Tak dlouho tě miluji

Výborné komorní drama o vině a začlenění se do společnosti po mnoholetém pobytu ve vězení s vynikajícím hereckým výkonem K.S. Thomas a E. Zylberstein, které se mi líbilo víc než Boy A, který má podobný námět. Jenom jsem trochu měla problém s tím, že mi přišlo divné, že nikdo netušil, proč hlavní hrdinka udělala co udělala (spoiler: to nikdo nezpozoroval, že je ten chlapec nemocný? neproběhla pitva?), ale i přes tento malý zádrhel se jedná o velmi silný film. (23.09.2012)

Krásny film pre všetkých citlivých ľudí.Francúzska psychologická dráma o žene,ktorá sa snaží vyrovnať so svojou minulosťou a po 15 ročnom väzení za vraždu svojho 6 ročného syna i vrátiť do života a rodiny.Pravdou je,že keď sa odhalilo,že Juliette bola lekárkou,dá sa ľahko predpokladať,že tá vražda vlastného dieťata bola vlastne eutanáziou.Kristin Scott Thomas zahrala rolu matky a sestry obdivuhodne.Milujem ta tak dlho je film nabitý emóciami. (17.01.2011)

Nádherný snímek, který postupně odhaluje vše, co má být vyřčeno postupně. Jednoho napadne, jak snadné je odsoudit člověka bez znalosti všech jeho pohnutek. Velmi citlivě natočeno, a jestli Kristin Scott Thomas za svůj výkon v tomto filmu nedostala Oscara, tak se akademici přehlédli... Pro mě osobně v tomto filmu předvedla svůj dosavadní životní herecký výkon. (20.02.2011)

Film je hlavne o neskutočnej trpezlivosti, ktorú musela mať hlavná hrdinka, aby to všetko vydržala, hlavne tie všetečné otázky ľudí, ktoré boli často nepríjemnejšie ako bodanie včiel. Z tohto pohľadu výborne zvládnutá psychológia spoločnosti a jej chovania sa, presne tak to medzi ľuďmi chodí. Niekedy si podaktorí ani neuvedomujú, že trepú dve na tri, hlavne takí, čo o predmete diskusie nemajú ani páru. To, že bol dôvod konania staršej sestry jasný už od začiatku na celkovom výbornom dojme neuberá, nenudil som sa ani chvíľu, výborne zahraný smutný námet. 80/100 (27.09.2016)

Uf, tohle byla síla…je sice pravda, že hned po prvních pár minutách filmu mi bylo jasné, že tato žena v podání KST označení vražedkyně nese spíš jako nálepku, než je by jí skutečně byla a taky je pravdou, že od okamžiku, kdy ve filmu vyšla najevo informace, že je lékařkou, jsem věděla, co se vlastně tenkrát stalo, ale přestože u jiných filmů by mě tato skutečnost rušila a vadila, tady snad byla záměrem….alespoň pro divačky matky…Bylo to tak křehké, tak odzbrojující, tak plné a bolestné, tak beznadějně nadějné. Prolínají se tu dvě hlavní linie filmu – první o tom, kterak lidé přichází o své bližní (někdo přijde o milovanou osobu při autonehodě, jiný ve válce, někdo rozvodem a pak následně jeho dcera přijde o svého otce jeho sebevraždou, někdo přijde o svou milovanou osobu odvržením a nepochopením, někdo o ni přijde odloučením, aby ji pak měl šanci opět „získat“) a druhá o tom, jak těžký úděl mají lidé z „druhého břehu“ (vězení) vracející se mezi většinovou společnost. Obě hlavní herečky mi rozdrásaly srdce do krve a připomněly tu prazákladní hodnotovou orientaci života…Dokonalý hudební doprovod byl pak už jen pomyslnou třešinkou na dortu, která bývá ovšem přeci tak důležitá :-). Dlouho jsem neměla takový pocit vděčnosti u nějakého filmu za to, že je…Děkuji… (17.01.2011)