Jezero smrti

Děkuji Jamesi Watkinsi, píši si další důvod, proč nejezdit stanovat k jezeru!! Budu upřímná, k tomuhle závěru jsem dospěla až když jsem konečně (na třetí pokus) film dokoukala do konce. Protože jak bývá hororovým zvykem, postavy jednají bez špetky rozumu a pud sebezáchovy jim taky nic neříká (možná jim křivdím, až se dostanu do nějaké situace, kdy mi půjde o život a přežiji, dám Vám vědět, zda je takové jednání normální). Ale tady se to dá i omluvit, kdo by se dětí bál, že? (evidentně nikdy nebyli v ČR) Při prvním střetu s těmi grázlíky bych chlapečkovi ukázala, co si myslím o tom jeho nářadíčku a poté bych sebrala dementního přítele a jela pryč, ale jak by řekla moje maminka: „Je to přeci film. Herci hrají, co mají na papíře. Nemůžou za to, že má papír trhliny.“ A tak se tam objevuje ještě několik situací, z kterých zůstává rozum stát. Jenže jako by pan scénárista tušil a z ničeho nic mě uzemní několika scénami, kdy jsem konečně začala terorizovaný litovat. Udělala se mi lehce nevolno a dokonce filmu se mi v hlavě opakovala věta: „Toto se už bohužel neděje jenom ve filmu.“ Takže přiznávám, že Jezero smrti má své temné stránky, které posouvají můj pohled na horory o stupínek výš :o) (07.06.2010)

Loštomilý dětičky. Skoro jako pětiletá dcerka jednoho mého kamaráda, kterou jsme jednou spolu s klučíkem z mého příbuzenstva vzali s sebou ven. "Teto, až vyrostu, tak si tě vezmu, jo?" flirtoval se mnou Péťa s rafinovaností předškolního věku. "A co ty, taky si mě vezmeš, až budeš velká?" zeptal se kamarád své ratolesti. Adélka, vyrušená z házení placáků, mu věnovala pohled, jaký má většina lidí vynahrazený pro osoby s IQ pod hranicí mrazu a tónem, jakým obvykle učitelka žákům s obdobně mraženou inteligencí vysvětluje elementární fakta, odvětila: "Ne. Až já budu velká, tak ty přece umřeš." (30.01.2009)

Ano, s mladými už to opravdu není co to bývávalo a tenhle film dává tomuto názoru za pravdu hodně, ale opravdu hodně drastickým a sugestivním způsobem. Příběh o nahánění páru bandou útočníku není nijak originální, jenže to by těmi útočníky nesměla být banda zkažených a nevychovaných puberťáků. A ty jsou vykresleni opravdu věrohodně a budete je nesnášet hned po prvním střetnutí. A pár je navíc velice sympatickej a v podobné situaci bych se asi zachoval stejně. Ale nejdůležitější je tady atmosféra. Ta je tady opravdu vynikající a ten vzrůstající pocit bezmoci se z filmu přenesl i na mě. Tu úplnou bezmoc navíc korunuje nekompromisní závěr, kterej jsem opravdu nečekal a byl fakt docela krutej. Britové dokázali, že umí budovat atmosféru v hororech v poslední době asi nejlíp. Překvapivě hodně mrazivý zážitek. 80% (23.01.2009)

Až znepokojivo reálny a brutálny horror, zatiaľ jednoznačne najlepší mrazivý príbeh za posledných pár rokov. Porcia napätia je brilantná, príbeh (aj napriek štandardnej zápletke) maximalizuje svoj potenciál a už po úvodných minútach začína vyvražďovacie inferno, pekelná jazda smrti. Mladí herci sú ukážkou herectva v existenciálnych situáciách, od hnevu až po zúfalstvo som im veril každé slovo, každý výkrik. Záver je absolútne unikátny, viac takýchto filmov. 95%. (26.05.2009)

Scénář: James Watkins .. Volná britská variace na Deliverance. A vcelku sympatická, byť se zázraky nedějí a klady/neduhy subžánru exploitation jsou zachovány. Technicky zpracované velice slušivě, hudba výtečná - jen třeba akceptovat nepochopitelnou krutost dětských protagonistů (nebo se smířit s tím, že děti jsou rok od roku nehoráznější, podlé svině) a občasnou hloupost všech zúčastněných (obětí i vrahů). (09.11.2008)