Oddělené světy

Skutečný příběh o vítězství srdce a zdravého rozumu nad zvráceným bohem, který nutí otce a matky vyhnat a již nikdy nespatřit své děti, pokud se „proviní“ něčím tak lidským, jako je láska (nebo taky čtením nedoporučených knih nebo sledováním TV...) Pokud nás tento Bůh odmítá přijmout se všemi lidskými chybami, potřebami a city, tak jaké nás tedy chce? Vygumované poslušné robůtky, kterým pak za odměnu nadělí věčný život? Takový Bůh, který vám sebere veškeré právo na vlastní úsudek a svobodnou vůli, aby za to vykšeftoval do svého rajského královstvíčka další rozesmáté šťastné figurky si má říkat Bůh?? A skutečně nás tento „Bůh“ počastuje svojí milosrdnou přízní jen když nosíme uniformu jedné z mnoha jeho politických stran, které si říkají církve nebo sekty? Jsem šťastná za Sáru, jejíž příběh jsem ve filmu sledovala, že zvolila tak, jak zvolila. Pokud bych také někdy musela volit mezi vírou, rodinou a láskou..a nepochybuji, že je to ta nejtěžší volba, zvolila bych stejně jako ona. (13.11.2011)

Nesmírně děkuji a jsem vděčná České televizi, že nám ve Filmovém klubu zprostředkovává ty krystalicky čisté, opravdové, a komerčně neobroušené klenoty evropské tvorby. A proto bych i ráda, aby zvláště u severských snímků, prosím ponechávala původní znění s titulky:) Velká škoda, v tomto případě zrovna dánského jazyka, který sotva dokáže filmu dodat ten správný "chladivý" pocit a celkový dojem, když se na něj "naháže" náš dabing. Příběh je nenásilně, civilně, skromně a přitom velmi účinně divákovi předkládán, aniž by tak činil nějakou šokující formou, vytvářel z filmu drsné a mrazivé drama. Nepoukazuje na to velké "zlo" ani nesmyslnost či zaslepenost tohoto vyznání. Což jsem myslela, že tomu tak bude. Hezky a mému dojmu velmi blízko to vyjádřil ve svém komentáři Radek99. Velmi sympatická ústřední dvojice mladého páru vede příjemně celý snímek. A nemůžu si pomoci, ale Johan Philip Asbæk mi připomíná Ewana McGregora. Ještě někomu?:) (10.10.2011)

Tiez som si hovoril - co uz len moze byt zaujimave na zivote ludi, ktori patria do sekty Svedkov Jehovovych. Okrem toho ze chodia od dveri k dveram a hovoria s ludmi. Svet Svedkov Jehovovych je svet minulosti, ziju v strnulych nemennych pravidlach ...... ako plus mozno hodnotit to , ze reziser a filmari pristupuju k Svedkom Jehovovym bez demonizacie a nehadzu na nich spinu. Coz mne je jedno ked sa na tu sektu kyda spina od oklia - lebo maju svoje utkvele predstavy ze nesmu tusim prijat transfuzie krvi, odmietaju sluzbu v armade a neucastnia sa politickeho zivota - mno ale ako vieme, prepojenie ekonomiky s politikou je uz dlhodobo zname - a ekonomika sa dotyka kazdeho cloveka : 70 % (20.06.2019)

Ohromné zklamání. Jako náhled pod pokličku známé náboženské organizace Odlišné světy fungují jen částečně. Neukazují jakým způsobem Svědkové Jehovovi pracují, ale soustředí se zejména na důsledky vnitřních předpisů. Největší důraz je zde kladen na problematiku opuštění svědků, tedy provázanost jednotlivých členů. Bohužel se snímek točí od začátku ve smyčce, neustále se opakuje a vývoj je téměř nulový. Jako vystihnutí pocitů hlavní hrdinky to je zajímavé a nejspíš i pravdivé, ale z diváckého hlediska se nejedná o příliš uspokojivou záležitost. (09.05.2011)

Lidé mají zvláštní dar zbytečně komplikovat své životy a především životy těch ostatních. A to díky jinému daru či spíše prokletí. Tam kde jsou emoce, tam je radost ale většinou i obrovská bolest. V té chvíli má člověk nejblíže k "oprášení" svého dalšího daru - k víře. Mně však zůstává záhadou, proč se lidé upínají k bohu tak krutému a destruktivnímu, bohu některých částí Starého zákona. Proč by chtěl jakýkoliv Bůh po člověku, aby zavrhl své nejbližší, své rodiče, děti, sourozence? Bůh tedy není láska? Je tedy Bůh nenávist? Ale je to pak ještě Bůh? Děti, které vyrůstají ve víře svých rodičů stojí před krutým rozhodnutím, stejně jako rodiny mladých lidí, kteří se stanou kořistí "průkopníků". Jak kruté bylo ve filmu sledovat odlišné chápání tohoto rozhodnutí v etapách vyvíjejícího se dětského rozumu a vnímání okolí. Autorům patří můj obdiv. (25.04.2011)