Maratón

"Kam se hrneš mladej s tou almarou.... Tady je revoluce a ty se taháš s cementem na prasečí chlívek." Dějová linka s dvojicí Hanzlík a Brejchová mě dost bavila, bylo to místy hezky odlehčené, ale ne moc. V té dějová linka spojené s Pražským povstáním a příjezdem Rudé armády do Prahy se hodně střílí a i dost umírá, přesto jsem měl někdy pocit, že sleduji spíš karikaturu na válku (němečtí vojáci dávající na křižovatce přednost ruským tankům, obě válčící strany tvářící se, že nevidí protivníkovy tanky apod.). Po tom všem nechápu, že to závěrečné propojení obou dějových linek muselo dopadnout tak, jak dopadlo. Buď to mělo být od začátku méně odlehčený film nebo na konci ne tak smutný. (20.03.2024)

Opomíjený film z roku 1968 s kvalitou hereckého obsazení A plus, který byl před rokem 1989 pro některé málo tendenční a po roce 1989 pro jiné moc tendenční (A no nejsou tu Vlasovci ani Američané). Dvě dějové linie nejsou na škodu a jsou dobře spojené. I válečné scény s Němci jsou často humorné a zábavné. Jako například křižovatka s tanky a rozhovor generálů rozdílných stran Karla Högera a Zdeňka Štěpánka. Pár Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová s jejich rozhovory jsou tak pro film přínosem. Bonusem je i vojenská technika, I když trochu upravená - třeba 100 mm kanón vz. 53 hraje německá protitanková děla, Na druhou stranu je zde velké množství tanků T-34/85. (20.05.2019)

Myslel som, že vo vojenských scénach chce film písať dejiny, ale to švejkovské podanie mi vyhovovalo viac. Spolu s Menšíkom si aj Höger netradične strihol komickú úlohu. Celkom iné je to so súkromným príbehom Karly a Rudiho a ich (ne)romantického vzťahu, takmer ako v Láskach jednej plavovlásky, kde hviezdila Brejchovej sestra. Akurát tu je situácia, a nielen v posteli, oveľa vážnejšia ako na bojovom poli. Kopa ťažkej vojenskej techniky je v reálnej akcii, film pripomina nejakého predchodcu Tankového praporu. Koniec ma teda dostal, prispela aj výborná hudba a stále nemám jasno, či tri a pol zaokrúhliť nahor alebo nadol. –––– Ať žije Rusko, Amerika, Anglie a Francie! –––– Ale nebudeš do mý postele dávat ani ruku ani nohu! –––– Jdu první. Přeběhneme tuhle střechu a je po válce. (10.02.2015)

Předpokládanou křehkou komorní osu snímku ta rozvětvená dějinná nerámcuje, ale bezohledně ji atakuje, a to nejen dějově, což je přirozeně očekávatelné (jak jinak, za války?), ale i vizuálně a vypravěčsky. Veškerá probouzející se intimita mezi Rudou a Karlou, je snímána chladně, odbývána v běhu dějin, které zde kvaltují tak, že se ani nechce uvěřit, že se v ty dny něco zrodilo. Toto nepochopitelné splývání, v němž vše působí tak nelidsky, se marně snaží neutralizovat odlehčený, humorný tón, nicméně i ten zní poněkud krotce, opatrně. Film tak působí, jako by současně mířil na všechny strany s tím, že každý si přijde na své: tvar, který ale takto vzniká je spíše rosolovitým - a v monochromní průsvitnou hmotu se rozpouštějí všechny klady, od hereckých výkonů po Liškovu originální hudbu. PS: Nemohl jsem si nevzpomenout na starší Procházkovo Zatoulané dělo: podobně jako jeho neslavný scénáristický debut mi i tento pozdější film připadá, jako by byl složen z několika scénářů. (28.12.2017)

Proboha, takových peněz vyhodit do luftu. Mohl to být parádní film o osvobození a vznikla komická fraška o příjezdu ruských tanků do Prahy. Ta linka těch dvou milenců Hanzlíka a a Brejchové by tam klidně mohla zůstat, ale ruští velitelé mluvící česky, čeští vojáci taky, komičtí Němci jichž se nikdo nebál, ještě se tam mohlo zpívat jako v Noci na Karlštejně. No to jsem tedy nedal. 40% (12.01.2017)