Ondine

Jestli někdo říká, že Scorcese vodí diváka za nos, to se ještě nesetkal s nejnovějším počinem Neila Jordana. Ondine je totiž v obou svých sférách falešná - jak ve fantastické, tak i v realistické. Když dojde k banálním a jednoznačným rozuzlením klíčových zvratů, nejednoho z nás naštve, jak povrchním způsobem Jordan předtím nakládal se svými pohádkovými trademarky, aby je následně na konci popřel a ukázal, že to celé bylo jen audiovizuální habaďůra, kterou jsme spolkli i s navijákem. Po skončení v mysli maximálně uzraje pocit promarněného potenciálu a krásná hudba Sigúr Ros, která vytváří něco jako atmosféru. Ale to si můžu raději poslechnout album, a ne kvůli tomu nasazovat krk v kině. Výbornému obsazení navzdory. (19.10.2010)

Film de costume designer - Eimer ní Mhaoldomhnaigh - to jen tak bokem. Nádherný příběh o francouzské selkii lapené v rybářově síti. Hezký scénář, povedený hudební doprovod, pěkná hlavní hrdinka, příjemný, i když alkoholický, hlavní hrdina a nádherné závěrečné rozuzlení. CITÁT - Tuleně si asi člověk vzít nemůže ? Ve filmu hrají - Syracus ( Colin Farell ) a Selkie Ondine ( Alicja Bachleda ). Ve filmu hraje - Prague Symphony orchestra a to song Domos. Dále uslyšíme Batho in blood od Evile, Braille od Lisi Hannigan a tři písně od Sigur Rós : 1 - Takk, 2 - All Alright, 3 - Ondine. (19.02.2011)

Snaha vytvořit chladně seversky poetickou atmosféru byla tak urputná, že občas rušila. V příběhu obyčejných lůzrů, kteří si žijí své obyčejné a svým způsobem prázdné životy se objevuje šance na zázrak, který se blýská pod hladinou všednosti, občas ovšem utopen v šedi obyčejných dnů přesně tak, jak to v životě bývá. I když občas jsem si říkal, jestli není utopený až moc. Ani v jednom ohledu netlačí na pilu a nenutí diváka lacinými triky reagovat tak jak by měli, nechává vše na jejich volbě. Zda si vyberou nudu nebo bubo budou vnímat to matné jiskření neobyčejnosti v obyčejném. V pohodě, ale nic co by mě donutilo zašktnout si v hlavě kolonku "vidět znovu". (18.04.2016)

Fantaskní (ale bohužel ne úplně fantastická) romantika, která zaujme hlavně svojí zvláštní atmosférou. Něco mezi pochmurným severským dramatem a mystickou pohádkou. Já teda nejsem zrovna člověk, kterej by ulítával na pohádkách, ale Ondine mě hned první scénou zvláštním způsobem uchvátila tak, že mi počas filmu nedělalo nejmenší problém uvěřit na mořské panny, rusalky, vodníky, hejkaly a další pohádková stvoření. V závěru jsem byl skoro až smutný, že to skončilo tak, jak to skončilo. No nic, vracíme se do reality, ale výlet to byl pěkný. (01.09.2010)

Moderní (ne)pohádka, při jejímž sledování mě skoro pořád napadalo: Ach jo, co by s tímhle námětem asi udělal Terry Gilliam? Vypadal by i pod jeho vedením tak obyčejně? Byl by tak nehezky předvídatelný? Byl by tak prázdný? A nudný? Určitě ne. Ale víte vy co? Terry Gilliam by nic takového nejspíš vůbec točit nechtěl. Neilu Jordanovi tedy děkuji alespoň za odpočinkovou podívanou, která rychle utekla, dobře vypadala a ke které hrála pěkné hudba. (27.01.2012)