99 franků

Chcete luxusní bejvák, luxusní plat, luxusní roštěnky, či tunu koksu? Žádný problém, jste-li alespoň trochu kreativní, švihejte do reklamní agentury, která vám tohle všechno dá a k tomu vám ještě přibalí jistotu, že se z toho všeho koksu a věčně nespokojených šéfů zblázníte. Jako tady Octave, od začátku nesympatickej vším pohrdač, kterej čím víc divákům podbízel své halucinace, tím víc mě nudilo mu to žrát. I ten první konec přišel pozdě, natož ty další a další alternativní, které ho následovaly. Ačkoli ten o vypuštěné reklamě alá "rozhodně nemůžeme tvrdit, že byste krmili zákazníky kecama" se opravdu vyvedl. Plusové body tedy udílím za ten ending, za další průjezd reklamní branží (z něhož si člověk vytvoří lepší obrázek, než u Po čem ženy touží) a za ten Zimmerův song v závěrečných titulkách. Ten už ale zazněl i v Pan Nikdo, nebo v Tenké červené linii a to jsou rozhodně o dost lepší kousky. (01.12.2011)

Bonjour, milí spotřebitelé, právě jsem se vrátila z kokainového tripu, kde jsem zachraňovala svět akceptováním nudy... Takové veselé Requiem za přesycení sny, které byly dávno splněny... nebo že by ne? Životní styl zde žaluje francouzský mix mladého Bartošky s Jirkou Macháčkem, v neokoukaném mišmaši forem a dvěma konci, z nichž jeden je lehce proveditelný - všichni tam musíme, a druhý jen těžko realizovatelný - všichni tam nemůžeme. Tož dobré to bylo. (14.01.2014)

Ten námět mne zujal. Vím, že žijeme ve světě reklamy, kdy je nám neustále cosi vnucováno a to i v případech, kdy to nevnímáme. Občas si s děsem sám sobě říkám - při pohledu na ty narvané obchoďáky žrádlem a vším možným, že opravdu žijeme v době totálního konzumu. Že žijeme nad poměry. Že těch 50 druhů jogurtů v regále je už skoro moc, obzláště když si člověk uvědomí, že jinde - někde kousek dál jinému člověku musí stačit miska rýže na den, pokud ji ovšem vůbec má... Říkal jsem si hmmm - Francie, komedie, zajímavý námět a chytře napsaný obsah to by mohlo být dobré... Jenže už v prvních pěti minutách, kdy vyděšeně hledíte se svojí drahou polovičkou pěkně zblízka na čerstvě pracně vymasturbovaný ejakulát Jeana Dujardina na pornočasopise, je vám jasné že tahle komedie bude trochu jiná. Filmem se nám otevírá obludný svět reklamy a reklamních agentur, které mají ve svých týmech mozky, co vymýšlejí všechny ty slogany a cílí na koncového spotřebitele konkrétní produkty. Originalita a vtipnost v reklamě jsou plus, ale hlavní je pro kupujícícho snadná pochopitelnost vlastností výrobku. Je jedno jestli se jedná o prací prášek, čokloládu, auto či jogurt... Hlavní hrdina je originální a je i vtipný. Patří k elitě mezi kreativci a je si toho vědom. Žije v přepychu a nudu z něj, měnící se v šeď jednotvárnosti dobarvuje šňupáním koksu... Snad proto je jeho svět plný nápadů a barev a možná jen proto je on tak úspěšný - než přijde zásadní zvrat. --- Ty kokainové jízdy byly skvělé a chválím kameru i střih. Hlavní hrdina mi nestále připomínal našeho Jirku Macháčka .-). Konec byl také originální. Určitě je to zajímavý film, který doporučuji - snad jen těch zvratků, spermatu, hoven a i toho sexu ... tam mohlo být méně. Dávám 3 franky. * * * (07.02.2014)

Jan Kounen vizuálne experimentuje, pohráva sa s formou filmu a snaží sa predstaviť dynamickú snímku zo zákulisia reklamného biznisu. Pojem „snaží“ je v tom prípade úplne na mieste, vo filme je mnohokrát toľko energie až pôsobí únavne a samotné prostredie, v ktorom sa odohráva, je pre bežného konzumenta, ktorý sa o svet reklamy nezaujíma bližšie, vzdialené a málo atraktívne. Je to svet, v ktorom dominujú peniaze a jeho cynickí hrdinovia žijú svoje príbehy v maximálnom tempe, za doprovodu sexuálneho harašenia a drogových eskapád. Film ma iritoval na nervy lezúcim obsadením, hlavne hlavný hrdina, Jean Dujardin, je síce obstojný herec, no v tomto počine taktiež neuveriteľne otravný chlap, ktorý ničí akékoľvek Kounenove hrátky so štýlom či formou. Záverečné vyústenie, alebo ak chcete, alternatívne závery, sú primárne v druhom prípade veľmi hravo a originálne vymyslené, no negatívne dojmy z predchádzajúcich minút sa im už odčiniť nepodarí. (05.01.2010)

Myslím, že druhý koniec tohto filmu mnohé vypovedá o človeku ktorému sa páčil (teda skôr o jeho ovplyvnitelnosti reklamou, tento druhý koniec považujem za chytrý ťah). Je to totižto cudzí, nechutný a gýčový prvok do filmu nezapadajúci ako samotná reklama do vysielania. Inak je to Kounen ako ho poznám z jeho filmu doberman. Za každú cenu kool, vizuálne výborný, napechovaný všelijakými zaujímavými nápadmi ktoré nevie ukočírovať tak aby to vytváralo jednotný dojem. Povedal by som že Kounen nie je príliš dobrý režisér. Má zaujímavý prístup k vizuálu a kopec viac či menej dobrých nápadov, plus špecifický humor, ale nevie film zrežírovať v celok s fungujúcim a koherentným štýlom nepôsobiacim samoúčelne. Aj tak som sa však bavil a to celkom dobre. Určite lepšie ako Doberman. PS: Narážky na In the mood for love boli príšerné a nefungujúce, ak sa teda režisér o ne vôbec snažil a nebolo to len náhodné použitie rovnakého motívu (čo z podobnosti usporiadania mizanscény s IMTFL v jednej scéne pochybujem). (01.02.2010)