Signum laudis

Nezmyselnosť vojny, ale podaná trochu inak, než ju poznáme od Kubricka. Z mnohých dialógov mi išlo akoby švejkovské poňatie vojny a zvýrazňovala to hudba, občas dychovka ako z komédie a občas nedefinovateľné tóny, keď išlo do tuhého. Vlado Müller sa tu hraje nielen ráznou postavou, ktorá mu vždy išla, pästnými súbojmi, na ktoré mal predpoklady, ale aj kladivom, čo boli najmučivejšie scény v histórii čs filmu. Aj napriek všetkým nespochybniteľným kvalitám ma to až tak nebavilo, hlavne v prvej polovici, tá druhá, to už bolá iná káva. (19.3.2016) (24.03.2013)

Jedno ze zásadních děl československé kinematografie, které ukončilo hubená normalizační 70. léta, a spolu s Jakubiskovou Tisíciročnou včelou se stalo předzvěstí lepších časů. Vlado Müller se tu zaskvěl ve své nejsilnější a nejnáročnější roli. Nicméně film se může chlubit řadou vynikajících charakterních herců, slušnými exteriéry a zejména kvalitním scénářem. Těžko říct, proč film zapadl, snad pro svůj depresivní náboj. Jinak jde o jeden z nejlepších barrandovských snímků 80. let. Film bez stupidní ideologie, zato sympatizující s obyčejnými vojáky v zákopech, kteří to obvykle odnesou za vrchnost v oficírských uniformách. Závěrečná scéna, kdy se důstojníci poté, co obětují celou jednotkou, s noblesou vydají do zajetí za doprovodu vojenské hudby, je mrazivou cynickou tečkou za celým filmem. Kaprál Hoferik je příkladem zfanatizovaného vojáka, který je ve svém zanícení schopen vést vlastní válku až do konce. Mimochodem, oficiální text distributora se příliš nevyznamenal, protože Hoferikova jednotka pochopitelně nebyla obklíčena Němci coby spojenci rakousko-uherské armády, ale ruskými kozáky. Celkový dojem: 90 %. (29.11.2007)

Vlado Muller v ničom nezaostáva za Klausom Mariom Brandauerom v podobne ladenom Kapitánovi Riedlovi, uznanlivo musel hlavou pokyvovať aj tvorca Paths of glory, Stanley Kubrick (ak by film videl, čo pochybujem), nad vyváženosťou všetkých filmových zložiek antimilitaristického filmu zpoza "opony". Mňa najviac Signum laudis okrem nepredvídateľného deja (najlepšie vopred nič nevedieť) a zobrazeného násilia dostal svojim cynizmom. Hláškami, ktoré nie sú ani tak fórikmi, ako skvele pasujúcimi mrazivými bonmotmi jednotlivých postavičiek. Kedykoľvek otvorí hubu napríklad Zedníček a dáte si to do kontextu deja, začnete chápať Hollého perspektívu zobrazovaných udalostí a charakterov. "Veď on nie je predsa žiaden vodca! V danom momente je ten najlepší..." O dvadsať sekúnd divák pochopí... (24.03.2013)

Kdykoliv se scénárista Jiří Křížan pustil do válečné tématiky dopadlo to velmi dobře. Signum Laudis je snad kromě Švejků jediný film v kulisách první světové války co si vybavím. Díky kvalitní produkci a hlavně režii Martina Hollého se scénář dočkal velice důstojného zpracování, díky němuž válečné prostředí působí opravdově a neošizeně. Film je také přehlídkou velmi dobrých hereckých výkonů představitelů výtečně napsaných postav. Samozřejmě nejvíce pozornosti strhnul Vlado Müller coby naivně úslužný kaprál Hoferik, ale ve vedlejších rolích vynikají i Josef Bláha nebo Ilja Prachař. Depresivní atmosféru zdatně dotváří i hudební motivy Zdeňka Lišky, pro mě největší osobnosti české filmové hudby. V rámci tuzemské tvorby odivuhodný počin. (12.03.2013)

Zpočátku celkem obyčejný film o osudu českých vojáků v rakousko-uherské armádě. V poslední půlhodině se však rozehrává přesvědčivé drama, které pozvedá celý film o stupínek výš. Vlado Müller je vážně skvělý, zdatně mu sekundují ostatní členové hereckého ansámblu. Jen ten Zdeněk Liška by se nemusel tak okatě vykrádat, ačkoli je to samozřejmě hudba výborná. (28.03.2012)