Oddělené světy

Film mě dostal především svým realistickým pojetím. Místy mě skutečně mrazilo z toho, kam až jsou jistí lidé kvůli své zaslepené víře schopni zajít, zatratit svou vlastní rodinu, uzavřít se před okolním světem. Vše je zde zobrazeno z pohledu mladé dívky, která začne o své víře pochybovat a ocitá se tak před volbou, zda je důležitější svoboda, nebo rodina. Výborně natočený film, který těží především ze skvělého scénáře a výborné Rosalinde Mynster. Pro mě silný filmový zážitek. (15.04.2012)

Síla Oddělených světů spočívá jednak v tématu střetu náboženského pohledu na svět, který se řídí strnulými pravidly formovanými v dávné minulosti a nerespektuje měnící se společnost, s pocity dospívající dívky, která se musí vyrovnat s probouzející se sexualitou a s poznáním, že existuje i svět mimo její náboženskou komunitu, svět pestřejší, svobodnější a lákavější. Jenže ochutnat jeho plody znamená riskovat vyobcování z prostředí, které dosud tvořilo vaše zázemí, a ztratit přízeň nejbližších členů rodiny a přátel. Druhým plusem je obsazení hlavní role. Rosalinde Mynster je dostatečně tvárná a schopná herečka, aby jí člověk uvěřil jak polohu citově tápající pubescentky, tak i oddané dcery, která chce dostát závazkům k rodině. Navíc je i sympatická, takže divák stojí na její straně, aby v tom nevyhnutelném střetu utrpěla co nejmenší šrámy. Film zdůrazňuje známé kontroverzní body v učení Svědků Jehovových. Je ale nutné zdůraznit, že z hlediska svého působení na veřejnost byli vždycky nebezpečnější např. vyznavači taťky Moona se svou taktikou bombardování láskou a především desítky malých skrytě působících sekt, jako byl u nás případ stoupenců Imanuela Parsifala. Taktika náboru nových oveček, jaký Svědci Jehovovi praktikují, moc efektivní není. Na druhou stranu, jestli se něčím opravdu zásadním liší od stoupenců tradičních křesťanských církví, pak je to zápal svých příslušníků a odhodlání žít důsledně v souladu se svým přesvědčením. Celkový dojem: 75 %. Film by si možná zasloužil silnější závěr. (26.01.2013)

Jeden z mnoha skutečných příběhů lidí, kteří přišli o své rodiny kvůli absurdní víře a fixaci na sektu. Film velmi věrně ukazuje vnitřní boje člověka, který sektu opouští a těžko se s tím vyrovnává, a kontrasty sterilního náboženského prostředí a okolního světa. Tenhle film by se měl povinně promítat ve školách, možná by pomohl mnoha mladým dezorientovaným lidem nenechat se zblbnout. (14.01.2012)

Ještě teď mi běhá mráz po zádech.. Chvílemi jsem jen kroutila hlavou nad tím, čemu je člověk ochoten uvěřit a podlehnout i za cenu vlastního života.. Rosalinde Mynster byla krásná a svoji roli zahrála lépe než přesvědčivě.. Skutečně jsem jí věřila všechny slzy i radost.. Kdo mě ale zaujal mnohem víc, to byl Johan Philip Asbæk.. Není to kdovíjaký krasavec, ale vyzařuje z něj něco, díky čemuž mě film bavil mnohem víc.. Možná to byla lidskost.. Každopádně byl úžasně přirozený a skutečný! I hudba je nádherná.. A líbí se mi, že film si na nic nehraje.. Vše je natočeno prostě tak, jak to chodí - a to je skvělé!!! (10.04.2012)

Skutečný příběh o vítězství srdce a zdravého rozumu nad zvráceným bohem, který nutí otce a matky vyhnat a již nikdy nespatřit své děti, pokud se „proviní“ něčím tak lidským, jako je láska (nebo taky čtením nedoporučených knih nebo sledováním TV...) Pokud nás tento Bůh odmítá přijmout se všemi lidskými chybami, potřebami a city, tak jaké nás tedy chce? Vygumované poslušné robůtky, kterým pak za odměnu nadělí věčný život? Takový Bůh, který vám sebere veškeré právo na vlastní úsudek a svobodnou vůli, aby za to vykšeftoval do svého rajského královstvíčka další rozesmáté šťastné figurky si má říkat Bůh?? A skutečně nás tento „Bůh“ počastuje svojí milosrdnou přízní jen když nosíme uniformu jedné z mnoha jeho politických stran, které si říkají církve nebo sekty? Jsem šťastná za Sáru, jejíž příběh jsem ve filmu sledovala, že zvolila tak, jak zvolila. Pokud bych také někdy musela volit mezi vírou, rodinou a láskou..a nepochybuji, že je to ta nejtěžší volba, zvolila bych stejně jako ona. (13.11.2011)