Tak dlouho tě miluji

Velmi emotivní film se silným příběhem. Tak bych krátce shrnul toto drama, které ve mně zanechalo docela silný zážitek. A jako čerstvý otec vnímám tento film o to silněji. Začlenění vězně do společnosti není asi nikdy jednoduché a okolí na něj pohlíží většinou skrz prsty. Velmi dobře je to znázorněno i ve filmu Boy A. (30.06.2012)

"Největší vězení je smrt dítěte". Claudel při hledání hlavní hrdinky moc variant neměl. Potřeboval profesionálku z Evropy. Nedovedu si představit, jak by to dojebala Sandra Bulock, nebo jí podobné slepice. Holka jménem Kristin Scott Thomas to zvládla na výbornou. Vězení je z ní cítit i přes monitor LG. Krásný, smutný, drásavý, dobře zahraný a dobře zrežírovaný snímek. Poněkud složitý a náročný, nechte si to na víkend. (03.02.2013)

Výborná filmová káva. Silná, lahodná a přesně taková, která Vás povzbudí a zachutná na první doušek. Příběh dvou sester, které se tak dlouho neviděly. Dlouhých patnáct let a teď se spolu snaží po tak dlouhé době navázat vztah. Jedna v podání velmi dobré Elsy a ta druhá v podání excelentní K.S. Thomas, která svou rolí doslova, žije, dýchá s ní a všechny ostatní herce nemilosrdně válcuje a sráží dolů. Nevyřčené otázky a odpovědi. Bolest a smutek, který nevymizel ani po tolika letech. Skoro bez chyby, až na závěrečných pět minut. Škoda, mohla to být taková hezká pětka..... (22.02.2015)

Přišlo mi to až příliš kýčovité a příliš vykonstruované. Příjemný soundtrack na pozadí mě sice trochu uklidnoval nicméně jsem nezapadl do děje. Jedna z věcí, co mi velmi vadilo bylo, že sem to prostě a jednoduše neuvěřil. Úchvatná Kristin to jedině držela nad vodou, od chvíle co jsem ji ve filmu poprvé spatřil, mi byla nesympatická, což sice neměl být účel, ale stejně se klaním, jak to zahrála. (11.02.2011)

Uf, tohle byla síla…je sice pravda, že hned po prvních pár minutách filmu mi bylo jasné, že tato žena v podání KST označení vražedkyně nese spíš jako nálepku, než je by jí skutečně byla a taky je pravdou, že od okamžiku, kdy ve filmu vyšla najevo informace, že je lékařkou, jsem věděla, co se vlastně tenkrát stalo, ale přestože u jiných filmů by mě tato skutečnost rušila a vadila, tady snad byla záměrem….alespoň pro divačky matky…Bylo to tak křehké, tak odzbrojující, tak plné a bolestné, tak beznadějně nadějné. Prolínají se tu dvě hlavní linie filmu – první o tom, kterak lidé přichází o své bližní (někdo přijde o milovanou osobu při autonehodě, jiný ve válce, někdo rozvodem a pak následně jeho dcera přijde o svého otce jeho sebevraždou, někdo přijde o svou milovanou osobu odvržením a nepochopením, někdo o ni přijde odloučením, aby ji pak měl šanci opět „získat“) a druhá o tom, jak těžký úděl mají lidé z „druhého břehu“ (vězení) vracející se mezi většinovou společnost. Obě hlavní herečky mi rozdrásaly srdce do krve a připomněly tu prazákladní hodnotovou orientaci života…Dokonalý hudební doprovod byl pak už jen pomyslnou třešinkou na dortu, která bývá ovšem přeci tak důležitá :-). Dlouho jsem neměla takový pocit vděčnosti u nějakého filmu za to, že je…Děkuji… (17.01.2011)