O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli

Nějak jsem nepostřehla během celé pohádky jakoukoliv zápletku. Teda tuším, že byla asi někdy v době turnaje nebo zásnubní hostiny, kdy krásná panna obsluhovala na své zásnubní hostině v rozedrané krvavé kytli, ale že bych v průběhu příběhu viděla nějakou gradaci děje a akce, se opravdu říct nedá. Věřím, že ani dítě v tom nedokáže najít o moc víc než já. (30.12.2013)

Když mi bylo pět,mamka mě na tohle vzala do kina v předsevzení hezkého víkendového dne. To ještě ale netušila,jak moc se budu nudit. Celý tenhle výtvor mi jako pohádka vůbec nepřišel, místy mě to vážně docela děsilo a chvílemi jsem usínala nudou nad tím, kde se berou ty otravné nicneříkající dialogy. Z kina jsme já i mamka odcházely pěkně otrávené... (18.08.2006)

Nebylo to úplně špatné - ale rozhodně se to nedá považovat za snímek pro děti (záměrně nepíši za pohádku), už jen pro tu poezii, která nejmladší diváky nenadchne. Na druhou stranu, když to není pro děti, tak pro koho? Dospělého tento film zaujme snad ještě méně... Každopádně Filipu Blažkovi podobné role sedí dokonale a ani tady tomu nebylo jinak. To Ježková, jako princezna, už mi tam seděla méně, ale přežil jsem to... (20.04.2014)

Dneska jsem si jen tak po návratu z práce pustil ČT s nevyřčenou otázkou čím nás dnes zase bude krmit a hned poznal tu dávnou na mandolínu vydrnkávanou melodii... I pohodlně jsem se usadil a nechal se odnést o více než 20 let zpátky... Zpátky na Krumlov, Točník, Žebrák, Kašperk a vůbec na všechna ta krásná místa kam jsem jezdil na středověké slavnosti. Tam pak vpíjel atmosféru ,,středověku a renesance'' jak jen to šlo... V těch dobách vznikla i tato záležitost. Hudbu nesložil nikdo jiný než Petr Traxler a ,,modří'' již jistě vědí, když napovím Skiffle Kontra. Tento romantický film rozhodně není pohádkou byť mnohé jistě mátly někdy až hrůzné kostýmy. Je to veliká škoda, protože příběh sám je velice poetický, vezoucí se na vlně romantismu. Chápu, že už tehdá mohl působit naivně a to nemluvím o přiblblém dnešku. Bohužel navzdory snaze udělat film výpravným, některé kostýmy (za všechny jmenujme prostředního rytíře - dal jsem mu pracovní název Měsíčník) byly hrozné. Jestli mám na něco vážně averzi je to rytíř ve fialových legínách a je úplně jedno zda v nich běhá Richard Gere nebo Filip Blažek. Měsíčník měl kombinaci zelené se žlutou, případně bledě modrou a bylo to barevně šílené i na devadesátky, které přály hodně barevné módě. Někteří rytíři měli jakési sukně připomínající ubrusy, jeden nebožák měl spodní lem obšit krajkou, byť od pasu nahoru byl oděn v turnajové brnění. Oni vůbec všichni ti zbrojnoši toulající se hradem v turnajovém brnění (tedy brnění určeném k turnajům aby se minimalizovalo zranění) byli k smíchu. Nesedla mi tam ani moc Jitka Ježková, z níž je dnes fešná čtyřicítka, ale tehdy to bylo ještě takové nic s velkýma očima a proklatě prázdným dekoltem .-). Komu to tam naopak slušelo byla Míša Kuklová v podobě lásky. Zvláštní byl i divně rozmazaný obraz, připomínající pohled přes zapatlané brýle a to zejména na skupinky zbrojnošů na slunci. Nevím zda to bylo odlesky od zbroje nebo záměr... Ať tak či tak, MC kazetu s písněmi Traxlera samostatně vydanou a zpívanou jen jeho skupinou, nikoliv herci jako ve filmu jsem měl a měl jsem ty písně i příběh moc rád. Proto jsem u tohoto počinu více než shovívavý. Je to otisk doby doby svým způsobem rarita jíž by dnes už jen těžko natočil. Otisk tehdejšího mládí (herců i mého), otisk nesoucí sebou kupy vzpomínek. Krásných vzpomínek. Čas mezitím poskočil mohutně vpřed, není už ani Petr Traxler, leč balada o krásné paní a třech rytířích zůstává... A tak dávám za tři jednoruční meče. Vím, že je to velkorysé hodnocení, ale ty odpady si to nezaslouží! * * * (30.10.2019)

Když jsem tuhle rytířskou romanci viděl v dětství poprvé, taky jsem se neubránil zklamání. Veškeré dialogy a vyprávění kompletně ve verších, k tomu netradiční, ne zrovna pohádkový styl vyprávění, úspěšně se vyhýbající nudě, klišé a plytkosti většiny, hlavně dnešních, pohádek. To nebylo nic z toho, co jsem od snímku podobného vzezření čekal. Když k tomu ale dnes připočtu výbornou dobovou, doopravdy gotickou hudbu, povedené kostýmy, kulisy a výpravu a špetku důmyslného vtipu, kterým je to okořeněné, vychází mi snímek o lásce, cti, dvornosti a statečnosti, který pro svojí jedinečnou atmosféru rozhodně stojí za to vidět. (11.04.2013)