Zákon gangu

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)

Hodně netradiční seriál. Ukázka toho, jak funguje jeden motorkářský gang v Kalifornii. Velkou část seriálu táhnou herci. Hunnam je neokoukaný a talentovaný. Dvojice Perlman a Segal ze sebe taky dostávájí maximum. Taktéž pochvala za skvělou hudbu. První řada ale zdaleka není dokonalá, tvůrci se zdá se pořád rozkoukávají a několik věcí by šlo vyřešit mnohem lépe. Tak jako tak mi tihle motorkáři přirostli k srdci. 2. série Druhá řada se vyvarovala všech předešlých chyb a těch 13 dílů je naprosto lahůdkový zážitek. Po finále jsem musela ještě hodinu sbírat čelist z podlahy. Silně zasloužených pět hvězd. Abych to zkrátila, do 7. řady je to s kvalitou na vlnách. Když to Sutter promyslí, jsou SOA geniální, v opačném případě je to blbá soap opera. Kvůli konci už se na to nikdy nepodívám, ale z mnoha důvodů je to stále jeden z nejoriginálnějších seriálů za poslední dekádu. Hunnam si zasloužil Emmy. (26.08.2009)

Sons of Anarchy považuji za svojí srdeční záležitost - a to i přesto, že rozhodně to nebyla láska na první pohled :-) Přiznám, že skrz první tři řady jsem se musela občas až prokousávat. Pamatuji chvíli, kdy jsem "synáčky" snad na měsíc úplně položila k ledu s tím, že tohle není můj šálek čaje a zřejmě se k tomu nevrátím. Ale prostě nějak mi to nedalo a dala jim druhou šanci. Díky bohu, že jsem to udělala! Úderem prvního dílu čtvrté řady se spustí tak neskutečná smršť, že jsem se nestačila divit a jela jeden díl za druhým. Když to vezmu zpětně, tak Sons of Anarchy na to jde pomaloučku, polehoučku. O dramatické chvíle není nouze ani v těch prvních sériích, ale rozhodně se to nedá srovnat s tím, co přijde. Zákon gangu - ačkoliv by se mohlo zdát - není seriálem, který by primárně stavěl na akci, je to hodně (možná hlavně) o vývoji téměř všech postav, které se v seriálu objeví. Nikdo nezůstal takový, jaký byl na začátku. Sledovat přerod postav - na pozadí gangsterských válek, půtek, intrik, zrad, krveprolití, rodinných sporů, nenávisti, lásky - to je pastva pro oči! Sons of Anarchy - seriál, který gradoval a gradoval, vyloženě až do posledních vteřin posledního dílu, kdy jsme naposledy s Jaxem sedli na tu vymazlenou motorku, za zvuků písničky Come join the murder , se vydali vstříc fantastickému finále..... (13.03.2017)

Nekřesťansky dlouhý komentář k nekřesťansky krátkému seriálu. Šedesátá léta. Silné stroje, zmlácení negři, hipíci, Gypsy Jokers, barbituráty, LSD, Jefferson Airplane, hromadné šukačky a víkendové pivní radovánky. Jedna výjimečná dekáda obestřená hustým oparem pozitivní energie a neutuchající nespoutanosti, tlakem času a hamižnosti vykostěná na pouhý závan nostalagie v časech přítomných a nadcházejících. Byly to romantické časy, když nejbrutálnějším činem Hell's Angels byl pobodaný negr a zlomená čelist. Jenomže nic netrvá věčně, pěsti vystřídaly glocky, nože brokovnice a řetězy ákáčka, obživou se stal prodej narkotik a pašování zbraní. Než se kdo nadál, byla tu osmdesátá léta, pobočky se rozšiřují za oceán a s nimi i odvěké konflilty s konkurenčními gangy. V naší nejmilejší Evropě všemu nasadily korunku skandinávské masakry na počátku devadesátých let, krvavý konflikt mezi Hell's Angels a Bandidos jednou provždy narušil seveřanům idylu a pasoval legendární gangy na veřejného nepřítele číslo jedna. Sons of Anarchy je zatím to nejkomplexnější dílo zabývající se zmíněnou tématikou. Do detailů je rozebráno fungování gangu zevnitř i zvenčí, korupce z řad maloměštáckých fízlů i průběh vyšetřování agentů ATF a FBI, zkrátka co série o to větší je kladen důraz na konspiraci ve vysokých vládních kruzích. Tam, kde rating seriálu svazuje jazyk na skautské "shit" a "damn", foukají do plachet politické nekorektnosti do posledního puntíku vymazlené brutalitky, špička pyramidy jsou bez diskuze lahůdkové headshoty, Showtime a HBO se můžou jít vycpat. Výběr postav a jejich představitelů je více méně dokonalý, každá z nich svým velmi specifickým způsobem přiroste k srdci, nulový vliv na to má skutečnost, že některé charaktery uhnívají rychleji než mrtvá šlapka v kufru nevadského hlavouna. Nutné zlo je nakonec pouze Katey Sagal, jejíž Gemma "Matka klubu" Teller se brzy začne zajídat a přináší do SoA přesně to, co v tak chlapáckém seriálu mít nechceme. List záporáků je skutečně pestrý, od bisexuální agentky ATF, práskače s náckovským buldočkem, irského přeběhlíka, negrů, Umaštěnců, Rejžožroutů, ruské mafie, až po samotné FBI a kartel. Sestava soundtracku potěší nejednoho hudebního fajnšmekra, každá epizoda se pyšní minimálně jednou říznou rockovou vypalovačkou. Ale tou pravou třešničkou na dortu jsou geniální camea - Stephen King, James Cosmo, Danny Trejo a hlavně ex prezident klubu Sonny Barger. Sons of Anarchy je jednoduše ten nejfrajerštější a zároveň jeden z nejsympatičtějších seriálů současnosti a do páté série počítám vteřiny. (22.08.2012)

Výborné drama z prostředí drsňáků na motorkách, okolo kterých byste se rozhodně jen tak na babetě neprojeli. Celé to spíš než akci sází na výborně napsané postavy a vztahy mezi nimi a tahle taktika většinu času funguje na jedničku, i díky výborným hercům. Atmosféra jižanského městečka je výborná a navíc do toho hraje celou dobu výborná hudba. Jen škoda místy pomalejšího tempa a že v některých dílech jsou postavy na můj vkus až moc velký svině.1. série sice za 70% ale seriál má ovšem nečekaně velmi stoupající tendenci a čtvrtá série zatím patří mezi nej série, který jsem kdy v seriálu viděl. 2. série: 90%. 3. série: 85%. 4. série: 100% 5. série: 100% 6. série: 90% (25.03.2011)