Baaria

Dlouhou dobu jsem se nemohl vyrovnat s určitou mírou fragmentárnosti a povrchnosti, dokud jsem si neuvědomil, že Tornatore filmem vzpomíná. A copak se dá vzpomínat jinak než nahodile a přetržitě, natož bez příkras? Vzpomínání nikdy není zcela objektivní, protože postrádá bezprostřednost. Formuje jej uplynulý čas, charakter, potřeby. Může si dovolit být zahaleno v černobílém dešti smutku nebo v idealizovaném světle sicilského slunce. Koneckonců i ono podléhá vnějším vlivům a uzpůsobuje se momentálním pocitům i lidské zkušenosti s uměním. Ponejvíce pak s filmem a jeho výrazivem. Nabízí se proto otázka: Je filmová gramatika odrazem vrozených mentálních vzorců nebo byly tyto vzorce filmovou gramatikou nenávratně ovlivněny? A co sny a představy? Byly před filmem, fotografií, malbou jiné? (28.01.2011)

Tornatore asi zatúžil po zahraničnom oscarovi....ale nikto mu na lep neskočil. Baaria je typ filmu, pri ktorom vidíme v každom zábere tú nekonečnú námahu, ktorá mu bola venovaná, ale výsledok je pritom priemerný. Jedná sa (asi) o veľmi osobný film s veľkým srdcom, ktorý ho však nedokáže otvoriť aj divákovi. Obsahom je to trochu televízne, avšak výprava si vyžaduje premietanie na čo najväčšom plátne. Okrem zdôraznenia vizuálnej stránky aj na zahnatie nudy, ktorá sa pri sledovaní v televízii občas dostaví. Niečo ako Dom duchov, ale s (podstatne) menším emocionálnym dopadom na diváka. No a pokiaľ ste pravicovo orientovaní, na film radšej zabudnite. Hýri to tu červenými vlajkami. (03.12.2013)

Tornatoreho filmy sú úžasné svojou živou atmosférou, ktorá dokáže dokonale vystihnúť zobrazené prostredie a udalosti. ALE málo je v tomto prípade naozaj viac - lebo zobraziť historickú epochu 60tich rokov, ktoré so sebou v Taliansku priniesli rôzne zmeny (politické, sociálne a ekonomické), tak to je úloha dosť odvážna. Nehovorím, že by Tornatore túto úlohu nesplnil, ale tých skokov v deji bolo až príliš a domýšľať si každú medzeru bez úplnej znalosti historických súvislostí bolo dosť náročné. Aj keď to som určite nevnímal ako najväčší problém - ten som videl skôr v tom, že príbeh nepôsobil až tak dramaticky ako by som očakával. Ten realizmus bol síce krásny, ale obohatiť ho nejakou lepšou zápletkou by bolo podľa mňa veľmi prínosné. Ale teraz aj pozitíva (a tých bolo isto viacej ako negatív): skvelo vystihnutá atmosféra sicílskeho malomesta počas rôznych historických epoch, skvelá práca s kamerou, výborná hudba majstra Morriconeho, niekoľko odľahčujúcich komických dialógov (napriek ťažkým časom) a svojim spôsobom aj vydarený a odvážny námet. (14.09.2013)

Tak se mi zdá, že Tornatore měl v hlavě obraz, ale potřeboval k nim najít brýle, které by jej omluvily před kritikou z přílišného sentimentu a zrůžovění skutečnosti. Nasadil si tedy tedy masku dvou malých chlapců, jednoho spícího a druhého rovnou letícího. Nyní bez problémů sneseme, že půlka dění vypadá sen, kouzlo, či klukovská hra. Můžeme věřit klidně tomu, že jde o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného. Pojetí snímku utvrzuje podezření, že je tomu opravdu tak. +++++ Když se snažíme vyprávět souvislý příběh na základě našich vzpomínek, musíme často svou paměť vědomě usměrňovat, jinak se rozbíhá nechronologicky pod tlakem různých asociací a pokud má být tím příběhem život náš a našich rodičů, je to již obzvláště obtížné, protože životy se neskládají do dramatických oblouků, neberou na sebe strukturu dramatu. Na zásadní část událostí má člověk pramalý vliv, vnější svět je obrovský a tak chybí jednoznačné kauzální propojení. +++++ Baaria právě tímto usměrňovaným polokauzálním způsobem řadí postupně své historky. Pokud se příčiny pohybují napříč hrdinovým životem, máme o nich povědomí, jsou-li vzdálené, přicházejí jejich důsledky náhle a nečekaně. Usměrňované vzpomínky sledují tok času, jindy je vede spíše motivická, ba přímo vizuální asociace, vyjádřená kupříkladu takto: zuby - střih - zuby či někdo mi hýbe s hlavou - střih - někdo jiný mi hýbe s hlavou nebo hadi - střih - hadičky. +++++ Šitíčko umné, švy perfektní, ale výsledek je nuzný kabát z pestrobarevných odstřižků, který je každému strášně dlouhý. Ano, ano, jde přeci o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného či tak něco. Nasaď si taky, Subjektive, ty brýle, uvidíš ostře! Jenže mně se vůbec nechce. +++++ Pohlednice nenakupuji, proti krásnému krásnému nic nemám, krásné ošklivé je mi obvykle cizí. Mafie, fašismus ani komunismus nechci vidět jako součást lokálních koloritů, jež mají dodávat kraji na osobitosti. Baaria dokráčela přibližně na půl cesty k tomuhle mně nesympatickému cíli. Bagheria již nežije skutečným životem, ale stává se skanzenem mýtů a představ, pouťovou atrakcí, Disneylandem sicilskosti a krámkem se zaručeně místními suvenýry. Když zasmrádne paměť, čpí to sentimentem. Silné **. (23.08.2011)

Bio ráj, Maléna či Neznámá, nebo Legenda o "1900" jsou mi bližší a srozumitelnější. Baaria je pro mě bohužel snímkem nepochopitelným, stejně jako nekonečnost vesmíru. Jde o dílo příliš umělecké a pojato tak, že jsem místy stíhal konzumovat pouze vyprávění obrazu (což ostatně umí Tornatore více než skvěle) a pozadí, ten vlastní dějový obsah, se v záplavě obrazu a mnoha postav postupně utápěl. Z tohoto snímku (v protikladu od Neznámé a jiných jeho filmů) mám pocit, že ke skvělému obrazovému vyjádření mělo být dialogům věnováno více prostoru. Zcela jistě by to přispělo větší srozumitelnosti. Po zhlédnutí jsem měl pocit, jako bych koukal celou dobu na vysoce umělecká Piccasova malířská díla, kterým nerozumím. Mnohdy méně znamená více. Souhlasím s komentářem uživatele Matty. (18.03.2011)