Tak dlouho tě miluji

Film je hlavne o neskutočnej trpezlivosti, ktorú musela mať hlavná hrdinka, aby to všetko vydržala, hlavne tie všetečné otázky ľudí, ktoré boli často nepríjemnejšie ako bodanie včiel. Z tohto pohľadu výborne zvládnutá psychológia spoločnosti a jej chovania sa, presne tak to medzi ľuďmi chodí. Niekedy si podaktorí ani neuvedomujú, že trepú dve na tri, hlavne takí, čo o predmete diskusie nemajú ani páru. To, že bol dôvod konania staršej sestry jasný už od začiatku na celkovom výbornom dojme neuberá, nenudil som sa ani chvíľu, výborne zahraný smutný námet. 80/100 (27.09.2016)

Další velký příběh s Kristin Scott Thomas. Po patnácti letech je propuštěna z vězení a divák dlouho netuší proč, jen ví, že na duši nese velkou tíhu bolesti. Jen díky své o deset let mladší sestře se dokáže začlenit znovu do života. Stačí aby nás miloval jeden člověk, pouto lásky nás dokáže znovu postavit na nohy. (08.04.2013)

Uf, tohle byla síla…je sice pravda, že hned po prvních pár minutách filmu mi bylo jasné, že tato žena v podání KST označení vražedkyně nese spíš jako nálepku, než je by jí skutečně byla a taky je pravdou, že od okamžiku, kdy ve filmu vyšla najevo informace, že je lékařkou, jsem věděla, co se vlastně tenkrát stalo, ale přestože u jiných filmů by mě tato skutečnost rušila a vadila, tady snad byla záměrem….alespoň pro divačky matky…Bylo to tak křehké, tak odzbrojující, tak plné a bolestné, tak beznadějně nadějné. Prolínají se tu dvě hlavní linie filmu – první o tom, kterak lidé přichází o své bližní (někdo přijde o milovanou osobu při autonehodě, jiný ve válce, někdo rozvodem a pak následně jeho dcera přijde o svého otce jeho sebevraždou, někdo přijde o svou milovanou osobu odvržením a nepochopením, někdo o ni přijde odloučením, aby ji pak měl šanci opět „získat“) a druhá o tom, jak těžký úděl mají lidé z „druhého břehu“ (vězení) vracející se mezi většinovou společnost. Obě hlavní herečky mi rozdrásaly srdce do krve a připomněly tu prazákladní hodnotovou orientaci života…Dokonalý hudební doprovod byl pak už jen pomyslnou třešinkou na dortu, která bývá ovšem přeci tak důležitá :-). Dlouho jsem neměla takový pocit vděčnosti u nějakého filmu za to, že je…Děkuji… (17.01.2011)

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

Tak tedy z tohohle mám poněkud rozpačité pocity. Na jednu stranu velmi dobré herecké výkony a skvěle podané téma začleňování se do společnosti. Na druhou stranu je to ale docela dlouhé (asi by klidně stačila hodina a půl), kvůli pomalému tempu dosti roztahané a film se neuvěřitelně táhne. Chvílemi to bylo výborné, (především pak ke konci) ale chvílemi jsem se dost nudil (a těch bohužel převažovalo). Asi bych se na tom měl podívat ještě jednou s tím, že vím co čekat a pak bych mohl ocenit víc. Přeci jenom je to o fous náročnější film, než třeba nějaký Emmerich :-) (16.12.2009)