Botostroj

O Botostroji jsem léta v nahodilých poznámkách a zmínkách četl jako o nejhrozivější a nejpříšernější agitce 50. let, až jsem se skoro bál to vidět. Teď jsem to konečně viděl a nezbývá než konstatovat, že jsem viděl řadu mnohem pitomějších filmů. Je samozřejmě nutno vědět něco o době vzniku i o době, v níž se příběh odehrává, aby se k tomu dalo přistoupit s jakýmsi nadhledem. Stejně tak je nutno se ohradit proti hrubému zkreslení portrétu Tomáše Bati, který tady dostává kontury nelidského vykořisťovatele a stoupence fašismu (i když jméno Baťa vůbec nepadne a tvůrci zvolili imaginární bezejmennou postavu "šéfa"). Jinak postavu šéfa musela být radost hrát. Otázkou ovšem je, byla-li to radost pro Vítězslava Vejražku, který byl sám aktivním komunistou. Ovšem proti některým dalším výkonům ve vedlejších rolích (Zdeněk Řehoř, Rudolf Hrušínský) nelze nic namítat a právě pro jejich připomenutí se na Botostroj klidně podívám znovu. (16.06.2012)

Botostroj je jednostranné komunistické zúčtování se zkaženou kapitalistickou minulostí. Botostroj je zřejmě nejucelenější ukázkou úporného legitimizování převzetí moci a správného evolučního kroku nového politického uspořádání. Film je v této funkci nenahraditelným výkonným pomocníkem. Vše lze vysvětlit a upravit v rámci vyššího zájmu. Z agresivně hysterické uvědomělosti naskakuje mrazení v zádech a husí kůže. Botostroj je nestydaté překrucování skutečností angažovanými straníky. Ponechme stranou osobu Tomáš Bati, vpřed ho hnala především vlastní budoucnost a možný blahobyt pro ostatní byl vedlejším produktem jeho vize. Po filmařské stránce je příběh veden nenápaditě až křečovitě v jasně viditelné touze vykreslení vlastního vševědoucího a extrémně subjektivního úhlu pohledu. Po herecké stránce obstojí několik postav, většina trpí toporností a neumětelstvím. Hlavní postavou příběhu je šéf Botostroje (zajímavý Vítězslav Vejražka), prototyp buržoazního velko-vykořisťovatele prosté dělnické třídy. Na sentiment, ani na empatii není žádný prostor, na prvním místě je prosperita osobní a k ní vede cesta chladnokrevně bezcitná. Oslavovaným hrdinou je Josef Horák alias Joska (Vilém Besser), aktivní komunista. Rád plamenně řeční o světlé budoucnosti pro prostý dělnický lid a jeho jedinou činností je snaha o organizovaný odpor. Hlavní ženskou postavou je Marie Dorňáková (Eva Kubešová), skromná dělnice, která je haněna pro mužskou pozornost. Postava Antonína (zajímavý Zdeněk Řehoř), nového správce, má nabádat k větší míře politické angažovanosti. A pochopitelně tím správným levicovým směrem. Postava Lojzy Andrése (Oldřich Vykypěl), pracovitého zedníka, má zvýšit soucítění s nespravedlivě vykořisťovaným dělnickým lidem. Vrcholem úpadku je Jakub (velmi podivný Petr Skála), šéfův poživačný synek bez taktu i charismatu. Nechutný a prospěchářský kapitalismus v různých podobách zastupuje také úslužný ředitel Botostroje Ort (Ota Sklenčka), předpojatá sociální správcová Elsa (Marie Vášová) a pokoušející účetní a boxer Šram (zajímavý Rudolf Hrušínský). Z dalších rolí: nespokojená a záletná Andrésova manželka (Božena Böhmová), stařičká starostlivá Joskova matka (zajímavá Jarmila Kurandová), komunističtí agitátoři a štváči Nikodým (Oldřich Lukeš) a Pazdera (J. O. Martin), kapitalisty vydíraný dělník Pavlica (Kamil Olšovský), komunista a prodavač buřtů Kábrt (Vladimír Řepa), nešťastný pilot (František Peterka), či přizpůsobivý ředitel německé pobočky Hans Hahn (Štěpán Bulejko). Komunista má jasnou představu o životě, pracovat nechce a ani neumí. Řeční, burcuje, protestuje a bojuje proti zavedeným pořádkům, chce se dostat na místo kapitalisty. Ale práce? Ta mu stále smrdí a nemíní za ní nést odpovědnost! Po ideologické stránce je to zrůdnost, po filmové stránce nevyrovnaná křečovitost. (27.09.2017)

Tento film mohl být velkým politickým činem. Mohl z kořenů vyvrátit onu pompu, kterou za první republiky vytvořili Baťovi jeho agitátoři. Onu vymyšlenou legendu o bodrém českém podnikateli. Tvůrci filmu měli k tomu nejlepší předpoklad — Svatoplukův reportážní román "Botostroj", který již v době svého vydaní za minulé republiky vyvolal tolik hněvu mocných a tolik obdivu vykořisťovaných. — Nestalo se však tak. Tvůrci filmu nedovedli vytvořit tak silnou filmovou fresku, která by byla s to se vyrovnat se všemi úkoly. Chtěli odhalit vlčí prostředí kapitalistického Botostroje, chtěli ukázat, kdo to byl šéf. Upadli však do schematismu, který dává filmu vyznít na mnoha místech značně hluše. A nepodařilo se jim ani vytvořit živé typy největších bojovníků proti kapitalistickému zlu — komunistů. Tu zůstali hodně na povrchu a vytvořili postavy matné a nepřesvědčující. Tím vším film značně ztratil na svém politickém ostří i umělecké přesvědčivosti. Filmový přehled 38/1954 (31.05.2009)

Po shlédnutí Botostroje se mi dere ven otázka zda-li má recese skutečně své meze. Ve filmu je velký počet neskutečných plakátovitě stereotypních budovalských hlášek, film skřípe na všech frontách a přesto jsem se nebavil. Hnoje a hoven je tady totiž příliš a čověku se z toho něják zvedá kufr. Překonalo to i můj zážitek z Olověného chleba, děsím se jestli existuje něco co překoná Botostroj... (09.06.2008)

Tentokrát bez jákehokoliv nadhledu a smyslu pro "nechtěný humor" dávám odpad jak vyšitý. Tenhle film považuji za svinstvo nejhrubšího zrna, ze kterého je mi upřímě na zvracení a není divu, že již jeho knižní předloha skončila u soudu. Možná nejuznávanější český podnikatel a průkopník managementu Tomáš Baťa je tedy v tomto paskvilu zobrazen jako naprosto cynický netvor, který terorizuje dělníky, nechává spálit neprodané zboží, sexuálně obtěžuje sekretářku, korumpuje politiky, kteří mu stejně jako policejní rada zobou z ruky a především, aby jeho démonizace dosáhla maxima, finančně podporuje nacisty, už snad chybělo jen aby četníci začali střílet do stávkujících dělníků...jako nástroj propagandy je tedy tento film jistě velmi přesvědčivý i když se nabízí otázka nakolik ho mohl někdo i ve své době brát vážně, a to nejen ve Zlíně. Souhlasím plně s názorem, že tahle špína si nezaslouží minimum pochopení ani z recese. (06.08.2008)