Sister
Režie:
Vít PancířScénář:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrají:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip Topol, Kristýna JohanesováVOD (1)
Obsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (4)
Recenze (90)
Sestra patří k nejlepším knihám, co jsem kdy četla. Moc podobností filmu s knihou bohužel nevidím. Pro mě naprosto chybí mystičnost, kterou je děj prodchnutý, syrovost, naléhavost. Ikdyž mám Filipa Topola ráda, jeho hlas ani způsob přednesu mi k tomu nesedí. Snaha asi byla, každý si knihu v hlavě promítá jinak. Alespoň hlavní představitel docela odpovídá. ()
Prevládajúce pocity samoty ovládajú myseľ mnohých mladých ľudí v čase, kedy chú sami zvládnuť svoj svet a dobrovoľne opúšťajú slasť spojenú s dotykom a ochranným závojom materinských pŕs. Osemhran smútku, melanchólie, rozkladu, túžby, spomienok. Po rozchode s prvou veľkou láskou sa tieto pocity vystupňujú. Mladí a talentovaní majú v sebe snahu tieto pocity zakódovať do reči experimentu. Tyc to skúsil so Žiletkami, Pancíř so Sestrou. Okrem odcuzenosti a generačnej spriaznenosti ich spojila aj topolovská poetika vnímania. Rozorvaná romantika smetiskových túžob. Zanikanie panenskej beloby roztápajúcich sa snehových fľakov. Plynutie času v kruhu. Režisér sa miestami veľmi pekne vyhral s obrazom. Len na môj vkus pridlho. Ako polhodinový film ideálne. Ako hodinový snový videoklip Psích vojákov pridlhé. ()
Obrazy ze života trosky? Nevím, nepochopil jsem. Musíte to vidět, aby jste mohli říct: nic mi to neřeklo, nic mi to nedalo. Celé je to spíš mentální, než experimentální, přesto ale nechci, aby ten experiment dělali na mě. Už jsem viděl mnohem nudnější filmy, které mě bavily víc. Myslím, že Pancířovi muselo být jasné, že se to strašně moc lidem nebude líbit. No, tak tady jsem. Hudebně dobré kvůli Psím vojákům, ale jako film to je prostě sračka. Teda alespoň pro mě. ()
odvážně tomu střelim celých pět a předpokládám, že se na mě od přátel opět sesype vlna označení jako "rádoby intelektuálka apod.:)každopádně ač nejsem schopna kvalitně odvyprávět Sestřin děj, působivost na diváka tady funguje jako už dlouho v ničem, hudba Psích vojáků je jedinečná a pokud mi film rozhází všechny myšlenky v hlavě a na to mi podsune nový, aniž bych se o to nějak snažila, je to v hodnocení poměrně jasná volba...však je to až tak experimentální, že mě v tuhle chvíli nenapadá jedinej člověk, kterýmu bych to doporučila ()
Pořád myslím na ty zvuky: na volání tramvaje, na zmrzlináře, na zrcadlo, které je v souladu s Vámi. Na pomíjivosti života nejsou medicíny, ba ani příručky. A co se filmu týče, rozhodně jeho působení tady světě souhlasně odkývám. Plápolá tu modrá, což je nepochopení a extrémní oddanost žánru mezi uživateli. Knížka volala o pomoc a byla tím nejtěžším, co jsem přelouskal. Film naopak rozpustil písmena a složil z nich pěknou výstavu zmaru. Nejdou ruku v ruce, což je dobře. Dává to tomu takovej další rozměr. ()
Reklama