Tak dlouho tě miluji

Pomalu plynoucí film s dosti předvídatelným závěrem. Juliette se vrací po 15 letech z vězení a bydlí u sestry s její rodinou. Sestřin manžel ji příliš nevítá, děti si ji však časem oblíbí. Složitý vztah se sestrou, která Juliette nebyla navštívit ani jednou ve vězení, se postupem času stabilizuje a sestra začíná pomalu chápat Juliettinu uzavřenost. Nakonec se všechno rozuzlí. (10.06.2020)

Přesto, že si nelze nevážit sílu osobnosti filmové Juliette, kterou zavrhla společnost, a co hůř, nejbližší rodina, ani odevzdanost, s jakou přijala rozsudek, ačkoliv trpěla okolnostmi více, než trestem samotným, nedám více, než 50%, za emocionální planinu, za kterou však není odpovědná pouze Kristin Scott Thomas, ačkoli ani její projev neřadím k třetímu stupni přídavného jména dobrý. (15.04.2012)

veľmi citlivá a nádherne Kristin Thomasovou odohraná dráma. Sa divím, že to dostalo len medveďa. Matka čo stratí dieťa je s ním navždy uväznená. Nech sa to stane akokoľvek. Toľko citu pri "bozku hoc len tety malému dieťatu na dobrô noc, to sa málokde tak pekne vidí, a vzápätí na druhý deň zmätok pri stretnutí s vlastnou mamou postihnutou alzheimerom ... brilantný výkon zaslúžených päť bodov . (25.08.2014)

Opäť po dlhšom čase silný zážitok. Nenápadný film s čudným názvom a jedinou známou tvárou, ktorou je Kristin Scott Thomas. Herečka s kultivovaným, úsporným prejavom a tvárou, ktorou dokáže vyjadriť aj najmenšie hnutia mysli. A práve Kristin Scott Thomas je tou, ktorá "urobila" tento film. Nielen tým, že je v ňom hlavnou postavou a prirodzene sa okolo nej všetko točí, ale aj tým, že nasadila latku tak vysoko, že ostatní sa museli veľmi snažiť, aby nevyzerali ako sparringpartneri. Film je citlivo urobený, nič tam nezaškrípe, hudbu divák ani nevníma, pretože zapadla na svoje miesto a tak jediný problém, ktorý mám s týmto filmom, je neuveriteľná výška trestu za čin spáchaný v daných podmienkach. (11.02.2011)

Ta ženská umí. Srašně přirozené, strašně civilní. Občas se pousmějete, ale negativní pocity přetrvávají. Nadprůměrné mini-drama se skvělým herci v čele s úžasnou Kristin. Už tady bylo strašně moc filmů, které se snažily nějakým způsobem uchopitpochopit psychiku čerstvě propuštěných trestanců, ale tohle je jasně nejlepší forma, kterou jsi dokážu vybavit. A ještě navíc to zde máme umocněno na druhou (zabila svoje dítě) a scénář se nesoustředi jenom na ni, ale taky na ostatní lidi kolem. Jenom škoda, že mi ten její motiv blýskl hlavou už po prvních dvaceti minutách, užil bych si to možná více, ale celé to na tom rozhodně nestojí. Francouzi každopádně letos po Veřejném nepříteli opět bodují. (26.05.2009)