Fame - cesta za slávou

Původní film neznám, remake je ale celkem povedeným, hudebně laděným filmem ze střední, kam všechny ty písně zapadají mnohem přirozeněji než do takového High School Musical. A který je i po vizuální stránce velmi sympatický, takže jako celek utíká velmi rychle. Tolik k pozitivům, jsou tu totiž ještě obrovské "ale". Narvat osudy asi deseti postav do příběhu, který se odehrává během čtyř let, není zrovna nejchytřejší. Než jsem se stačila zorientovat v postavách, dějová linka už se přenesla do druháku, a když v posledním ročníku všichni školu opouštěli, měla jsem pocit, že jsem si z filmu neodnesla prakticky vůbec nic. Postavy jsou totiž docela běžné, některé talentované více a některé méně, v souhrnu však všichni působí dojmem kluka odvedle z běžné čtvrti americké nižší střední třídy. Což vás na jednu stranu nutí se všemi sympatizovat, na tu druhou to ale znamená, že nikdo není skutečně vyhrocený; a pokud náhodou je, v minimálním prostoru, který mu dovolí maximálně jednu osobní scénu za školní rok, se to divák nikdy nedozví. (Kdyby se film více věnoval konfliktu mezi mladou pianistkou a jejím otcem, případně se také více zaměřil na příběh tanečníka a ukázal, co pro něj balet znamená, na škodu by to rozhodně nebylo.) Kolem a kolem z Fame tak vychází možná nejsympatičtější americký hudební film točící se kolem teenagerů za posledních několik let, i kdyby už jen tím, že postavy nevypadají jako vystřižené z titulních stran časopisů, mají větší dávku talentu a jejich život nenabízí jen příjemné chvilky. Více oné dřiny, kterou paní ředitelka v úvodu slibovala a která by mi asi jednotlivé postavy zaryla více pod kůži, by ale na škodu vůbec nebylo. (20.06.2011)

Až se mě někdo zeptá co si představuju pod pojmem filmové peklo tak mu odpovím jednoznačně : Fame - Cesta za slávou. Několik spolužáku se vidí poprvé v životě, ale pak příjdou do školní jídelny a každý začně válet an svůj nástroj a jak vše krásně do sebe zapadá co ? Tenhle styl filmů nechci už nikdy v životě vidět. Jasný odpad bez debat. (26.01.2010)

Originální FAME jsem neviděl, ale remake mne moc nebavil. Iritující písně a průměrně zahrané postavy kazí relativně nestranný koncept, věnující se skupině postav, aniž by té či oné bylo nadržované (nebo to jsem alespoň vytušil jako prvotní záměr). V konečném účtování se, i přes úpornou snahu vyhnout se klišoidním smyčkám, stala celá skladba kumulantem plným klišé a to (společně s neschopností režiséra uhlídat mládežnický afekt a přehrávání) vidím jako zásadní prohru tvůrců. I ta závěrečná koláž vystoupení je nudná stejně jednoznačným způsobem, jako celý film. ...pořád ale lepší, než sterilita MUZIKÁLŮ ZE STŘEDNÍ, to uznávám. II Scénář: Allison Burnett (na základě stejnojmenného filmu z roku 1980 / scénář: Christopher Gore). Hudba: Mark Isham. 40% (20.02.2010)

Ten film v podstatě nemá žádný příběh. Jen máme možnost sledovat osudy pár vybraných jedinců, jak se vypořádávají se 4mi roky na konzervatoři, ale je to celé takové plytké a povrchní. Ale taneční a hudební čísla jsou fajn a když se při sledování uvolníte, možná, že budete z kina odcházet tanečním krokem :) (09.01.2010)

Taneční čísla, pěvecké hvězdy, ale žádná hloubka, do které by divák tak strašně rád zabředl a nevynořil se z ní hned po skončení závěrečných titulků. Prostě vyšumí do ztracena. Tohle je totiž jen film o studentech, kteří se sešli na jedné umělecké škole, kde spolu musí vydržet čtyři roky. Písničku Fame mám přece jenom radši od Irene Cary. (02.02.2010)