Tak dlouho tě miluji

Docela mě to zklamalo. Jedná se o drama, kterým se divák musí vyloženě prokousávat, snažit se dostat na tu správnou vlnu, ale mně se tohle prostě nepovedlo. Zhruba od poloviny film ztrácí tempo, množí se scény, které jako by nebyly dotažené do finále nebo mi z nich zkrátka nic neplynulo.. Oceňuji, že se zbytečně netlačí na pilu a přesto má příběh uvěřitelnou hloubku, nicméně mě nedojal a na konci jsem si musel skoro oddychnout. (21.04.2009)

Kristin Scott Thomas na své cestě zpět k žití. Po první echt ponuré půlhodince (podporované minimalistickým, parádním soundtrackem), přecijen začne probleskávat chvílemi naděje, ale neustálý deprimovaný výraz hlavní hrdinky drží atmosféru spolehlivě ve vodách značně neveselých. Jediný problém mám trochu se závěrem (ano čekal jsem přecijen něco záludnějšího, než to co se přímo nabízí), ale film na tom nestojí. Přidám se k většině a musím vyzdvihnout takřka dokonalý projev Kristin, která se opravdu vyznamenala. (01.05.2010)

Přesto, že si nelze nevážit sílu osobnosti filmové Juliette, kterou zavrhla společnost, a co hůř, nejbližší rodina, ani odevzdanost, s jakou přijala rozsudek, ačkoliv trpěla okolnostmi více, než trestem samotným, nedám více, než 50%, za emocionální planinu, za kterou však není odpovědná pouze Kristin Scott Thomas, ačkoli ani její projev neřadím k třetímu stupni přídavného jména dobrý. (15.04.2012)

Tíživá ale všednodenní atmosféra. Povedená kamera a hudba a vážně skvělý herecký výkon Kristin Scott Thomas (pokud kvůli něčemu, tak kvůli němu stojí za to si tenhle film pustit). Co se týče příběhu, tak nejsem nespokojená, ale nejsem ani nějak zvlášť unesená. To, co táhne film a nutilo mě pokračovat v dívání byla víc než cokoli jiného jen moje vlastní zvědavost. Pořád se odhalují kousky minulosti, které vysvětlují drobnosti, co se v příběhu objevily. To co ale člověka vážně zajímá zůstává neodhaleno až do poslední chvíle. Nechci říkat, že jsem celou domu věděla, jak se to všechno vybarví, ale přiznám se, že mě tahle varianta napadla, protože se vzhledem k dalším okolnostem prostě nabízela (možná hned jako první). Na jednu stranu je díky tomu rozuzlení relativně realistické, na stranu druhou je tam spousta nevychytaných detailů, které onu realističnost shazují. A přiznávám se že jsem trochu doufala v nějaké nápaditější vyústění. S hodnocením váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (26.09.2015)

Uf, tohle byla síla…je sice pravda, že hned po prvních pár minutách filmu mi bylo jasné, že tato žena v podání KST označení vražedkyně nese spíš jako nálepku, než je by jí skutečně byla a taky je pravdou, že od okamžiku, kdy ve filmu vyšla najevo informace, že je lékařkou, jsem věděla, co se vlastně tenkrát stalo, ale přestože u jiných filmů by mě tato skutečnost rušila a vadila, tady snad byla záměrem….alespoň pro divačky matky…Bylo to tak křehké, tak odzbrojující, tak plné a bolestné, tak beznadějně nadějné. Prolínají se tu dvě hlavní linie filmu – první o tom, kterak lidé přichází o své bližní (někdo přijde o milovanou osobu při autonehodě, jiný ve válce, někdo rozvodem a pak následně jeho dcera přijde o svého otce jeho sebevraždou, někdo přijde o svou milovanou osobu odvržením a nepochopením, někdo o ni přijde odloučením, aby ji pak měl šanci opět „získat“) a druhá o tom, jak těžký úděl mají lidé z „druhého břehu“ (vězení) vracející se mezi většinovou společnost. Obě hlavní herečky mi rozdrásaly srdce do krve a připomněly tu prazákladní hodnotovou orientaci života…Dokonalý hudební doprovod byl pak už jen pomyslnou třešinkou na dortu, která bývá ovšem přeci tak důležitá :-). Dlouho jsem neměla takový pocit vděčnosti u nějakého filmu za to, že je…Děkuji… (17.01.2011)