Fame - cesta za slávou

Taneční čísla, pěvecké hvězdy, ale žádná hloubka, do které by divák tak strašně rád zabředl a nevynořil se z ní hned po skončení závěrečných titulků. Prostě vyšumí do ztracena. Tohle je totiž jen film o studentech, kteří se sešli na jedné umělecké škole, kde spolu musí vydržet čtyři roky. Písničku Fame mám přece jenom radši od Irene Cary. (02.02.2010)

Stručné vysvětlení, proč postavy a drama v remaku nesahají původnímu filmu ani po puchýře po piškotech: Fame měla homosexualitu, chudobu, pochyby o vlastních schopnostech, bezdomovectví, negramotnost - remake se zmůže jen na nechápající rodiče, kteří se na promočním představení dojetím rozpláčou. Fame pracovala s vyhraněnými charakterovými typy, v remaku se jde cestou nejmenšího společného jmenovatele, aby se divák mohl ztotožnit s každou slizce líbivou postavou, což ovšem má za následek to, že postavy splývají do jedné šmouhy. Fame spoléhala na neotřelost a detaily, remake zase na stokrát omletý patos a klišé. Ve Fame byla volba následovat náročný sen vyvážena nelidskou dřinou, nejistou budoucností a ztrátou iluzí, v remaku nemusí nikdo obětovat vůbec nic, páč k dosažení hvězdného statusu stačí spoléhat na talent. A především, ve Fame šlo o umění, v remaku jde právě a jen o tu snadno nabytou slávu. Když se ovšem smířím s tím, že nejvyšší ambicí tanečníků je očividně být v doprovodu ke koncertům Justina Timberlakea, že laciný namachrovaný rap je synonymem pro moderní hudbu a že publikum původního filmu bylo vyměněno za děti obdivující HSM, pak se nejedná o sračku, na kterou by se při troše dobré vůle a zavřeném kuřím oku nedalo dívat. PS: ať si jsem za primitiva, ale cover titulní skladby v podání Naturi Naughton, ač obohacen o trendové melismatické vycpávky (hnusu tohohle vokalického blití se může vyrovnat snad jen jódlování a každá zpěvačka, která to dělá, by měla být umlácena kladivem), má o dost víc energie než originál od Irene Cary. (02.01.2010)

Původní film neznám, remake je ale celkem povedeným, hudebně laděným filmem ze střední, kam všechny ty písně zapadají mnohem přirozeněji než do takového High School Musical. A který je i po vizuální stránce velmi sympatický, takže jako celek utíká velmi rychle. Tolik k pozitivům, jsou tu totiž ještě obrovské "ale". Narvat osudy asi deseti postav do příběhu, který se odehrává během čtyř let, není zrovna nejchytřejší. Než jsem se stačila zorientovat v postavách, dějová linka už se přenesla do druháku, a když v posledním ročníku všichni školu opouštěli, měla jsem pocit, že jsem si z filmu neodnesla prakticky vůbec nic. Postavy jsou totiž docela běžné, některé talentované více a některé méně, v souhrnu však všichni působí dojmem kluka odvedle z běžné čtvrti americké nižší střední třídy. Což vás na jednu stranu nutí se všemi sympatizovat, na tu druhou to ale znamená, že nikdo není skutečně vyhrocený; a pokud náhodou je, v minimálním prostoru, který mu dovolí maximálně jednu osobní scénu za školní rok, se to divák nikdy nedozví. (Kdyby se film více věnoval konfliktu mezi mladou pianistkou a jejím otcem, případně se také více zaměřil na příběh tanečníka a ukázal, co pro něj balet znamená, na škodu by to rozhodně nebylo.) Kolem a kolem z Fame tak vychází možná nejsympatičtější americký hudební film točící se kolem teenagerů za posledních několik let, i kdyby už jen tím, že postavy nevypadají jako vystřižené z titulních stran časopisů, mají větší dávku talentu a jejich život nenabízí jen příjemné chvilky. Více oné dřiny, kterou paní ředitelka v úvodu slibovala a která by mi asi jednotlivé postavy zaryla více pod kůži, by ale na škodu vůbec nebylo. (20.06.2011)

Docela nuda. Originál jsem sice neviděl, takže nemůžu porovnávat. Na filmu je ale dost vidět, že se chce svézt na vlně moderních teen hudebních filmů. A moc se mu to nedaří. Scénář je totiž až moc povrchní a celý čas sledujeme pouze prožité 4 roky 10(!!) hrdinů. Problémy některých jsou zde navíc prakticky jenom načrtnuty nebo nejsou moc dobře dořešeny. Navíc se v několika obměnách opakují. Ani ta hudební a taneční složka mě až na dvě vyjímky příliš nezaujala. To už i ty choreografie s Let´s dance měli lepší choreografii a větší šmrnc. Abych ale jenom nekritizoval, tak obsazení bylo docela fajn, zvláště roztomilá Kay Panabaker. Jinak ale nic extra, kvůli čemu by se mi chtělo tančit či zpívat.50% (13.01.2010)

Bezkrevná nuda. Kevin Tancharoen je údajně velmi dobrý tanečník, ale jako režisér stojí za starou belu. Film podaný (vyjma tanečních scén) bez špetky jakékoliv invence, dějově navíc prázdnější než čtyři roky na našem neuměleckém gymnáziu. Postav je přespříliš, jejich vykreslení ale absentuje, stejně jako nosné momenty, kterých bylo ve scénáři rozhodně nemálo, ovšem to by na režisérské sesli musel sedět někdo schopnější. Celý dobu jsem měl pocit, že je nová Fame otrockou a nepovedenou adaptací stejnojmenné divadelní hry. Na prknech by se daná látka mohla vyjímat daleko více, tohle je jen trapný pokus o vyrýžování dalších dolarů ze známé značky. Nebrat. (10.01.2010)