rozuměj improvizačníschopnosti herců a režiséra) v třicátých letech. Narvané gagy a slovními přestřelkami až po strop, ještě stíhaly zapracovat do příběhu eskapády zvířecích mazlíčků, a přitom nikdy nevypadly z rytmu upřímné romantiky. Obzvlášť závěrečný dialog krásně symbolizuje nevyčerpatelnou originalitu, která obohacuje hollywoodské pozlátko. Doporučuje šest z pěti romantiků. P.S. Carymu Grantovi stačí jenom sedět u stolu a tvářit se nenápadně, aby člověka spolehlivě rozesmál. Tomu já říkám komediální talent ;) (28.10.2007)

Nejvíc se mi líbil Mr. Smith (čili pes). Zatím nejhorší film s Carym Grantem z 11, které jsem doposud viděl. Až na pár ojedinělých a roztroušených výjimek vůbec ne vtipné, spíše takové divné, nekonzistentní a přešlapující na místě. Nedivím se C. Grantovi, že se mu scénář nelíbil a snažil se z role vyvázat. Tahle "komedie", kde je od začátku patrné, jak skončí, mě nebavila. (05.11.2013)