Oddělené světy

Film ukazuje živod svědků Jehovových i mimo něj. V sektě jsou jasná pravidla a pokyny a když je porušíš, tak tě mohou vyloučit. Cokoliv, co je nadměrná víra v něco, je špatné a film je toho důkazem. Také mi vadila nerozhodnost hlavní hrdinky, což bylo jako telenovela na pokračování. Spíše nedoporučuji. (22.03.2018)

Ohromné zklamání. Jako náhled pod pokličku známé náboženské organizace Odlišné světy fungují jen částečně. Neukazují jakým způsobem Svědkové Jehovovi pracují, ale soustředí se zejména na důsledky vnitřních předpisů. Největší důraz je zde kladen na problematiku opuštění svědků, tedy provázanost jednotlivých členů. Bohužel se snímek točí od začátku ve smyčce, neustále se opakuje a vývoj je téměř nulový. Jako vystihnutí pocitů hlavní hrdinky to je zajímavé a nejspíš i pravdivé, ale z diváckého hlediska se nejedná o příliš uspokojivou záležitost. (09.05.2011)

Díky osobní zkušenosti jsem byla hodně zvědavá, jak se dánští filmaři s problematikou odchodu ze sekty vypořádají. Vcelku obstojně a věrně vystihli do jaké samoty se člověk vrhá, když zvažuje, zda opustí svědky Jehovovy. S denním odstupem bych však filmařům asi vytkla přílišnou zkratkovitost. Ta vnitřní proměna mi přišla příliš rychlá a snadná a neodpovídá tak úplně osobním prožitkům lidí, které znám a kteří tuto organizaci opouštěli. Až na pár drobností ale žádnou větší faktickou chybu ve filmu neshledávám. Rozhodně užitečný a prospěšný počin. Anders W. Berthelsen je přesný co by "hodný" a "sympatický" starší. Tedy z psychologického hlediska. Ale ty polodlouhé vlasy a strniště, to by jmenovanému staršímu rozhodně neprošlo... :-) (22.08.2008)

Sonda do hlubin jehovistovy duše aneb když vám silno jebe na kebulu, tak je jedno čemu věříte. Poměrně přípočarý pohled na konflikt rodiny jehovistů, kteří chudáci musej čelit svodům běžného života v nejehovistické společnosti. Po formální stránce v pořádku, po té emotivní typicky skandinávsky chladné a ani té severské produkci stále nemůžu zcela přijít na chuť. Jinak ale snímek nanejvýše doporučení hodný! (18.12.2013)

S oblibou občas listuji Strážnou věží, zejména sekcí s dotazy čtenářů. Při čtení této sekce se stejným dílem bavím absurdními otázkámi i ještě absurdnějšími odpověďmi (na sebetriviálnější dotaz je věřícímu seriózně odpovězeno z kontextu vytrženým, abstraktním a nicneříkajícím citátem z Bible) a stejným dílem je mi smutno. Nemám rád dogmatismus a fanatismus v kterékoli podobě - a esencí členství ve Svědcích Jehovových je, zdá se, být právě dogmatikem a fanatikem, tedy nepřipouštět si jakékoli pochyby o svém přesvědčení či o jeho schopnosti zodpovědět každou otázku lidského bytí. Právě v tomto bodě působí film To verderer naivně. Znám osobně několik fanatických lidí různých zaměření (byť se jim úporně snažím vyhýbat) a musím konstatovat, že jakákoliv racionální diskuse s nimi je nemožná a předem odsouzená k nezdaru. Film To verderer se však diváka snaží přesvědčit, že stačí poměrně málo k tomu, aby se vírou zaslepenému člověku otevřely oči, zejména že je prý potřeba láska. Film však nedostatečně vykresluje a zdůvodňuje psychologické motivy jednání postav, resp. je podává zkratkovitě, a působí tak nevěrohodně. Stejně tak se zde vyskytuje určitá tezovitost a přehnaná doslovnost (všichni víme, že Svědci Jehovovi rozdávají po domech své publikace s kýčovitými obrázky, stejně jako že odmítají transfuzi krve a věří v brzký Armageddon - film to však nezapomene několikrát zdůraznit a současně odsoudit, čímž pouze neinvenčně přebírá zažitý stereotyp). Snímku se však v žádném případě nedá upřít technická zručnost (zejména práce s kamerou a střihem je skvělá a upomíná stylem na jiná dánská filmová dramata poslední doby - kupodivu mívají v tomto ohledu dost společného) a herecké výkony jsou vynikající. (18.02.2009)