Režie:
Erik PoppeScénář:
Harald Rosenløw EegKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Pål Sverre Hagen, Trine Dyrholm, Ellen Dorrit Petersen, Fredrik Grøndahl, Trond Espen Seim, Angelou Garcia, Henriette Garcia, Terje Strømdahl (více)Obsahy(3)
Trest uložený soudem končí, ale tíha viny i nemožnost odpuštění zůstávají. Velkými mezinárodními festivaly neprávem přehlédnutý snímek norského režiséra Erika Poppeho předkládá mnohovrstevnatou úvahu o tíze viny a o tom, jak je nelehké odpustit. Mladík Thomas byl čerstvě propuštěný z vězení, kde si odseděl trest za zabití malého chlapce, a dostal místo varhaníka v kostele. Svou minulost cíleně tají a jeho talent i energie, kterou dává do každé skladby, si získávají srdce lidí z jeho okolí. Thomas se postupně začíná sbližovat s farářkou Annou a jejím chlapcem. Jednoho dne ho náhodou v kostele pozná Agnes, matka hocha, kterého zabil. Vypjaté psychologické drama staví na pečlivě profilovaných osobnostech hlavních i vedlejších postav a také na důmyslně rozloženém vyprávění. To skládá obraz popsané situace ze dvou odlišných perspektiv: nejprve divák vidí dění jakoby očima Thomase a pak se v zásadě totožné události ukáží z pohledu Agnes. Díky tomu publikum nejprve vidí pachatele sužovaného tíhou viny, ale také doufajícího v nový život, a posléze dostane pocítit vnitřní strach i ztrátu jistot matky, která přišla o dítě, a nedostalo se jí odpovědi na prostou otázku: Proč? (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
Pål Sverre Hagen a Trine Dyrholmová to rozehráli strhujícím způsobem a film si rozdělili napůl.. Mladý muž vychází z vězení a snaží se začít znovu, nastoupí na místo varhaníka v kostele, jehož představený mu dá druhou šanci.. Jakmile se na scéně objeví matka oběti, film nabírá otáčky a atmosféra nepříjemně houstne před očima.. Cesta ke smíření je dlouhá a bolestná.. Hutné psychologické drama o ztrátě největší a s hudbou krásnou tak, že se tají dech.. ()
Nórska dráma je okrem výborného scenára i obrazovou lahôdkou. V prvej polovici sledujeme snahu hlavného hrdinu, práve prepusteného z väzenia po odpykaní si trestu za vraždu chlapčeka, snažiaceho sa zaradiť do života mesta v ktorom vyrastal kde túto tragédiu majú ľudia ešte stále v pamäti. V druhej polovici však nastupuje na scénu rodina ktorá prišla o syna a hlavne počínanie jeho matky po tom čo sa dozvie že vrah je už na slobode. A popri tom sa postupne odkrýva tragédia kvôli ktorej obidve strany teraz trpia. ()
Výborné, a řekl bych i originální drama o mladém muži Janovi, o kterém se z flashbacků dozvídáme, že neúmyslně zabil pětiletého chlapce a po odpykání trestu se vrací ve svém rodném městě do normálního života. Druhá linie příběhu popisuje Agnes, matku onoho chlapce, která se nikdy nedokázala smířit s jeho ztrátou a najednou se musí vypořádat s tím, že jeho vrah je opět na svobodě. Od poloviny filmu se zvyšuje tempo a narůstají i emoce, a to díky kontrastu v chování obou hlavních postav, jelikož Jan při zoufalém hledání odpuštění působí zklidněně a tiše, tak chování Agnes působilo velmi hystericky. Závěrečné chvíle se nesou v jemně lyrickém tónu, zato se srdcervoucími emocemi, které ve mě doznívaly jen velmi pomalu. ()
Hodně jsem se na tento film těšil, zvláště s ohledem na jeho zemi původu, ale tak nějak má očekávání zůstala nenaplněna. Film sice provází skvělá hudba, výborná atmosféra a solidní herecké výkony, ale film stojí a padá na ději a ten mne zde příliš neuchvátil. Samotný nápad je originální, ale propracování je takové nedotažené. Hodně mi zde vadila snaha o tajemno a rozplétání alá Poppeho předchozí filmový počin "Havaj, Oslo". V "Havaj, Oslo" byla "propletenost" základním kamenem, ale zde bych preferoval plynulý průběh než 2/3 filmu všude Thomas a nikde ta matka a v poslední třetině doplňování "dílků skládačky", ač je zcela jasné co jsou ty "dílky" zač již v prvních 2/3 filmu kde jsou tyto scény vynechány. Tento tah, místo vylepšení atmosféry, způsobil jen rozkouskování děje a víceméně to, že poslední třetina filmu je zcela zbytečná. Logicky zbytečné není finále filmu od setkání Thomase a matky po titulky. Tudíž, kdyby měl film o řekněme 25 minut kratší stopáž, byl celistvý a zlehka se dotáhl scénář, tak bych neměl žádný problém s hodnocením 4z5, ale takto dávám pouze 3z5. ()
Ekte rechte, katarze byla, tak čím to, že nejsem uspokojená? Že by duchovním, morálním a dost průhledným kalkulem, kterému by ještě mohly nahnat bodíky sympatické postavy - tak to by tam ovšem nějaké musely být... No a co varhany? Ty to samy neutáhly... Život opravdu nevychází podle našich představ... a ani některé filmy - aneb severský chlad to ke mně tentokrát vzal přes nějakou blbou okluzní frontu. ()
Reklama