Baaria

Typicky Tornatoreho rukopis, so všetkym čo robi jeho filmy tak skvelymi. Bohužiaľ v tomto pripade to nebolo poskladane tak dobre, aby to fungovalo tak ako by malo. A už sme to tu v inom kabate mali. Priliš skratkovite, skokovite, priliš epizodne. Tornatore vlastnu latku sice podliezol, ale stale to ma čo ponuknuť. (03.03.2011)

Tak se mi zdá, že Tornatore měl v hlavě obraz, ale potřeboval k nim najít brýle, které by jej omluvily před kritikou z přílišného sentimentu a zrůžovění skutečnosti. Nasadil si tedy tedy masku dvou malých chlapců, jednoho spícího a druhého rovnou letícího. Nyní bez problémů sneseme, že půlka dění vypadá sen, kouzlo, či klukovská hra. Můžeme věřit klidně tomu, že jde o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného. Pojetí snímku utvrzuje podezření, že je tomu opravdu tak. +++++ Když se snažíme vyprávět souvislý příběh na základě našich vzpomínek, musíme často svou paměť vědomě usměrňovat, jinak se rozbíhá nechronologicky pod tlakem různých asociací a pokud má být tím příběhem život náš a našich rodičů, je to již obzvláště obtížné, protože životy se neskládají do dramatických oblouků, neberou na sebe strukturu dramatu. Na zásadní část událostí má člověk pramalý vliv, vnější svět je obrovský a tak chybí jednoznačné kauzální propojení. +++++ Baaria právě tímto usměrňovaným polokauzálním způsobem řadí postupně své historky. Pokud se příčiny pohybují napříč hrdinovým životem, máme o nich povědomí, jsou-li vzdálené, přicházejí jejich důsledky náhle a nečekaně. Usměrňované vzpomínky sledují tok času, jindy je vede spíše motivická, ba přímo vizuální asociace, vyjádřená kupříkladu takto: zuby - střih - zuby či někdo mi hýbe s hlavou - střih - někdo jiný mi hýbe s hlavou nebo hadi - střih - hadičky. +++++ Šitíčko umné, švy perfektní, ale výsledek je nuzný kabát z pestrobarevných odstřižků, který je každému strášně dlouhý. Ano, ano, jde přeci o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného či tak něco. Nasaď si taky, Subjektive, ty brýle, uvidíš ostře! Jenže mně se vůbec nechce. +++++ Pohlednice nenakupuji, proti krásnému krásnému nic nemám, krásné ošklivé je mi obvykle cizí. Mafie, fašismus ani komunismus nechci vidět jako součást lokálních koloritů, jež mají dodávat kraji na osobitosti. Baaria dokráčela přibližně na půl cesty k tomuhle mně nesympatickému cíli. Bagheria již nežije skutečným životem, ale stává se skanzenem mýtů a představ, pouťovou atrakcí, Disneylandem sicilskosti a krámkem se zaručeně místními suvenýry. Když zasmrádne paměť, čpí to sentimentem. Silné **. (23.08.2011)

Tornatore asi zatúžil po zahraničnom oscarovi....ale nikto mu na lep neskočil. Baaria je typ filmu, pri ktorom vidíme v každom zábere tú nekonečnú námahu, ktorá mu bola venovaná, ale výsledok je pritom priemerný. Jedná sa (asi) o veľmi osobný film s veľkým srdcom, ktorý ho však nedokáže otvoriť aj divákovi. Obsahom je to trochu televízne, avšak výprava si vyžaduje premietanie na čo najväčšom plátne. Okrem zdôraznenia vizuálnej stránky aj na zahnatie nudy, ktorá sa pri sledovaní v televízii občas dostaví. Niečo ako Dom duchov, ale s (podstatne) menším emocionálnym dopadom na diváka. No a pokiaľ ste pravicovo orientovaní, na film radšej zabudnite. Hýri to tu červenými vlajkami. (03.12.2013)

Velkolepý obrazově krásný film jako pocta režisérovu rodnému městečku Bagheria a životě na Sicílii. Historie a obrazy života oblasti ve dvacátém století, se svojí tvrdostí a syrovostí, fašistickým okouzlením mocí, prolomováním složitých bariér mezi mužskou a ženskou částí, komunistickou ideologickou snahou o zrovnoprávnění nejchudších vrstev i mafiánskou podstatou fungování společnosti. Těžkosti i radosti zalité příjemným slunečním svitem. Vše se točí kolem postavy Peppina Torrenuovy (gereovsky vypadající Francesco Scianna, jako nejmenší Giovanni Gambino, jako malý Davide Viviani), který se z chudých poměrů stává charakterově čestným člověkem, který se s čistou ideologickou snahou komunistických myšlenek snaží změnit život chudých a zlepšovat kvalitu života a bojovat proti všem nešvarům společnosti. Z dalších postav: Peppinova oddaná žena Mannina (Margareth Madè a jako malá Mariangela Di Cristina), její přísná a milující matka Sarina (Ángela Molina, jako mladší Nicole Grimaudo), Peppinův bratr Nino (Salvo Ficarra), Peppinův prostý a čestný otec Ciccio (Gaetano Aronica, jako mladý Alfio Sorbello), a velká hromada dalších a dalších v tom velkém a nepřeberném mraveništi a v průběhu několika desítek let. Líbivé, velkolepé, a přesto svým způsobem povrchní pro svoji překotnou snahu zachytit vše. Ale přesto jde o zdařilou poctu své rodné oblasti a jistému romantickému způsobu života, který je již bohužel pouhou minulostí. (21.04.2012)

Tornatoreho filmy mám moc rád, ale tady pan režisér poněkud přestřelil. Na první pohled je sice poznat typický T. rukopis, film se tváří rozmáchle a září technickou bravurou, ale výsledek je nemastný neslaný... Hezky se kouká na obrazy, ale příběh je rozvláčný, myšlenka nejasná, divné řazení scén... Baaria je pro mě ale zvláštní film hlavně proto, že nedokážu říct, že je "vyloženě špatný", nebo "přiměřeně dobrý", nedokážu ho nijak zařadit a vlastně je mi ten film úplně jedno - pokochal jsem se hezkými obrazy, pobavily mě (občas) vtipné momenty, ale tím to pro mě skončilo. Teplé barvy na mě paradoxně sálaly chlad. Mám-li sáhnout po filmu, který těží ze vzpomínek, bezkonkurenčně vítězí Amarcord. Mám-li sáhnout po sáze, která reflektuje politickou i rodinnou historii Itálie, sáhnu po XX. století. Pokud bych srovnal přímo Tornatoreho snímky, tak zatímco Bio ráj nádherným způsobem bezpečně eliminoval jakoukoli sentimentalitu, v tomto filmu se jí už nevyhnul. Slabé 3*. (19.09.2011)