Fame - cesta za slávou

Alan Parker natočil před 30 lety film přetékající svěžestí, syrovostí a spontáností. Remake jsou jen slušné obrázky stejného scénáře s přeházenými charaktery. Roztěkaná kamera se snaží napodobit původní osobitý feeling (neúspěšně), hudební scény se pokoušejí přebít ty, co za 30 let nezestárly (neúspěšně) a mladí herci nás nutí prožívat jejich cestu za slávou (občas úspěšně, ale vcelku nic moc). Kevin nezvládá diktovat tempo, takže se občas dost nudíte a na rozdíl od Parkerova kousku, se tohodle filmu za 30 let nedočkáme ani na Primě ve všední den dopoledne:-( Mladí a talentovaní se vrhají na strmou cestu ke slávě, podruhé po 30 letech ve velmi vlažném provedení... 30% (16.03.2010)

Fame se mi líbil z prostých důvodů. Není náročný jako několik dalších filmů tohoto žánru, není nudný a má složky, které se mi líbí. Na porozuměnou - tyto filmy mám rád, takže jsem rád i za tento. Líbí se mi, že se odehrává na více úrovních (tanec, zpěv, herectví...), ale oproti tomu má nevýhodu, že se nedostane jednotlivým postavám pod kůži. Očekává se to vůbec od tohoto filmu? Možná ani ne. Fame má poměrně dobré dvě hodiny, které utekly docela rychle. (12.01.2010)

Pro diváka je připraveno X dramatických linek s X náměty, ovšem snad každá z nich už byla použita jinde a zpracována lépe. Taneční/pěvecké scény nejsou špatné, ale jen ta závěrečná zanechá hlubší dojem (ovšem osobně se mi nejvíce líbila juchací scéna během závěrečných titulků). Obsazení je sice sympatické, ale pozornost je věnována tolika lidem, že žádný z nich nemá dost prostoru. Ale zhlédnout se to dalo. (06.08.2010)

Jelikož už jsem byl zvyklý, že předchůdci Fame alias Step Up (2) se ani moc nesnažili vyrábět příběh, jako ho spíš jenom podkreslovat skvělými tanečními výkony a chytlavou taneční hudbou, napadlo mě o Fame úplně to stejné. Film, kde se několik nadaných dětí snaží dokázat něco víc, budou tančit a zpívat a budu všichni hrozně krásní a talentovaní. Už prvotní chyba byla, že jsem si to opravdu myslel. Doopravdy si chce Fame hrát na nějaké existenční drama, kdy má každý z nás nějaký problém, ale jen díky happyendům všechno zlo světa zničíme a budeme žít šťastně až do smrti. Hlavní chybou jsou nudné dialogy a snaha dát filmu nějakou úroveň. Postavy jsou jen nastíněné, ani jednu z nich si nemáte šanci připustit k srdci, protože jsou všechny dost nesympatické a se svými malými životy chtějí, abychom jim zobali z ruky jejich problémy. Na dvouhodinové rozšířené verzi je skvělý jenom zpěv a tanec, ostatní motivy padají do háje a vytváří jen hustou univerzální hnědou omáčku, která se zaplácává do sebe a rozbředle se válí na předhozeném talíři. Až zas příště bude někdo dělat film o nadaných dětech na umělecké škole, neměl by zkoušet našít těm nebožákům na dres příběh. V takovýchto případech se nenosí. (17.01.2010)

Rozdrcený meniskus a operace kolena mě připravily o sen, který jsem stejně neměl, a nebo možná měl, ale jenom úplně malinkatej, ale ani o ten pidisník se vám nepodařilo mě připravit vážení ineresálisti - aneb - ještě že jsem si o tomdle filmu nepřečetl nic, tak stejně jako tenkrát o Hříšňáku 2, a jen si je oba užil a oběma dal stejné hodnocení. Já jsem totiž buď fakt švihlej, a nebo fakt divnej, jedno z toho to musí být, protože přeci nebudete švihlí vy všichni a já budu osvětová reklama na zdravou müsl....to ne. Takže mě klidně zlomte druhou nohu, přineste na příjem Chocholouškovi, postavte před zpožděné Pendolíno (oni stejně zdražej elektriku, takže jezdit nebude), ale já budu trvat na tom, že tohle je fakt pěknej film!! A bašta! (14.10.2010)