Rozbouřené vody

Ze začátku to měla být jen sranda, ale pak se to všechno zvrtlo, a v rukou dvou dospívajících teenagerů leží mrtvý chlapec. Sice se snaží těla zbavit, ale přesto jsou dopadeni a zatčeni. O pár let později Jan Thomas opouští vězení, a chtěl by se vrátit zpět do normálního života. I když si najde práci (varhaníka v kostele) a přítelkyni, minulost je mu stále v patách, a matka zabitého chlapce se nehodlá smířit s tím, aby Thomas byl na svobodě ... Je vidět, že k úspěchu filmu není třeba desítek miliónů dolarů (v tomto případě spíš norských korun), ani žádná slavná jména, ale stačí zamyšlení hodný příběh a citlivá ruka režisérova. Většina filmů se snaží divákovi nastavit pohled tak, aby vše viděl černobíle (jedni jsou hodní a ti druzí prostě zlí). DeUsynlige je ale postaveno trochu jinak. Oba hlavní hrdinové mají svoji pravdu, a svoje představy o budoucnosti - a vůbec netuším, jak bych se zachoval, být v kůži kohokoliv z nich. Vše je podkresleno výbornou hudbou, hlavně ve varhanních chorálech se mi chvilkama tajil dech.. (02.03.2010)

Seveřani prostě vědí, jak vás u snímku totálně vydepkařit. Flashbacky dodávají na neuvěřitelné autentičnosti a pomáhají ději tak, že jsem dlouho přemýšlela, zda jsem někdy viděla tak dobré jejich samotné použití. Až jsem se děsila každého dalšího a jen se modlila, abych už raději víc nevěděla. A celému snímku vévodí "smíření", ať už v jakékoli podobě. A právě ono samo bohatě stačí k tomu, aby si pohrálo s naším vlastním aneb rozhřešení hledej sám u sebe. (11.11.2015)

Tom chce začít novej život. Po předchozím nezdaru (jestli se to tak dá nazvat) chce zase žít jako řádný občan. Ale jak i skandinávských filmů bývá zvykem, nic nepůjde tak snadno. I když zpočátku vypadá vše nové a krásné a příslib lepšího života s čistým štítem je opravdu lákavej, DeUsylinge nás brzy vyvede z omylu a zase usadí na zem. Nic nemůže být v životě jednoduché. A o tom je tenhle vyjímečný film. Inu za vše se nějakým způsobem platí. (26.03.2012)

Psychologické drama o vyrovnávání se s tíživou vinou. To, co by mohlo být jen pubertálním úletem, se hříčkou náhody stane tragédií. Existují různé viny, odpovědnost za smrt dítěte patří k těm největším. Hlavní postava příběhu se po letech strávených ve vězení vrací na svobodu s přesvědčením, že si svůj čin víc než dostatečně odpykala a je nejvyšší čas záležitost vytěsnit z paměti a dohnat, co se dá. Jenže je tu ještě matka, pro kterou je rána stále živá a chce po viníkovi omluvu a plné doznání. To ale pro provinilce znamená nutnost plně si přiznat vinu - a to je těžší, než trávit čas ve výkonu trestu. Film je natočený v duchu Dogma 95, s jehož estetikou mám často problémy, v případě Rozbouřených vod se mi ale Erik Poppe trefil do nálady, určitě i díky síle námětu. Cesta ke smíření tady není laciná ani jednoduchá. Celkový dojem: 90 %. (10.11.2015)

Erik Poppe, známý především svou příběhovou mozaikou Hawaii, Oslo, natočil již třetí film v řadě a opět slušně zabodoval. Podobně jako ve snímku Boy A i zde hraje podstatnou roli temná minulost pronásledující hlavní postavu (Thomas) po propuštění na svobodu. Film mi sice nepřipadal tak silný jako jeho kolegové ze severských končin, přesto však oceňuji výbornou práci s kamerou, kterou poznáte již v úvodních titulcích nebo např. při oblíbených podvodních hrátkách v bazénu. Už jen díky tomu, že se Thomas živí jako varhaník, je i co poslouchat a pěkný hudební doprovod zazní nejen v kostele. Jak už je zvykem u těchto filmů, hlavní představitel se snaží začlenit do společnosti s čistým štítem a doufá, že jeho špatná minulost zůstane zapomenuta či neodhalena. Thomas získává práci a navazuje vztah se ženou a jejím chlapcem, který mu však připomíná jeho minulost a ta jen čeká na vhodnou chvíli k probuzení. Troubled Water je stejně jako i režisérovo předchozí dílo, snímkem tragickým i krásným zároveň a je jen škoda, že se u nás do podvědomí širší veřejnosti jen tak nedostane. (8/10) (29.05.2009)