Temnota dětské duše

Nějaké duše tam byly , nějaké děti se tam taky poflakovali a temnota se projevila, když jim asi došli prachy a byli tam nějakou tu dobu po tmě. Jinak úplně mimo mísu film. DVD jsem někomu daroval s tím, že se na to musí podívat , jen abych to nemusel vozit domů. Zařadil bych to do kategorie Z jako zbytečné (30.10.2011)

Celkem fajn horor, který se ale dle mého nakonec snaží zamotat divákovi hlavu tak moc, že z toho nakonec nemůže vylézt něco, co ho oslní. Co asi budeme povídat, já jsem spíše dějový typ, což mi zrovna u tohohle filmu trochu chybělo. Jako kdybych byl o něco ochuzen, což je pocit, který se s finále může snadno dostavit u každého. (25.11.2016)

Látka ( román ), ktorý bol toľko krát spracovaný a zadaptovaný, že si kľudne môže podať ruku s nejakým tým Shelleyinym alebo Stokerovým bestsellerom. Tentokrát sa Turn Of The Screw pozrel do súčasnosti, čo z môjho pohľadu je trošku na škodu ( predsa len gothic horory mávajú lepšiu atmosféru ), ale iný prístup k príbehu ( myslím tým režijné myšlienkové pochody ) robí z filmu občas aj pekne strašidelné dielo. Tak teda, ako pre koho. (08.09.2017)

Nemám rád anglické filmy. Nepáčia sa mi anglické horrory. Zopár som ich už videl a z prevažnej väčšiny to bola len nuda a strata času. Takže do titulu "Temnota detskej duše" (In a Dark Place), ktorý bol natočený v anglicko-luxemburgskej koprodukcii som sa veru moc nehrnul. Pustil som si ho viacmenej z donútenia. Mal to byť vraj vynikajúci ducharský horror plný napätia a ponurej atmosféry. Nič také mi však nebolo dopriaté. Zahliadol som len zmätený príbeh mladej, traumatizovanej Anny, ktorá sa zamestná ako opatrovateľka dvoch podivných detí. Nuda od začiatku až do konca. * (29.12.2019)

Normálně mi nedělá problém komentovat film bezprostředně po jeho shlédnutí, ale u tohohle to problém byl a pořád (už je to asi 5 dní) ještě je. Temnota dětské duše je, pro mě zcela překvapivě, totiž jeden z těch filmů, který pokračuje i poté, co ho dokoukáte, vězí vám v hlavě a ovlivňuje vaše myšlenky, nutí vás rozebírat to co jste viděli dál a dál a nutí vás snažit se dopátrat se alespoň nějakého závěru ohledně toho, co jste to vlastně viděli. Pro mě tento film byl skoro rána z čistého nebe. Pravda, je to jako by si scénárista a režisér otevřeli kuchařku duchařských (?) hororů a podle těch nejvyzkoušenějších a nejzaručenějších receptů (podle nichž nemůžete nic zkazit), natočili sice ne originální, ale chutný psychologickoduchařský chod. Ale!!!!! Přes všechnu neoriginálnost a komornost pokrmu, ho dokázali přikořenit něčím, co zanechává dlouhý chuťový ocas. A to je něco, co mám na filmech hodně rád, když s vámi tráví nějaký čas i poté, co vyjdete z kina, nebo vytáhnete DVD z přístroje. Bezprostředně po shlédnutí filmu a i hlavně díky náhlému, nečekanému a na první pohled nic nenaznačujícímu a nevysvětlujícímu konci (film jako prostě najednou skončí, jako když zmáčknete vypínač a v místnosti se najednou, v nečekanou dobu) zhasne, jsem lavíroval na nějakých 50%. Jenže druhý den ráno jsem šel vyvenčit psa a zjistil jsem, že ten film nemůžu pustit z hlavy a tak jsem tomu dal volný průchod, strávil s ním celé venčení a dobral jsem se k tomu, že jednak ten konec má svůj smysl, ale najednou mi dává smysl i celý film. Takže, v mých očíh ten film zraje jako víno, čím delší doba uplývá od okamžiku, kdy jsem ho viděl, tím více v mých očích stoupá na hodnocení. A nejen kvůli dobře odvyprávěnému příběhu, ale také kvůli Leelee (konečně nějaká dobře stavěná, neokázale hezká herečka s neuvěřitelně uhrančivýma očima), Taře Fitzgerald a zajímavé hudbě. Možná si budete klepat na čelo, ale jdu do 4*. Tu pátou nedávám jen z jakéhosi záchvatu objektivnosti. (13.08.2010)