Oddělené světy

Jeden z mnoha skutečných příběhů lidí, kteří přišli o své rodiny kvůli absurdní víře a fixaci na sektu. Film velmi věrně ukazuje vnitřní boje člověka, který sektu opouští a těžko se s tím vyrovnává, a kontrasty sterilního náboženského prostředí a okolního světa. Tenhle film by se měl povinně promítat ve školách, možná by pomohl mnoha mladým dezorientovaným lidem nenechat se zblbnout. (14.01.2012)

Určitě každý z nás už minimálně jednou otevřel dveře těm prazvláštním lidem, kteří vám chtěli sdělit dobrou zprávu. Narodíte-li se do podobné rodiny, tak je pro vás dosti obtížné se z podobné mašinérie vymanit. Je to podobné, jako kdyby jste se narodili s černou barvou pleti a v dospělosti se rozhodli, že černí nebudete. Pokud tedy nejste Michael Jackson, tak je to prakticky nemožné. S některými, pro běžného smrtelníka těžko pochopitelnými, záležitostmi nás seznamuje běžný smrtelník Michael Shannon Jr. Velkou výtku bych měl zejména k tomu, že se snímek točí kolem těch dobře známých neduhů (odmítnutí krevní transfuze, intimní zdrženlivost, apod.). Myslím si, že snímek mohl zajít trošku hlouběji a poodkrýt prvky života Svědků Jehovových, které nejsou široké veřejnosti až tak dobře známé. Taktéž si snímek zasloužil poněkud intenzivnější závěr a tím pádem i vyznění. Ani hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická. Pokud někdo našel zalíbení v daném tématu, tak doporučuji zhlédnout spíše snímek Kreuzweg. Naopak mě celkem fascinovalo, že vydání se po stopách Svědků Jehovových je celkem fajn způsob na strávení ucházejícího života v případě absence vyššího či v podstatě jakéhokoli stupně vzdělání. Je to jedna z mála sfér lidského života, kde je vzdělání škodná. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (12.03.2017)

80%. Odporné, odporné, odporné... a právě proto tak dobré. Realistický (vlastně i skutečný) a onervyokrádající příběh o sektě, která ničí rodiny, vztahy a životy, aby si podvolila duše přívrženců, ze kterých se pak stávají doslova zombie. A to je cílem Svědků - podmanit si davy, aby manipulace s kolektivním uvažováním společnosti byla ještě jednodušší. Sára to prokoukla včas, teď ještě těch ostatních 20 milionů. Pěkně natočený, decentní, a přece zlehka extremistický snímek, který sice nešokuje a není kontroverzní, ačkoli by k tomu vzhledem k tématu mohl lehce sklouznout, ale ukazuje realitu takovou, jaká je a jakou ji je třeba změnit. Zavoláme Starší, Dánové opět válí. (15.12.2013)

Dánská režie se nám snaží uvědoměle ukázat lidské předsudky vůči jinému vyznání, odlišnému životu atd. Pěkná ukázka toho, jak jsou Jehovisté dementní a vlezlý a my je na druhou stranu nechceme pochopit. Vlastně ani nevím, k jaké straně se film přiklání. Znát postoj režiséra, mohla být tahle hádanka vyřešena. Takhle je to fifty fifty a asi to tak má být, jednoduše jen ukázat úskalí světa svědků Jehovových. To se povedlo, ale zajímá mě to úplně stejně, jako když mi nějaký to jejich jelito zabouchá na dveře. Stejnej nesmysl by se mohl natočit o každý organizaci a sektě. Norsko má ale potřebu světu ukázat situaci Jehovistů. Jako zarputilý ateista, pohrdající veškerou vírou a všemi náboženskými organizacemi jsem se snažil o nezaujatý postoj, ale tady je všechna snaha marná. Nuda k uzoufání, nesmyslný bláboly, nesympatičtí herci (až na Rosalinde Mynster - ta se opravdu snažila). Film je podle skutečného příběhu a mladým lidem v rodinách Jehovistů možná pomůže v jejich situacích a rozhodováních, pro ty ostatní je k ničemu. Pokud ale patříte mezi ty, kteří těmhle pošukům otvírají dveře rádi, a snad dokonce s nimi řešíte jejich apokalyptické vize a listujete v jejich kýčovitých knížečkách, pak se na film 100% podívejte. Pro vás dávám 100% a doufám, že vám film otevře oči. Pro ty, kteří jako já těmito lidmi víceméně pohrdají, bych doporučil pustit si úplně něco jiného. Hodnotím 15%, které patří pouze Rosalinde Mynsterové. (06.03.2012)

Nesmírně děkuji a jsem vděčná České televizi, že nám ve Filmovém klubu zprostředkovává ty krystalicky čisté, opravdové, a komerčně neobroušené klenoty evropské tvorby. A proto bych i ráda, aby zvláště u severských snímků, prosím ponechávala původní znění s titulky:) Velká škoda, v tomto případě zrovna dánského jazyka, který sotva dokáže filmu dodat ten správný "chladivý" pocit a celkový dojem, když se na něj "naháže" náš dabing. Příběh je nenásilně, civilně, skromně a přitom velmi účinně divákovi předkládán, aniž by tak činil nějakou šokující formou, vytvářel z filmu drsné a mrazivé drama. Nepoukazuje na to velké "zlo" ani nesmyslnost či zaslepenost tohoto vyznání. Což jsem myslela, že tomu tak bude. Hezky a mému dojmu velmi blízko to vyjádřil ve svém komentáři Radek99. Velmi sympatická ústřední dvojice mladého páru vede příjemně celý snímek. A nemůžu si pomoci, ale Johan Philip Asbæk mi připomíná Ewana McGregora. Ještě někomu?:) (10.10.2011)