Kuky se vrací

Tak mi to nedalo a při první příležitosti jsem se koukl na nejnovější film od Jana Svěráka. Byl jsem na něj zvědavý i z toho důvodu, že reklamní masáž na tenhle snímek byla opravdu veliká a nebylo skoro vůbec možné nezaregistrovat, že Jan Svěrák má nový film, který jde do kin. A tak, když měl tento film dnes premiéru na HBO, tak jsem se na něj ze zvědavosti podíval. A jediné slovo, které mě napadá, je zklamání. Tohle byl od samého začátku nudný a neatraktivní film, který se táhl a čas s ním utíkal velmi pomalu, snad každých pět minut jsem kontroloval čas, a to je neklamná známka mé znuděnosti. Tomuto filmu snad ani nevyčítám ten nápad, nápad samotný je totiž zajímavý, bohužel však tohle byl námět vhodný spíše pro nějaký krátkometrážní film, ale ne pro celovečerní 90minutový film. Opravdu nuda, šeď, únava, chvilku jsem si i myslel, že usnu. Ale abych jen nekritizoval, něco se zde přece jen povedlo, a to sice můj oblíbený herec Oldřich Kaiser v roli bezdomovce, který si jako v každé své roli dokázal získat mou pozornost. Ale bohužel jeden dobře obsazený herec nemůže zvrátit můj názor na celý film, který mě opravdu vůbec nezaujal a který jsem dokoukal jen jakousi zvláštní silou vůle, protože mám někde hluboko uvnitř sebe zakořeněno, že od rozkoukaného filmu se prostě neodchází. Původně jsem myslel, že udělím alespoň dvě hvězdy, ale jak teď nad tím přemýšlím, tak tenhle film si zaslouží tak maximálně jednu hvězdu, kterou tedy nakonec uděluji. Pokud se mi to rozleží v hlavě, rád své hodnocení změním, ale pár hodin po zhlédnutí filmu říkám, že to byla jedna velká nuda. (09.05.2011)

Nevěřím že Jan Svěrák jde ve stopách Jindřicha Poláka, jednoho z nejlepších českých režisérů, jen zcela nezáměrně a nevědomě. Polách oživil žánr sci-fi s Ikarií XB1 a Návštěvníky, Svěrák zas s Ropáky a Akumulátorem. Polák složil poctu českým letcům v Nebeských jezdcích, Svěrák s Tmavomodrým světem. A ze všeho nejvíce si Polák udělal jméno s filmy pro děti, s nesmrtelnými sériemi o Chobotnicích z druhého patra, Lucii s formeláky a dalšími... a přesně do této řeky vstupuje i Jan Svěrák a konečně po mnoha letech trpění Troškovských sraček dokazuje, že kvalitní dětský film v českých končinách ještě nevymřel. Kuky s příjemně infantilní hravostí a chytrým nadhledem předvádí nečekanou osobitost a styl, ale nezvrhává se do Švankmajerovské onanie nad formou. Naopak, i přes svou originalitu a přehršel nápadů je starosvětsky jednoduchou pohádkou o "naivní hračce co se dostala do velkého světa". S příběhem tak akorát přímočarým aby zaujal, nenudil a přitom poskytl dost prostoru pro humor a hlavně akci, protože v Kuky se vrací je nejspíš ta nejlepší a nejdelší automobilová honička jaká se kdy v českém filmu objevila. Jen škoda že se v něm musel objevit i Ondřej Svěrák, protože tenhle malý špunt hrát vážně neumí. Naštěstí ale na plátně není zas tak často... 8/10 (19.03.2011)

Už několik týdnů na mě Kuky vykukuje ze stránek novin a časopisů, v podobě filmu o filmu i z televizní obrazovky a tak má člověk tendenci vidět v něm návrat ke skvělé minulosti českého animovaného filmu. Skutečnost je asi taková - připadal jsem si jako hudební mistr, který si za partnerku vybere výtečnou zpěvačku s podřadnou vizáží a pak ji touží jenom poslouchat. Zkrátka a dobře, můj vztah ke Kukymu musí být nutně rozumový, protože po emoční stránce mě naprosto minul. Určitě je možné mluvit v superlativech o formální stránce, ať už výtvarné nebo především o kameře a střihu, ale poměrně zásadní problém mám se scénářem a s tempem filmu, který mě po celou dobu tlumil a ukolíbával. Pokud člověk navštíví polední představení v multiplexu, nemá za sebou prohýřenou noc nebo těžký oběd a přesto musí vydávat neúnosné množství energie, aby nezadřímal, není něco v pořádku. Navíc mě celou dobu rozptyloval "dabing" medvídka v podání Ondřeje Svěráka. Pochybuju, že chtěl jeho táta ušetřit, spíš šlo o pokus dostat svou ratolest do světa filmu už v útlém věku, ale jeho neškolený monotónní hlas, se kterým by měl problémy i logoped, mě znechucoval. Kuky má určitě řadu jednotlivých prvků, které se dají vyzdvihnout, ale jako celek u mě nezabodoval a i ta třetí hvězdička je opravdu spíš oceněním určité výlučnosti, protože nejen na našem malém dvorečku, ale i v celosvětovém měřítku je to film určitě originální, kombinace loutek a přírody spolu s výtvarnými ujetostmi, jako jsou autíčka pohádkových postaviček, dává dohromady něco, co tu ještě nebylo. Pokud jde o animační stránku, ale vlastně i tu výtvarnou, mám nicméně dojem, že Bartův snímek Na půdě Svěráka pokořil, byť pochopitelně na známého oscarového filmaře přijde nepoměrně víc diváků a vzhledem k mediální podpoře bude nesporně úspěšnější. U Bartova snímku jsem díky vizuálním orgiím a dynamičtějšímu tempu dokonale vytěsnil vědomí velmi jednoduchého scénáře, zatímco tady jsem ty nedostatky zřetelně pociťoval. Celkový dojem: 50 %. Představení jsem navštívil i se svými dětmi, které by měly být v ideální věkové kategorii pro zhlédnutí podobného filmu, a přesto i jejich konečná reakce byla velmi vlažná. (23.05.2010)

Hlavní problém, na který Kuky naráží (alespoň u mě), je vymezení a práce s fantazií. Pořád je to spíš hraní si na fantazii podsouvané dětem než skutečný fantazijní svět, který mnohem víc než morální apely potřebuje komplexnost a víru v sebe sama. Ale aspoň se na to hezky kouká a jedeme rychle-sněží je super nápad. Škoda, že v reálu se místo sněhu dostaví policejní obsílka. (16.07.2010)